Článek
Setkáváme se s tím čím dál více - mladí, podporující antikapitalistické myšlení. Jsem narozená po roce 1989, nikdy jsem nežila v komunismu, jsem odrozenec začínajícího kapitalismu. Přesto však moji vrstevníci táhnou k levicovým a silně antikapitalistickým druhům smýšlení. Po tom, co začala válka mezi Izraelem a Palestinci si toho všímám daleko víc.
Jsou to právě mladí antikapitalisté, kteří vybízejí k podpoře Palestiny jako kroku ryze solidárnímu a antikapitalistickému. Jsou proti vládě, jsou proti právu Izraele na to se bránit. Zcela popírají fakt, že agresorem byl Hamás a to, co následuje, je vinou právě útoku Hamásu ze sedmého října, který odporoval ve všech směrech aspektu lidskosti.
Když je pozoruji na pražských demonstracích, jak okolo sebe máchají nápisy „Pravda vítězí“, cítím spíše stud. Cítím stud za to, že navzdory tomu, že jsme měli v životě úplně jinou startovní čáru než naši rodiče, kteří se narodili za tvrdého komunismu, stalo se z nás tohle. Máme možnost si vybrat, co v životě chceme dělat, co chceme studovat, cestovat, podnikat. To je něco, co však část naší generace chce hodit do koše a bojovat tak proti systému. Proti systému, který nám však dává svobodu a nevídané možnosti.
Izrael a kapitalismus jsou pro ně paralela. Jejich obrana a touha po tom potrestat válečné zločiny, které Hamás na Židech napáchal, je genocida a potlačování práv. Všichni jsme přeci lidé, kteří by si měli pomáhat. Zní mi to jako pohádka, kterou kdysi hlásal komunismus v nádherné podobě knihy George Orwella – Farma zvířat. „Některá zvířata jsou si rovna, a jiná rovnější.“ Platí to stále.
Ano, je to morálně v pořádku, že se Izrael brání a chce žít ve světě bez terorismu. Je v pořádku, že se snaží zničit buňky Hamásu. Je v pořádku, že přitom umírají civilisté? Je to spíše důsledek politiky, kterou si Palestinci v roce 2006 zvolili. Všichni nejsou teroristé, žijí tam obyčejní lidé, kteří nikdy nebyli na teroristy napojeni. Co však Izrael celou dobu požaduje, je, aby civilisté z Gazy odešli. Proč neodcházejí? Protože si z nich Hamás dělá živé štíty a blokuje cesty, které jsou vyhrazené pro jejich bezpečný odchod.
To je však něco, co tito demonstranti nevidí. Nevidí fakta, ignorují historii a čísla. Já se často sama sebe ptám, kde se stala chyba. Byl to vzdělávací systém, který nám málo poskytl vědomosti v dějinách dvacátého století? Je to ta svoboda, se kterou neumíme pracovat? Na sociálních sítích se pak objevují nesmyslné nápisy, které českou vládu označují jako podporující genocidu. Vznikají organizace jako je Druhá směna, Prague Youth & Student Collective for Palestine. Obě tyto organizace spojují feministky, queers a všechny ostatní odnože názvů, které Korán nezná, nebo jsou přímo v rozporu s právem Sharia.
To je jen důsledek toho, že přesně tyhle informace si mají studenti a mladí lidé odnést ze všeobecného vzdělání, aby věděli, že to, co aktivně prosazují a názorově zastávají, nedává absolutně žádný smysl. Žijí v přesvědčení, že systém je nastavený špatně. Systém je nastavený hlavně tak, aby z něho vzešli jako úspěšnější ti schopnější, a to je možná ten nejděsivější aspekt v jejich očích.
Je to možná více smutné než děsivé. Vždy si říkám, že jsou v menšině, ovšem v menšině, která čítá několik tisíců lidí, kteří vidí v kapitalismu bolest a utlačování. Kteří zkrátka vidí svět jinak, odporující starým pořádkům, staletému nastavení a řešení v komunistických ideologiích, které nám měly dát ve dvacátém století lekci, ale evidentně nebyla dostačující.
