Stát věděl. Porodnice a odborné společnosti přijímaly dary od výrobců. Pak přišel toxin

V předchozím textu jsem psala o tom, proč marketing náhrad mateřského mléka nefunguje jako vypínač a proč Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka (Kodex) není zlým puritánským zákazem, ale ochranou rodičovského rozhodování ve chvíli pochybnosti a zranitelnosti.

Teď je čas podívat se na praxi u nás ve Lhotě.

Česká republika neobjevila problém komerčního vlivu na výživu nejmenších dětí až ve chvíli, kdy se v kojenecké výživě objevil nebezpečný toxin cereulid. Stát byl varován roky předtím. Měl v ruce popis problému, návrhy řešení, termíny i strategii. Vytvořil pracovní skupiny, metodické dokumenty a odbornou komisi. Na rizika navíc vytrvale upozorňovali lidé a organizace, kteří se tématem dlouhodobě zabývají.

Diagnóza tedy nechyběla.

Otázkou je, co se stalo s léčbou.

Už v roce 2021 vznikl v Pracovní skupině k porodnictví rozsáhlý podnět ke čtyřicátému výročí přijetí Kodexu. Vycházel z rozsáhlé rešeršní práce týmu IBFAN CZ - jeho text zpracovala a práci koordinovala právnička Aneta Majerčíková.

Nečekejte slavnostní dokument plný kudrlinek a vzdechů nad zásluhami kojení. Byl to poměrně nepříjemný rentgen českého prostředí.

Podnět popisoval marketing náhrad mateřského mléka, dudlíků a lahví jako propracovaný systém, který se k rodičům nedostává jen prostřednictvím televizních spotů nebo regálů v lékárně. Proniká do porodnic, čekáren a ordinací a využívá odborné konference, vzdělávání zdravotníků, poradny, rodičovské kluby, aplikace, influencery i dary zdravotnickým zařízením. Upozorňoval také na velmi slabé vymáhání existujících pravidel, symbolické pokuty a chybějící systematický monitoring.

Materiál navrhoval i konkrétní kroky ke zlepšení: změnu zákona o regulaci reklamy, metodické vedení kontrolních úřadů, jasná pravidla pro zdravotnická zařízení, sledování dodržování Kodexu a důslednější ochranu odborného prostředí před finančními pobídkami výrobců. Rada vlády pro rovnost žen a mužů tato doporučení následně převzala a vláda deklarovala, že chce české právní prostředí s požadavky Kodexu lépe sladit.

Stát tedy věděl, že komerční vlivy se zabydlely v samotné infrastruktuře péče: v tom, kdo školí zdravotníky, kdo platí kongresy a staví své stánky v předsálích, kdo daruje vybavení oddělení a kdo připravuje informační materiály, které se tváří jako neutrální osvěta.

A věděl také, že formální pravidla bez kontroly jsou jen alibi napsané na papíře.

V roce 2025 začala reportérka Seznam Zpráv Martina Kopecká postupně rozkrývat, jak běžné jsou vazby výrobců umělých výživ, lahví a dudlíků na české porodnice a odborné prostředí. Její strhující série kojících Star Wars detailně ukazuje hloubku problému.

Veřejnost se díky ní dozvěděla o dárcích, bezplatně poskytované umělé výživě, vybavení, uniformách i podpoře společenských akcí, které proudily do porodnic. Podle zjištění Ministerstva zdravotnictví se výrobci prostřednictvím různých forem podpory dostali v rozporu s mezinárodními pravidly do většiny českých porodnic.

Na první pohled může jít o drobnosti. Malé prebendy. Co na tom sejde - pár uniforem sem, pár tam. Příspěvek na vánoční večírek, nákup vybavení oddělení, které by jinak musela zaplatit nemocnice a jako bonus krabice mléka zdarma.

Jenže tyhle drobnosti jsou v systému vztahů zásadní a důležité. Postupně zavazují a vytvářejí prostředí, v němž přítomnost výrobce přestává působit jako něco nepatřičného. Stane se běžnou součástí provozu, vzdělávání i profesního života.

A pak už není jednoduché určit, kde končí podpora zdravotnictví a kde začíná marketing.

Za mě asi největší skandál celé kauzy je ta samozřejmost, s jakou se mléčný byznys pohyboval v odborném prostředí.

Když se novinářka začala ptát na vazby prominentních lékařů a odborných organizací, objevovaly se vyhýbavé odpovědi, že nejde o korupci, že bez firemních peněz by řada projektů nevznikla a že stát odbornou práci dostatečně nefinancuje. Někteří oslovení považovali debatu o střetu zájmů téměř za hon na čarodějnice.

