Článek
Strašák exekuce
Problematika exekucí představuje (nejen podle pracovního materiálu NERV, odkud budou následující data) jeden z nejvážnějších sociálních a ekonomických problémů současné České republiky. Podle nejnovějších dat se týká stovek tisíc obyvatel a má dalekosáhlé důsledky nejen pro zadlužené jednotlivce a jejich rodiny, ale i pro celou společnost a ekonomiku země.
Alarmující čísla současnosti
V České republice se aktuálně nachází v exekuci přibližně 700 tisíc lidí, z nichž až 400 tisíc čelí vícečetným exekucím, které prakticky nemohou splatit. Většina těchto případů vznikla (podle údajů v pracovním materiálu NERV) před rokem 2016, tedy v době před zavedením přísnější regulace spotřebitelských úvěrů. To znamená, že mnoho dluhů obsahuje nepřiměřeně vysoké sankce a úroky, které dnes už nejsou legálně možné.
Poznámka:
Staré dluhy se samozřejmě netýkají všech exekucí. A pracovní materiál NERVu nechce tvrdit, že všichni, co jsou v exekuci, se do ní dostali nezaviněně. Ale: podíl exekucí z „dob minulých“ zůstává vysoký. A dlužník se zde, už opravdu nezaviněně, dostává so pozice, kde se jeho původní dluh mnohokrát znásobí, nikoliv jen naroste o pár procent ročně.
Následující řádky však patří nejen těmto obětem predátorských praktik, ale i lidem, co mají exekuci jako cílený životní styl. Ano, i tak se to totiž dá dělat.
Dopad na ekonomiku státu
Současný stav má dramatický dopad na státní rozpočet. Více než polovina ekonomicky aktivních lidí v exekucích přiznává, že část svých příjmů realizují v šedé ekonomice. To podle NERVu znamená roční ztrátu pro státní rozpočet v odhadované výši 5 až 12 miliard korun.
Pro představu, 12 miliard, to je celoroční provoz komplet celé České správy sociálního zabezpečení, a ještě i Úřadu práce. Nepočítám do toho jimi vyplácené dávky, jen provoz obou úřadů s mnoha pobočkami a obrovskou administrativo (zdroje: výroční zprávy obou úřadů za rok 2023).
Nezapomínejme na dopady na zaměstnavatele
Kromě toho exekuce významně zatěžují zaměstnavatele – administrativa spojená s exekucemi je stojí až 2500 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance v exekuci. A aby toho nebylo málo, administrativa zaměstnavatelů se teď ještě rozšířila: musejí sledovat, kdo má kolik exekucí, a podle toho upravit srážky.
Do 3 exekucí (včetně) se sráží stále stejně, od 4 exekucí výš se začíná srážet vyšší částka: postupuje se jako v režimu oddlužení. Případnou chybu zaměstnavatel hradí ze svého.
Společenské dopady a regionální nerovnosti
Exekuce mají zvlášť závažný dopad v některých regionech. Například v částech Ústeckého či Moravskoslezského kraje je v exekuci až 15 % obyvatel. To vede k omezení kupní síly v těchto oblastech, problémům ve vzdělávání dětí z postižených rodin a celkovému zpomalení rozvoje těchto regionů. Navíc hrozí, že většina lidí v mnohočetných exekucích (nyní ve věku 45-65 let) bude v budoucnu pobírat pouze minimální důchody.
Cesta k řešení podle NERV
Hlavním nástrojem pro řešení této situace by mělo být zpřístupnění procesu oddlužení. V současnosti do něj vstupuje pouze asi 20 tisíc lidí ročně, což je málo. Navrhovaná opatření zahrnovala:
- zkrácení doby oddlužení z 5 na 3 roky
- individuálnější přístup k dlužníkům podle jejich skutečných možností
- lepší informovanost o možnostech oddlužení
- speciální režim pro zvlášť zranitelné skupiny (důchodci, invalidé)
- motivaci k návratu do legální ekonomiky.
Poznámka: zkrácení oddlužení vyžadovala i EU, i když jen pro živnostníky. Česká legislativa jej teď rozšířila na všechny.
Očekávané přínosy opatření podle NERV
Úspěšná implementace nového systému oddlužení a individuálního přístupu může podle NERV přinést významné pozitivní změny pro celou českou společnost. V první řadě lze očekávat, že mnoho lidí, kteří dnes pracují v šedé ekonomice, se vrátí k legálnímu zaměstnání.
