Článek
V Nigeru běhají během převratu příznivci Vladimira Putina s ruskými vlajkami a dost lidí nechápe, proč. Odpověď je v tomto ohledu jednoduchá: Západní mocnosti jim dlouhodobě nic převratného nepřinesly. Velká část z nich je v minulosti kolonizovala. Zkrátka, Rusko je jasná volba, kolonie nikdy v Africe nemělo, a velká část světa s ním od vyvolání války na Ukrajině nemluví.
Země v oblasti Sahelu dlouhodobě bojují se vzestupem radikalistů, zejména s Islámským státem. Západ měl pomoci toto nebezpečí eliminovat a země popostrčit ke prozápadnímu směřování. Tato očekávání se nicméně nenaplnila a na scéně se objevuje Rusko. Bují zde i hospodářské, náboženské a etnické spory, které však západ po staletí kolonizace nikdy stabilizovat nedokázal.
Afriku jsem navštívila před několika měsíci, dokonce jsem byla i v samotném Nigeru, který je nyní v moci pučistů. Většina obyvatel těchto zemí v mých očích touží po jediném, a to je autonomie a svoboda. Často nemluví ani o tom, aby hospodářsky prosperovali nebo byli členy nějakého společenství. Většina z nich stále žije v hořkosladké agonii bývalé kolonie. Většina evropských zemí, které dlouhodobě kolonizovaly většinu zemí Afriky, kolonialismus odsoudila a vrací do zemí i odvezené kulturní dědictví. To jsou všechno moc hezké příběhy, ale nic to nemění, bohužel, na faktu, že ve většině obyvatel stále přetrvává zlost a nedůvěra. Osobně se jim divit nemohu a nikdo jiný by také neměl, protože většina kolonialistů s tamními obyvateli zacházela jako s méněcennými.
Bavíme se tady také o situaci, která je stará teprve 50 - 60 let, v některých případech i méně. Někteří obyvatelé si velmi dobře pamatují režim, který v zemi byl před nastolením autonomie. Trendem těchto zemí bylo také přirozené přiklánění se a spolupráce se Sovětským svazem. Dodnes můžeme ve velké části afrických zemí pozorovat politiky v tamní vládě, kteří mají vzdělání ze zemí bývalého Sovětského svazu, nejčastěji z Ruska. Krok to byl přirozený, carské Rusko nikdy v minulosti nezkoušelo tento kontinent kolonizovat, snažili se zejména působit s vlivem v zemích okolo.
Nemůžeme se bavit ani o tom, že by spolupráce se Sovětským svazem Africe něco závratného přinesla, alespoň po hospodářské stránce. Ke konci 80. let měl Sovětský svaz dělat sám, co se sebou. Po rozpadu a vzniku současného Ruska byla spolupráce přerušena.
Africké země nedobře vzpomínají na většinu evropských zemí, i z důvodu četné vojenské účasti v oblasti Sahelu, zejména v Mali. Probíhaly zde nejrůznější vojenské operace a mise, které zaštiťovala i Evropská unie. Šlo většinou o snížení vlivu radikalistů v dané oblasti, ale bez větších úspěchů. Důvodem byly i četné normy a nařízení, které musely armády dodržovat.
V současné době působí v Mali Wagnerovci. Je to náhoda? Wagnerovi žoldáci jsou v podstatě najmutá firma. Nemusí dodržovat žádná pravidla, normy. Jsou sice plně podporováni ze strany Ruska, ale nikdy nebudou nuceni jednat pod vlivem mezinárodních úmluv. Rusko si tuto situaci velmi dobře uvědomuje a využívá ji ve správný čas na správném místě.
Africké země nemají důvod klonit se k západu a spolupracovat se zeměmi, které je staletí držely v otěžích. To je bezesporu výhoda, kterou Rusko využívá. Čína je v tomto ohledu opatrnější. Sice dodává zbraně a podporuje armády, ale přímo se žádného ozbrojeného konfliktu se svojí armádou neúčastní. Rusku tedy dveře do Afriky zůstávají otevřené. Je to tedy otázka historická, dobré načasování a způsob provedení. Rusko chytá svoji šanci, a uvidíme, jak s ní dokáže pracovat.