Jenže střet zájmů není obvinění z korupce.

Je to preventivní pojem. Popisuje situaci, v níž vedle veřejné nebo odborné role existuje jiný zájem, který může úsudek ovlivnit nebo vyvolat oprávněnou pochybnost o jeho nezávislosti. Člověk nemusí přijmout úplatek ani vědomě lhát. Stačí, že má rozhodovat o oblasti, na jejímž komerčním fungování je přímo nebo institucionálně závislý.

Právě proto se střety zájmů neřeší až poté, co někdo prokáže manipulaci.

Řeší se předem.

V roce 2023 vznikla na Ministerstvu zdravotnictví Komise pro výživu kojenců a malých dětí. Měla koordinovat podporu kojení, naplňování programu WHO i bezpečné používání náhrad mateřského mléka. Státní strategie z roku 2024 zároveň výslovně počítala s průběžným mechanismem, který bude v Komisi střety zájmů odhalovat a omezovat.

Vydržte. Ono to vypadá, že vás chci utahat administrativními detaily, ale střet zájmů je prubířský kámen celé té snahy o podporu kojení a o prosazení jeho ochrany. Komise má být místem, kde se setkává medicína, veřejné zdraví, práva rodičů, porodní péče a bezpečnost výrobků. Její autorita nestojí pouze na odborných titulech členů. Stojí také na důvěře, že rozhodování není jakkoliv vedeno obchodními vazbami.

No a tady se nám český příběh kojím, kojíš, kojíme začíná komplikovat.

Ve veřejném prostoru se rozhořel spor o to, zda mohou v Komisi působit nebo hlasovat lidé, jejichž organizace či profesní činnost jsou finančně prokazatelně propojeny s výrobci náhrad mateřského mléka. Námitky se netýkaly jen přímých osobních plateb. Týkaly se sponzorovaných kongresů, odborných projektů, konzultací i financování organizací, které jednotliví členové zastupují.

Snad mi někdo z Nestlé neobjede auto korunou, když se nahlas zeptám: používalo ministerstvo jednotná, předem známá a veřejně kontrolovatelná pravidla? Ověřovalo deklarované zájmy, resp. střety zájmů proaktivně? Je možné z veřejných zápisů zjistit, kdo byl při konkrétním rozhodování ve střetu, kdo hlasoval a kdo se hlasování neúčastnil? Nebo je to celé za mlhou, co by se dala krájet?

Důvěryhodná instituce totiž nemůže střet zájmů rozpoznat u jednoho člověka a podobnou vazbu u jiného přehlédnout. Nejde jen o spravedlnost vůči členům Komise. Jde o srozumitelnost pravidel pro veřejnost a hlavně: jde o děti.

Česká republika mezitím přijala strategii programu Baby-friendly Hospital Initiative (BFHI), která počítá s koordinací podpory kojení na národní úrovni, s hodnocením plnění závazků a s mechanismem eliminace střetů zájmů s výživářskou lobby.

Papír snese všechno. Jakmile ale začneme zkoumat, co opravdu děláme, začne skutečný problém.

Máme metodický pokyn - kontroluje ale někdo jeho dodržování?

Máme pravidla pro střet zájmů - platí stejně pro všechny?

To nejsou řečnické otázky.

Právě v prostoru mezi slovy „máme“ a „funguje“ se odehrává podstatná část české mléčné inventury.

Například při přípravě doporučeného postupu Podpora kojení zveřejnil Národní institut kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ) deklarace střetů zájmů členů pracovní skupiny a u některých osob střet zájmů výslovně identifikoval. Mezi nimi byla například primářka Milena Dokoupilová nebo doktorka Kristýna Zárubová.

Jenže právě tady začínají být otázky nepříjemné.

Pokud stát jednou střet zájmů rozpozná, zveřejní a považuje jej za natolik významný, že jej zapíše do oficiální dokumentace, proč se při obsazování ministerské Komise zdá, že obdobné vazby najednou přestávají být problémem? Změnila se pravidla? Nebo jen metr?

A tím se dostáváme k další nepříjemné „drobnosti“.

Samotná mezinárodní pravidla programu Baby-friendly Hospital Initiative, k nimž se Česká republika dobrovolně přihlásila, říkají jednoznačně, že členy národního koordinačního orgánu nemají být osoby ani subjekty ve střetu zájmů s výrobci nebo distributory náhrad mateřského mléka, lahví a saviček.

