Článek
Během johannesburského summitu zemí BRICS byly do tohoto ekonomického společenství přizvány další zástupci, konkrétně šest zemí ze čtyřicítky, které projevily zájem o přidání. Tato skupina nových účastníků je charakteristicky pestrá. Kromě Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Egypta, Íránu, Etiopie a Argentiny se zde nacházejí i státy s odlišnými politickými cíli, což jasně ukazuje, že politika má větší váhu než ekonomika.
Přizvání Saúdské Arábie a Emirátů lze racionálně zdůvodnit, jelikož jsou to ekonomicky silné národy, klíčoví producenti ropy. Tato pozice získává na hodnotě zejména v období, kdy Západ směřuje k ekologičtějším technologiím. Čína a Indie, jako znační dovozci ropy, zde zároveň nacházejí své místo v souvislosti s tímto tématem.
Také přijetí Egypta má svůj smysl, vzhledem k jeho ekonomickému potenciálu a historické roli jako jednoho z největších afrických hospodářství. Oproti jiným africkým zemím dokázal Egypt překonat ekonomickou krizi a opět se stabilizovat, čímž se zařadil mezi rozvinuté africké národy.
Nicméně u ostatních pozvaných zemí je zřejmé, že primární roli hraje politika, nikoliv ekonomika. Argentina, ačkoli disponuje druhým nejvyšším HDP v Jižní Americe, trpí opakovanými ekonomickými krizemi a zadlužením. Přestože má velký hospodářský potenciál, který může pro BRICS představovat zajímavost, nese se v sobě také riziko, že by mohla ohrozit finanční stabilitu rozvojové banky skupiny. Skutečnost, že Mezinárodní měnový fond si s ní neví rady a že BRICS hledá možnosti, jak jí pomoci, naznačuje, že zde jde o politicky motivovaný krok více než o čistě ekonomický.
Je evidentní, že hlavním kritériem je politika, zejména pak v čínském kontextu. To je patrné i z výběru zemí, které nebyly do tohoto rozšíření zahrnuty. Země jako Indonésie, disponující největší ekonomikou v jihovýchodní Asii, a Vietnam, projevily zájem o účast, avšak jejich názory se střetávají s čínskými územními nároky v Jihočínském moři.
Přijetí Íránu je zjevně motivováno politicky, vzhledem k americkým sankcím, které postihují jeho ekonomiku. Toto rozhodnutí může být také součástí snahy Ruska o vyvažování západního vlivu. Avšak Írán přináší do regionu napětí, zejména v souvislosti se Saúdskou Arábií, v rámci jeho vztahů s Húsími v Jemenu a libanonským Hizballáhem.
Celkově lze konstatovat, že rozšíření BRICS o tyto země je komplexním a politicky motivovaným krokem. Ekonomické a politické faktory se zde prolínají a ovlivňují výběr zemí, které byly pozvány. Toto rozhodnutí pak může mít dopady nejen na BRICS samotné, ale i na celosvětovou ekonomickou a politickou scénu. Skeptický postoj, který zaujala Brazílie, vyjadřuje obavu z oslabení celkové hodnoty skupiny zahrnutím ekonomicky slabších zemí. Mezi nově přijatými účastníky má pouze Saúdská Arábie roční HDP přesahující bilion dolarů.
