Otrávené mléko, paralyzovaná komise a pravidla, podle kterých se nic nestalo

Patnáct minut.

Tolik zbylo na cereulid při dubnovém jednání Komise pro výživu kojenců a malých dětí. Schůze trvala skoro tři hodiny. Většinu z nich spolkla debata o tom, zda odborníci a jejich společnosti mohou přijímat peníze od výrobců náhrad mateřského mléka a zároveň nezávisle radit státu, jak s tímto průmyslem zacházet.

Představte si fotbalového rozhodčího, kterému jeden z klubů platí školení, zahraniční stáže a odborná soustředění. Když se někdo pozastaví nad jeho nestranností, rozhodčí se smrtelně urazí. On je přece profesionál! Má integritu a stavovskou čest! Nějaké peníze na jeho úsudek nemají nejmenší vliv!

Možná opravdu nepíská falešně. Ale napadlo by někoho rozumného postavit férovost zápasu na jeho čestném prohlášení?

Nezávislost totiž není osobnostní vlastnost, kterou stačí slavnostně deklarovat. Je to stav, pro který musíme vytvořit podmínky.

Když se naši skuteční rozhodčí z komise konečně dostali k cereulidu, někteří klíčoví členové už u stolu nebyli. Návrhy na zpřísnění bezpečnostních opatření neprošly.

Říkáte si – aspoň je ministerstvo transparentní a tyhle kejkle z komise zveřejnilo. Ale ouha, my tohle všechno víme díky nahrávce, kterou získala Martina Kopecká ze Seznam Zpráv, protože podle jejích zjištění nebyl oficiální zápis z jednání ani k 19. říjnu zveřejněn.

Děti tedy měly patnáct minut. Na spory o firemní peníze připadl zbytek.

A protože jsem svůj předchozí článek o cereulidové aféře končila návrhem, abychom se státu konečně zeptali na jeho odpovědnost, považuji za vhodné položit mu ty otázky veřejně.

Na konci září se ve Sněmovně sešli rodiče zasažených dětí, úřady, pediatři i WHO. Výpovědi rodičů se tam střetly s chladným úředním popisem skutečností. Ten záznam opravdu stojí za poslech.

Jedna z matek líčila, jak její malá dcera měsíce zvracela, měla průjmy a opakovaně končila v nemocnici. Potom doma našli plechovky speciální výživy ze stahovaných šarží. Matka před poslanci pronesla větu, ze které mi dodnes není dobře:

„Já jsem to dítě trávila tím, že jsem mu tu výživu podávala.“

Výrobce má zajistit bezpečnost výrobku, stát hlídat trh. A kdo si nakonec vyčítá, že dítěti ublížil? Matka.

To, že se v mléce našel toxin, ještě samo o sobě nedokazuje, že způsobil všechny zdravotní problémy všech dětí. Jenže jak to mají rodiče zjistit, když jim stát nepomohl opatřit ani potřebné důkazy?

Gabriela Vrábelová opakovaně žádala hygienu o vyšetření neotevřených balení mléka, které pil její syn. Neuspěla. Výrobce nedokázal sdělit, kolik cereulidu šarže obsahovaly. Vzorky nakonec až díky novinářům zamířily do belgické laboratoře. Výsledky u některých balení odpovídaly až devítinásobku referenční hodnoty používané pro posuzování akutního rizika u kojenců.

A pak přišla pointa, na kterou by si netroufl ani autor grotesky. Výsledky testů, jejichž zajištění stát předtím odmítal, podle výpovědi Gabriely Vrábelové následně posloužily českým orgánům při epidemiologickém hodnocení případů dětí.

Pro rodiče test zbytečný. Pro stát použitelný.

Kdyby tedy rodina neměla štěstí na novinářku, co by vlastně mohla prokázat? Tím spíš, když na kulatém stole zaznělo, že Státní zdravotní ústav teprve hledá možnosti, jak v Česku vyšetřovat cereulid v biologických vzorcích.

Další poznatky ze sněmovního jednání připomínaly inventuru domu, v němž všichni vědí, kde je hasicí přístroj. Jen nikdo nezjišťoval, zda v něm je nějaké hasivo.

Z 53 prověřovaných skladů jich podle šéfa Státní veterinární správy 40 nemělo požadovanou registraci. Povinnost registrovat se přitom už dávno existovala.

SÚKL technicky dokáže v systému eRecept dohledat část příjemců speciální výživy, jenže záznam konkrétních šarží není povinný a ústav nemá oprávnění tyto rodiny přímo varovat. Pediatři zase neměli odpovídající oficiální kanál pro včasné výstrahy jako je tomu u léčiv.

Výsledek? Někteří rodiče našli zprávu o stahování nebezpečného mléka na Facebooku. A někteří lékaři o něm nevěděli ani ve chvíli, kdy je rodiče žádali o pomoc s nemocným dítětem na rukách. Co k tomu dodat.

Každý úřad dokázal vysvětlit, kde končí jeho kompetence. A mezi těmi konci se někam ztratilo dítě.

Poslankyně Eva Šrámková proto připravila změny zákonů, ministerstva upravují postupy. To všechno je jistě potřebné. Jenže část pravidel už dávno máme. A pokud neumíme vymáhat ta stará, k čemu nám bude další vrstva těch nových?

Průšvih s cereulidem v mléce je takového rozměru, že i WHO doporučila společné vyhodnocení celé aféry a nabídla státu pomoc. Jenže víme, jak vypadá aktuální politická konstelace, je tedy otázkou, kdo takové vyhodnocení za stát povede a kdy uvidíme závěry.

Zpátky ke komisi. Té, která má podle ministerstva pomáhat také se zajištěním bezpečného používání náhrad mateřského mléka, když jsou pro děti nezbytné.

