Článek
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004. Spolu s dalšími pravidly se také zavázala v budoucnu vstoupit do eurozóny. Píše se rok 2023, téměř 20 let po vstupu, a euro stále nikde. Euro nemáme a víme moc dobře proč. Veřejné finance, navzdory současnému fungování v mezinárodním obchodu s eurozónou, prostě a jednoduše na euro připraveny nejsou.
Velmi mě zaujala studie Journal of International Money and Finance, která rozvrací mýty o tom, že euro podporuje zahraniční obchod mezi členskými státy. Tohle je jeden z primárních argumentů, kterými většina zastánců přechodu na euro argumentuje. Například z hlediska intenzity obchodních aktivit mezi Českem a Německem je podle uvedené studie nepodstatné, zda je platidlem euro nebo koruna. Shrnuto a podpořeno, toto je přežitek. Ano, přesně tohle byly na začátku celé myšlenky eurozóny cíle, které si její tvůrci kladli. Postupem času, metodik výpočtů a pohybu směnných kurzů však docházíme k závěru, že euro nepodpoří zahraniční obchod v takové míře, jak bychom si my nebo Brusel představovali.
Osobně se také domnívám, že i člověk, který se v ekonomii a financích nikdy nepohyboval, dobře vnímá situaci, která se děje na Slovensku. Země s výrazně srovnatelným kulturně-historickým vývojem s Českem zaostává a v několika aspektech je toto zaostávání dokonce výraznější než před rokem 2009, kdy Slovensko přijímalo euro. V dlouhodobém horizontu vykazuje Slovensko vyšší míru veřejného zadlužení a nezaměstnanosti, naopak zaznamenává podstatně nižší příliv čistých přímých zahraničních investic ve srovnání s Českou republikou v poměru k HDP. Právě to je ten slavný aspekt a argument, proč přijetí eura není nutností. Slovenský příklad rovněž potvrzuje, že euro samo o sobě nesnižuje ani inflaci.
Přijetí eura Českem by vedlo ke snížení fluktuace kurzu během období světových finančních otřesů. I přes to, že koruna úspěšně odolává světovým krizím, jako byla pandemie covidu nebo válka na Ukrajině, česká ekonomika by neutrpěla závažné následky, i kdyby měla mírněji stabilizovaný kurz euro. Nicméně přechod na euro by měl za následek ztrátu schopnosti české centrální banky detailně přizpůsobovat úrokové sazby dle potřeb ekonomiky. Česká národní banka by stručně řečeno ztratila kontrolu nad domácí měnou, a reakce by z její strany nemohla být například ohledně pohybu úrokových sazeb tak rychlá a striktní, jako je tomu dnes. Česko by přišlo o nezávislou měnovou politiku.
Pokud by se Česko rozhodlo přijmout euro, také by přišlo o možnost pokračovat ve snaze dohánět bohatší země Evropské unie prostřednictvím posilování měnového kurzu, nýbrž by mohlo toto snažení upravovat pouze skrze inflaci. Eurozóna nedosahuje statusu optimální měnové oblasti, a není vyloučeno, že v budoucnu by mohlo dojít vlivem neočekávaných událostí dokonce k jejímu rozpadu.
Často se také pracuje s argumentem, že by došlo ke zdražení. Spousta Čechů zažila šok v Chorvatsku, když zjistila, že zavedení eura tam od začátku roku výrazně zvýšilo ceny. To však není vina eura, nýbrž hrabivosti obchodníků, kteří zkrátka při přechodu z domácí měny na euro zaokrouhlovali nahoru. Stalo by se to také v Česku? Zcela jistě ano. Toto je jev, který byl pozorován po zavedení eura v každé zemi. Velmi výrazně se tento jev projevil například v Německu.
Eurozóna je udržována pohromadě díky intervencím centrálních bank a má dvojnásobný státní dluh ve srovnání s Českou republikou. Zatím investoři nakupují dluhopisy jednotlivých zemí eurozóny, nicméně tato situace se může v budoucnu změnit. Z toho důvodu se klade otázka, jaké skutečné výhody by měla Česká republika z přijetí eura. Česká koruna se jako měna osvědčila během krizových situací posledních let, zatímco euro dobře funguje, když jsou ekonomiky stabilní a bez výrazných výkyvů. To je hezká představa, avšak v blízké době neaplikovatelná. Česko nemá v nejbližší budoucnosti důvod přijímat euro.