Takže ne, není to krutopřísný aktivistický výklad ani interpretace několika kojofašistek. To jsou pravidla WHO a UNICEF.

O to zvláštněji působí pohled na dnešní složení Komise.

Jak ministerstvo vysvětluje, že její členkou je Petra Pařízková, která současně provozuje komerční projekt MUDR LIFE prodávající dudlíky a lahve ke krmení?

A jak vysvětluje návrat doktorky Aleny Šebkové, u níž samo ministerstvo už v roce 2023 střet zájmů výslovně konstatovalo a kvůli němuž tehdy zůstávala pouze hostkou bez hlasovacího práva?

Pokud stát jednou střet zájmů rozpozná a podruhé nad srovnatelnou situací přivře oči, nevzniká problém jen pro jednotlivé členy Komise. Vzniká problém pro důvěryhodnost samotných pravidel.

BFHI není okresní přebor v kojení. Je to mezinárodní program WHO a UNICEF. A dělat z jeho pravidel fakultativní četbu podle toho, kdo právě sedí u ministerského stolu, by byla ostuda. Navíc úplně zbytečná.

Omezení reklamy je opřené v mezinárodním právu. Přesto si nejsme schopní zamést před vlastním prahem a jediné, na co se vzmůžeme je ukládání pitoreskních sankcí, které nemají pro mnohamiliardový průmysl jiný význam než drobný provozní náklad, se kterým se počítá?

Aby toho nebylo málo, tak v prosinci 2025 začali po požití umělé výživy marodit a pak bohužel i umírat děti. Výrobci stahovali některé šarže kojenecké výživy kvůli možnému výskytu cereulidu, toxinu produkovaného některými kmeny bakterie Bacillus cereus. České Ministerstvo zdravotnictví varovalo ale veřejnost až v lednu. V únoru už hygienici prověřovali první podezření na onemocnění dětí a hlavní hygienička následně připustila, že varování přišlo pozdě a že selhala komunikační linka mezi institucemi.

V dalších týdnech začalo podezření přibývat. Pediatři podle zjištění Seznam Zpráv dostávali informace až s výrazným odstupem, někde dokonce vůbec. Rodiče s neotevřenými baleními stahované výživy žádali bezúspěšně stát o jejich otestování.

Koncem dubna bylo dvanáct případů označováno za pravděpodobné. Přímé důkazy však chyběly - světe, div se. Stát se totiž neobtěžoval stahované šarže od rodin testovat a laboratorní vyšetření, které by mohlo přítomnost cereulidu potvrdit v biologických vzorcích dítěte, nebylo v našem Absurdistánu vůbec dostupné.

Aféra zároveň odkryla i neohlášené sklady a zásilky kojeneckého mléka, což demaskovalo velmi nepříjemný fakt, že stát absolutně nemá přehled o distribučním řetězci, jehož kontrola je pro rychlé stahování rizikového výrobku zcela zásadní.

A pak se stalo něco, co by v dobře fungujícím systému mělo působit téměř komicky.

Neotevřená balení od českých rodin neposlal do specializované belgické laboratoře stát, ale sama redakce Seznam Zpráv. Ve všech čtyřech vzorcích byl cereulid potvrzen. U tří z nich šlo podle Státního zdravotního ústavu o velmi významné překročení referenční hodnoty. Teprve na základě těchto výsledků pak Česko oznámilo první potvrzený případ onemocnění spojeného s kontaminovaným kojeneckým mlékem.

Suma-sumárum: to, co měl prověřit systém, ve finále prověřovala novinářka a postižené rodiny.

Cereulidová aféra je nepříjemná jak komáří štípanec. Svrbí, a když jej podrbete, svrbí ještě víc. Způsobil tedy sponzoring odborných společností a finanční vazby jednotlivých lékařů zpoždění varování, chybějící testování a ono "selhání komunikace"? Nebo si mléčná klika zavazující si své pěšáky byla tak jistá v kramflecích, že věc v tichosti zamete, že to chtěla vysedět?

To jsou všechno domněnky. Aféra prokázala něco jiného.

Ukázala, proč si stát absolutně nemůže dovolit vstupovat do krize s pochybnostmi o nezávislosti svých odborných autorit. Ve chvíli, kdy rodičům říká, že mají věřit jeho doporučením, potřebuje nejen odborně správná stanoviska, ale také přesvědčivou jistotu, že lidé, kteří je připravují, nejsou zatíženi obchodními zájmy výrobců, jichž se krize týká.