To bude mít řetězový efekt – zvýší se výběr daní a odvodů do státního rozpočtu, což posílí veřejné finance. Zaměstnavatelé by zároveň měli pocítit úlevu od složité administrativy spojené s exekucemi. Důležitým dlouhodobým přínosem bude prevence extrémní chudoby ve stáří, protože lidé pracující legálně si budou vytvářet odpovídající důchodové nároky.
V regionech nejvíce zasažených exekucemi, jako je Ústecký či Moravskoslezský kraj, by mělo dojít k celkovému oživení ekonomiky a zlepšení sociální situace, což povede k postupnému vyrovnávání regionálních rozdílů v České republice.
Co z toho se podařilo realizovat v zákonech?
Přehled toho nejdůležitějšího ohledně změn v oddlužení najdete v tomto článku. Z něj se dá konstatovat, že:
- oddlužení z 5 na 3 roky už zkrácené máme
- individuálnější přístup legislativa už zná také, dovoluje jej
- lepší informovanost? to musíte posoudit sami
- speciální režim pro zranitelné? Je součástí individuálního přístupu, soudce má přihlédnout k tomu, že jde o důchodce nebo invalidní osobu s omezenými možnostmi navýšení příjmu, splátky se mají vyčíslovat individuálně podle příjmových možností dlužníka
- motivace k návratu z šedé zóny? Spíš negativní, protože ta pozitivní doteď moc nezabírala. Lidé se 4 a více exekucemi odevzdávají stejné srážky z příjmu, jako by byli v oddlužení, ale sankce jim stále nabíhají (v oddlužení se sankce zastavují).
A jak to vypadá v praxi? Rychlejší oddlužení neláká. Proč? Zase díry v předpisech a volný výklad: podle aktuální chuti na peníze
Až po konec předchozí kapitolky to vypadalo moc pěkně, že? Jenže skutečnost je zase o dost jiná, než se původně zamýšlelo, navrhovalo a implementovalo z unijních předpisů.
V článku od Peníze.cz nebo od Novinky.cz jsme si tento týden mohli přečíst, že „Rychlejší oddlužení neláká. Soudy sahají lidem do nezabavitelného minima“, nebo že „Jednodušší vstup do insolvence se komplikuje. Dlužníci čelí vysokým zálohám“ Co je obsahem? Dovolte mi krátké shrnutí z obou zdrojů:
„Nová pravidla oddlužení, která platí od října 2024, zatím nepřinesla očekávaný zájem ze strany dlužníků. Důvodů je několik, ale tím nejzávažnějším jsou vysoké finanční nároky hned na začátku procesu.
Základním problémem je, že některé soudy vyžadují, vedle povinné měsíční zálohy, také dodatečné platby za přezkum pohledávek. To v praxi znamená, že dlužníci musí:
- platit základní zálohu 2178 Kč měsíčně
- k tomu připlácet další tisíce korun za přezkum jednotlivých pohledávek (lze přitom platit až na konci oddlužení, ale někde se vyžadují hned na začátku jako vstupenka, plus se cena za posouzení pohledávky navýšila z 250 Kč na 1 000 Kč za „kus“)
- často sahat do svého nezabavitelného minima, aby tyto částky pokryli.
Praktický dopad je v současnosti takový, že mnoho lidí s nižšími příjmy, kteří by dříve mohli do oddlužení vstoupit, na něj nyní v některých krajích v ČR nedosáhne. Některé dluhové poradny dokonce přestaly návrhy na oddlužení podávat, dokud se situace nevyjasní. Paradoxně tak nová úprava, která měla oddlužení zpřístupnit většímu počtu lidí, může pro některé dlužníky znamenat, že zůstanou v exekucích o mnoho déle.
Ministerstvo spravedlnosti připouští, že zákon není v této oblasti zcela jasný, a snaží se o sjednocení přístupu soudů. Zatím však bez výrazného úspěchu. Soudy, protože pravidla jsou daná jen vágně, rozhodují různě. Původní záměr - zachovat dostupnost oddlužení pro nízkopříjmové dlužníky - se tak prozatím nedaří naplnit.“
Co myslíte, dočkáme se konstruktivní změny?
A Teď anketa, v reakci na občasné zprávy o lidech, co oddlužení umějí dokonale zneužívat. Ono totiž ani oddlužení se neubránilo vychytralcům, byť na ně v zákonech máme páky.
