Jednorázový výběr z penzijka novou sankci nedostane. Můžete si oddechnout

Vzhledem k tomu, že cílem současně projednávané (a již částečně schválené) důchodové reformy je snižování státem vyplácených důchodů (o zhruba 200 Kč ročně), snaží se vláda naučit spotřebitele nahlížet na penzijko úplně jinak než doposud. Chce, abychom penzijní spoření/připojištění vnímali jako zdroj pro pravidelné přilepšení si ke státnímu důchodu, namísto „spoření“ na jednorázovou útratu.

Aby bylo všem jasné, že penzijní spoření se nemá utrácet najednou, chtěla vláda zavést povinný postupný výběr, minimálně desetiletý.

Kdo by vybral peněžní prostředky ze svého penzijního spoření rychleji, vystavil by se sankci v podobě návratu všech státních příspěvků do státního rozpočtu. K tomu zdanění příspěvků od zaměstnavatele a zdanění výnosů z investic. Platilo by to pravděpodobně jak pro penzijní spoření, tak i (starší) penzijní připojištění.

Proč se proti desetiletému výběru zdvihala vlna odporu? Roli hraje nejen nejistota, zda se dožijeme minimálně sedmdesátky. Dalším faktorem budícím nespokojenost je i fakt, že investice penzijních fondů jsou značně omezené. A k tomu drahé. Bez státních příspěvků a bez příspěvků zaměstnavatele ztrácejí konkurenceschopnost. Peníze z penzijka jde zkrátka investovat výhodněji.

Česká legislativa dovoluje penzijním fondům jen úzký okruh investic s poměrně nízkým rizikem, ale i výnosností. Přitom si fondy smějí účtovat poplatky neodpovídající konkurenci ostatních investičních nástrojů (v porovnání s jejích dlouhodobou výnosností). O konkurenci penzijních fondů v zahraničí ani nemluvě. Zkrátka: ponechat peníze v penzijku i po šedesátce a vybírat je postupně deset let, není výhodné.

Část klientů penzijních fondů, kteří využívali možnosti získávat sem štědré příspěvky zaměstnavatele, si plánuje vyzvednout peněžní prostředky najednou a zainvestovat je do výnosnějších a levnějších variant. Přitom stále bezpečně.

Za to je přece nelze šmahem trestat jakožto za hýření penězi, které měly být využity k doplňování pravidelného příjmu ze starobního důchodu. Nikde přece není psáno, že tito lidé nebudou ze svých investic čerpat postupně!

Nakonec se od záměru zavést desetiletý výběr odstoupilo. Ustanovení o něm se do druhého čtení ani nezařadilo. Zda pod tíhou argumentů o výhodnějším investování, nebo s obavami o osud penzijních fondů (které již teď čelí výpovědím ze strany seniorů), těžko říct.

Proč seniorů? Připomeňme, že lidem ve starobním důchodu už státní příspěvek přiznáván nebude, a to od července 2024. Tedy za předpokladu, že návrh zákona stihne projít třetím čtením, jednáním v senátu a podpisem prezidenta. Pokud nestihne, stopka se státnímu příspěvku pro seniory vyhlásí o něco později.

Státní příspěvky se posouvají k vyšším částkám. Od července 2024 by se měly vyplácet k úložkám mezi 500 a 1 700 Kč (nyní je na ně nárok od 300 do 1 000 Kč). Slučuje se částka odečitatelná od základu daně. Zatím bylo 24 000 Kč na investiční životní pojištění a dalších 24 000 Kč na penzijní spoření.

Nově se posouváme ke 48 000 Kč za všechny spořicí a investiční produkty, kam má příbýt Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Půjde o investice nebo spoření se specifickou licencí ČNB. Oběma kroky stát formou pozitivní motivace „tlačí“ národ k tomu, aby začal spoření na důchod brát vážně. Aby z něj vytvořil běžnou součást života podobně, jako jsou na vlastní důchodové úspory zvyklí v dalších zemích.

Alternativní fond penzijního spoření, který je též součástí penzijní reformy, se může stát novou vzpruhou pro penzijní společnosti. Vzpruhou v oblasti konkurenceschopnosti. Zde budou mít společnosti dovoleno rizikovější investování. Jak se postaví k poplatkům, ještě uvidíme. Snad s větší snahou odlišit se od ostatních, než jakou vidíme u současného penzijka (snad všichni si účtují maximální zákonem povolený poplatek).

Reforma neminula ani předčasné důchody. Podívejte se, jak jsou teď „osekané“.