Ještě v létě 2025 vyzývalo ministerstvo odborné společnosti, aby ukončily sponzorské vazby na výrobce výživy. Na konci roku se ale za velmi prapodivných okolností změnil statut komise. Současné vedení ministerstva pak podle zjištění Kopecké zkrátilo formulář k prohlašování střetů zájmů z pěti stran na jednu, kdy ta chudinka zbývající A4 obsahuje jen takové povšechné povrchně obecné ujištění o nezávislosti.

Tak je to samozřejmě praktické. Méně papíru - méně nepříjemných podrobností. Jen střet zájmů se bohužel nedá zmenšit změnou velikosti formuláře.

Odborníci argumentují, že bez peněz od výrobců nebudou mít na kongresy a vzdělávání. To je skutečný problém. Jenže lze nedostatek peněz na nezávislost vyřešit tím, že se nezávislosti vzdáme, když vidíme, jak vazby na výrobce v praxi fungují?

Nemusíme nikoho podezírat, že za sponzorovanou večeři vědomě napíše špatné doporučení nebo pikslu formule na předpis někomu, kdo ji vážně nepotřebuje. Právě v tom je potíž: ten vliv prostě vůbec nemusí být vědomý. A nezávislost se nezajišťuje prohlášením typu „věřte mi“.

Fascinuje mě ten kontrast. Matky si vyčítají, že svým dětem podávaly výrobek, jehož bezpečnost neměly jak ověřit, zatímco někteří odborníci berou jako osobní urážku už jen požadavek, aby otevřeně doložili své vazby na výrobce nebezpečné potraviny. Ty přitom doložit mohou.

Na zářijovém kulatém stole sama předsedkyně komise a náměstkyně ministra Karla Maříková řekla, že komise je podle ní kvůli sporům o střety zájmů paralyzovaná. Dokonce natolik, že nedokáže pořádně projednávat podstatné otázky, včetně kontaminace kojenecké výživy.

Jenže střet zájmů přece nevzniká tím, že na něj někdo upozorní.

Pokud jsou v komisi nevyřešené otázky finančních vazeb na výrobce, problémem nejsou lidé, kteří požadují jejich transparentní posouzení. Problémem je, že se je dosud nepodařilo vyřešit tak, aby komise mohla nezávisle fungovat. Nastavit jasná pravidla, důsledně je uplatňovat a zajistit funkčnost poradního orgánu je odpovědností ministerstva, které komisi zřídilo. Tu přece nelze přehodit na ty, kdo na střety zájmů upozorňují.

A víte, čím náměstkyně vysvětlila předchozí odmítnutí přizvat na jednání rodiče zasažených dětí? Právě vyhrocenou situací v komisi. Žádost přišla prostřednictvím organizace IBFAN CZ, která na střety zájmů upozorňuje, a náměstkyně nechtěla už tak vyhrocenou situaci ještě více rozjitřit.

A teď to nejlepší.

Ministerstvo zdravotnictví má vlastní koncepci zapojování pacientů do tvorby zdravotních politik. Participaci podporuje, rozvíjí, metodicky ukotvuje. Zkrátka velmi dobře ví, jak důležité je naslouchat lidem, kterých se jeho rozhodnutí týkají.

Dokud se ovšem tito lidé skutečně nepřihlásí o slovo. Pak se najednou ukáže, že by jejich přítomnost mohla narušit křehké poměry v komisi. Zjevně je jednodušší psát o zapojování pacientů do strategických dokumentů než pustit ke stolu rodiče, kteří by mohli z vlastní zkušenosti popsat, co všechno v systému nefungovalo.

Po naléhání Gabriely Vrábelové nakonec Maříková přislíbila, že o účasti rodičů nechá rozhodnout členy komise.

Tak budou rodiče konečně přizváni? Nebo by do už tak rozjitřené odborné atmosféry vnesli příliš mnoho reality?

V říjnu Kaufland znovu stahoval šarže výživy, které už měly být dávno pryč. Inspektoři je našli v zázemí českých prodejen a prověřují, zda se dostaly i k zákazníkům. O stahování se nedozvěděli od českého prodejce, ale z německého hlášení v evropském výstražném systému.

Takže ani otázku, zda už jednou stažené mléko opravdu zmizelo z distribuce, zatím nemáme uzavřenou.

A to se, připomínám, už měsíce bavíme o tom, jak bude příště fungovat rychlejší varování.

Komise nemusí vyřešit celý potravinový dozor. Není policie, laboratoř ani zákonodárce. Je ale poradním orgánem ministra zdravotnictví a může říct, co se má změnit.

Jsou tu ale důležité otázky, na které neznáme odpovědi: Budou přizváni zasažení rodiče? Vrátí se skutečně účinná pravidla pro osobní i institucionální střety zájmů? Dočkáme se zveřejnění dubnového zápisu a transparentních závěrů dalších jednání? Doporučí komise společné vyhodnocení aféry, které nabídla podpořit WHO? A především: co konkrétního z toho vzejde pro bezpečnost dětí?

Snad už nebude nutné věnovat většinu času dokazování, že peníze od výrobců nemají na nikoho vůbec žádný vliv.

Rodiče už totiž o svých dětech vypověděli dost. Slovy Gabriely Vrábelové ve Sněmovně: nechci, aby bezpečnost dětí příště závisela na štěstí na aktivního pediatra, správného úředníka nebo novináře.

Zdá se vám to jako docela skromné přání?

Ráda bych se dozvěděla, jak komise na ty otázky odpoví.

A zda tentokrát na děti zbude víc než patnáct minut.

Text vychází ze záznamu jednání sněmovního kulatého stolu ze dne 29. září 2026.