Střet zájmů není důležitý jen tehdy, když se prokáže špatné rozhodnutí. Je důležitý proto, že podminovává důvěru právě ve chvíli, kdy je důvěra základní podmínkou účinné ochrany veřejnosti.

Rodina, která se dozví, že dítě několik měsíců dostávalo později z distribuce stažené mléko, se neptá na akademickou definici institucionálního střetu zájmů. Ptá se, kdo věděl o riziku, kdy se to dozvěděl, proč ji nevaroval a zda lidé, kteří věc posuzovali, měli k výrobci nějaký vztah.

Jestli stát nedokáže na tyto otázky odpovědět rychle, úplně a srozumitelně, vzniklé vakuum zaplní nedůvěra.

Debata o Kodexu se často karikuje jako boj kojení proti umělé výživě. Cereulidová aféra ukázala, jak povrchní a nevypovídající takové rozdělení je.

Důsledná ochrana před nevhodným marketingem prospívá i rodinám, které náhrady mateřského mléka používají. Tyto rodiny potřebují možná ještě naléhavěji než ostatní, aby informace o výrobcích nebyly reklamou, aby bezpečnostní doporučení nebyla změkčována obchodním zájmem a aby státní instituce jednaly rychle a nezávisle.

Kritizovat marketing kojeneckého mléka neznamená kritizovat matku, která jím své dítě krmí. Znamená to požadovat, aby výrobek, na němž je její dítě závislé, podléhal důslednému dohledu, aby informace o jeho přípravě a rizicích byly pravdivé, aby stát dokázal kontrolovat distribuci, aby existovala dostupná laboratorní kapacita, a aby o případných problémech rozhodovali lidé bez vazeb na mlékaře, které mohou zpochybnit jejich nezávislost.

Kodex nechrání jen kojení.

Chrání také právo rodičů, kteří používají náhrady mateřského mléka, nebýt ponecháni napospas jedinému zdroji informací od jejich výrobců.

Během Světového týdne kojení se tradičně obracíme k ženám. Vysvětlujeme jim přínosy kojení, připomínáme doporučenou délku a nad čísly neuskutečněných poporodních návštěv se podivujeme, proč české statistiky nevypadají lépe.

Letos bych ten pohled obrátila.

Ptejme se, kolik porodnic skutečně dodržuje pravidla proti komerčnímu vlivu. Kolik odborných organizací zveřejňuje úplný přehled svého financování. Jak se vyhodnocují střety členů státní Komise. Kde jsou výsledky monitoringu, který stát slíbil. Jaké sankce dostali porušovatelé Kodexu. Proč země s přijatou strategií nedokázala sama zajistit testování balení podezřelých mlék od rodin. A co se změnilo od chvíle, kdy hlavní hygienička přiznala pozdní varování veřejnosti.

To není obžaloba všech lékařů, porodnic a úředníků v jednom. Mnoho z nich se snaží systém zlepšovat. Jenže upřímná hloubková inventura není od toho, abychom udělali slavnostní výčet toho, co máme na papíře.

Je to kontrola, zda to funguje.

Český stát věděl, že jeho systém výživy nejmenších dětí oslabují nedostatečná pravidla, komerční vazby a chybějící dohled. Věděl, že potřebuje nezávislé vzdělávání, transparentní Komisi, pravidelný monitoring a účinnější kontrolu. Potom přišla krize, v níž rodiče čekali na informace, pediatři dostávali varování se zpožděním a vzorky nakonec testovala zahraniční laboratoř na objednávku médií.

To je účet, který nejde uzavřít tiskovou konferencí ke Světovému týdnu kojení.

Žena totiž nevolí mezi tím, zda kojit bude, nebo nebude. Volí mezi tím, co ještě zvládne, a tím, co už nezvládne. A pokud nakonec své dítě krmí kojeneckým mlékem, neměla by se zároveň stát testovací laboratoří toho, zda český dohled funguje.

Česká inventura kojení proto nemá nárok jakkoliv známkovat matky.

Má známkovat instituce.

Takže až napřesrok během Světového týdne kojení uslyšíte, že „kojení je věcí každé matky“, zkuste si vzpomenout na jednu drobnost.

Na žádném z dokumentů, které jsem při psaní tohoto textu četla, nestálo, že hlavní odpovědnost nese matka.

Stálo na nich něco úplně jiného.

Že hlavní odpovědnost nese stát.

Tak se ho na ni zkusme příště zeptat.

__________________________________________________

Díky, že mě čtete a sledujete - celou mou tvorbu najdete ZDE.

__________________________________________________

IBFAN CZ: Vláda na naše doporučení rozhodla o sladění s Kodexem
Shrnutí vzniku a prosazování podnětu ke 40. výročí přijetí Mezinárodního kodexu marketingu náhrad mateřského mléka.

Na rešeršní práci k podnětu se podílel tým IBFAN CZ. Text podnětu zpracovala a práci koordinovala právnička Aneta Majerčíková.

IBFAN CZ: Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka a navazující rezoluce. Přehled pravidel Kodexu a navazujících rezolucí Světového zdravotnického shromáždění.

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Strategie Baby-friendly Hospital Initiative 2018 v České republice. Národní strategie implementace BFHI, včetně koordinace podpory kojení, monitoringu plnění a mechanismů pro předcházení střetům zájmů.

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Komise pro výživu kojenců a malých dětí – oficiální stránka. Aktuální informace o Komisi a dostupné dokumenty, zejména statut, jednací řád, formuláře deklarace střetu zájmů a zveřejněné zápisy z jednání.

Ministerstvo zdravotnictví ČR: Zápis ze zasedání Komise pro výživu kojenců a malých dětí ze dne 13. února 2023. Důležitý mimo jiné pro tehdejší způsob deklarování a posuzování střetů zájmů členů a hostů Komise.

Národní institut kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ): Doporučený postup „Podpora kojení“. Odborný doporučený postup zveřejněný v roce 2026, včetně složení pracovních skupin a deklarací střetů zájmů jejich členů.

IBFAN CZ: Střety zájmů současných členů Komise.

IBFAN CZ: Změny v zastoupení – kdo již v Komisi není.

IBFAN CZ: Činnost Komise a absence zveřejněného zápisu.

Martina Kopecká: „Laktační trapas“ rozkryl pravdu o porodnicích. Berou dary od výrobců mléka. Seznam Zprávy, 20. června 2025.

Martina Kopecká: Vánoční večírky, uniformy, mléko od výrobců. Úřad boří iluze o porodnicích. Seznam Zprávy, 21. června 2025. Článek obsahuje také rozhovor s Anetou Majerčíkovou z IBFAN CZ.

Martina Kopecká: Lékařská elita v síti výrobců mléka pro kojence. „Odmítněte je,“ vyzývá stát. Seznam Zprávy, 2025.

Martina Kopecká: Primář vyhnal výrobce umělého mléka. „Už žádné vínečko, jsem svobodnější.“ Seznam Zprávy, 7. července 2025. Rozhovor s primářem dětského oddělení Nemocnice Havířov Hynkem Canibalem o ukončení vazeb na výrobce a dodržování Kodexu.

Martin Čaban: Vizita – Laktační skandál ukazuje slabá místa zdravotnictví. Seznam Zprávy, 9. července 2025.

Barbora Sochorová: Lékaři ve střetu zájmů: kojení vs. mléčný byznys. Reportérka rozplétá nitky. Podcast 5:59, Seznam Zprávy, 25. srpna 2025. Rozhovor s reportérkou Martinou Kopeckou.

Martina Kopecká: Pediatři dostali varování na vadné mléko až po dvou měsících. Někde vůbec
16. března 2026.

Martina Kopecká: Rodiče chtějí testy staženého kojeneckého mléka. Úřady je odmítají
17. března 2026.

Martina Kopecká: V Česku je podezření na dvanáct otrav dětí kojeneckým mlékem
28. dubna 2026.

Martina Kopecká: Kontaminované mléko v Česku: Policie prověří postup Nestlé a Danone
13. května 2026. Článek obsahuje také vyjádření Anety Majerčíkové za IBFAN CZ.

Martina Kopecká: Neohlášené sklady i zásilky s kojeneckým mlékem. Veterináři chystají pokuty
19. května 2026.

Martina Kopecká: Co pily české děti: V Belgii změřili toxin ve výživě, výsledky jsou alarmující
15. června 2026. Článek o laboratorním testování čtyř balení zaslaných českými rodinami do belgické laboratoře.

Martina Kopecká: Toxin v kojeneckém mléce. Česko má první potvrzený případ onemocnění
17. června 2026.

Martina Kopecká: Čínský jed v kojeneckém mléce: Kontaminace sahá dál, než se vědělo
9. července 2026. Článek o evropské časové ose kontaminace a rozsahu distribuce kontaminované suroviny.

Kompletní tematický přehled Seznam Zpráv: Toxiny v dětské výživě