Článek
Inkluze znamená zahrnutí
Začlenit dítě se specifickými potřebami při učení do běžného kolektivu základní školy s sebou nese hodně nevšedních a také nepříjemných okolností. Mnohdy je nutné pro konkrétního žáka najmout asistenta. Výuka je náročnější pro učitele. Samozřejmě záleží na typu disfunkce, nadání nebo poruchy. V každém případě i kolektiv žáků je vystaven různým nestandardním situacím, které je potřeba se naučit zvládnout. Rodiče „obyčejných“ dětí s inkluzí zpravidla nesouhlasí. Jejich ratolest bude mít horší podmínky při výuce, a ještě by se mohlo něco stát. Proti provedení inkluze se vedly bouřlivé diskuse i mezi pedagogy spojenými se speciálními a praktickými školami.
Anketa
Speciální a praktická škola
Jako rodič dítěte, které má specifické potřeby při učení, nemáte moc času na mapování situace. Přestože se psal rok 2009 třídní učitelka našemu prvňáčkovi, který se nechoval podle ní standardně, doporučila hledat nějakou jinou alternativu pro základní vzdělání. Samozřejmě musel projít vyšetřením v pedagogicko-psychologické poradně. Vyfasoval nálepku – porucha pozornosti. Školu si ale musíte najít sami. Ze známosti se chlapec dostal do Speciální školy na Zlíchově. Skvělou zprávou pro nás bylo, že v kolektivu bude jen max 10 dětí, a kromě učitele i jeden asistent. Co víc si přát? Rozdíl mezi školou speciální a praktickou (dříve nazývanou zvláštní) je zásadní. O poruchách chování jsme tehdy netušili vůbec nic.
Druhý stupeň – peklo na zemi
Na prvním stupni bylo dítě i my rodiče spokojení. Ve škole byl přítomen psycholog. Děti ho mohly navštěvovat a vzniklé situace s ním probrat. Přechod na druhý stupeň byl pro všechny peklem na zemi. Děti s různými poruchami učení, chování a vyhořelí, unavení učitelé. Na druhém stupni psychologa nahradil etoped. Odborník na poruchy chování a emočního prožívání. Jak jistě všichni víme, děti se v kolektivu potřebují integrovat. Napodobují spolužáky a jejich chování, aby zapadli. Taková věrná imitace dokáže zmást i odborníka. Přidělí vašemu dítěti nějakou diagnózu. Když si rodiče trvají na svém, škola neváhá takovou nepřizpůsobivou rodinu nahlásit na OSPOD. Setřást tento orgán znamenalo umístit dítě dočasně na pozorování do psychiatrické léčebny, abychom dostali posudek, že dítě se chová a učí v „normálním“ prostředí bez problémů.
Rozumím tomu, že je s takovými dětmi více práce. Ale takový start si nezaslouží nikdo. Ony si svůj stav nevybraly ani nezavinily. Nenechte se z inkluze na běžné škole vystrnadit… pozor na obraty typu: nejsou peníze, nemáme asistenty nebo třídní učitelka si takového žáka netroufá vzít do třídy. Dětí s různými disfunkcemi a poruchami chování přibývá, jak hub v srpnu po dešti. Časem by nás mohla čekat inkluze opačná.
Zdroj:
