Článek
Na rohu budovy našeho domova pro seniory máme poštovní schránku. Takovou tu klasickou. Poctivou poštovní schránku, do které se házejí dopisy. A já ji už nějakou dobu statečně bráním.
Zaměstnanci pošty se nás totiž opakovaně ptali, jestli na ní opravdu trváme.
Trváme!
Jsme přece domov pro seniory. Jestli ještě někdo píše dopisy, budou to určitě naši klienti. Nebudeme jim přece rušit poštovní schránku.
A tak schránka zůstávala.
A po čase přišla otázka znovu: Opravdu ji potřebujete?
Opravdu.
Tedy až do chvíle, kdy někoho napadlo udělat tu nejjednodušší věc na světě.
Zeptat se klientů.
Tak jsme se zeptali, uspořádali jsme anketu. A výsledek mého hrdinného boje za zachování klasické korespondence?
Jediná klientka pošle jeden nebo dva dopisy za rok.
No dobře.
S klientkou jsme se domluvili, že až bude chtít něco poslat, dopis jí rádi odvezeme na poštu. Byla spokojená. Pošta bude spokojená. Všichni jsou spokojení.
Jenom říďa přišla o poštovní schránku.
A trochu mě to mrzí, prostě z nostalgie.
Ne proto, že bych chtěla bojovat proti pokroku. Sama používám telefon, e-mail a zprávu dnes odešlu během několika vteřin. Je to pohodlné a praktické. Dělají to tak i naši klienti.
Jenže já ještě pamatuji dobu, kdy dopis znamenal něco úplně běžného.
Sednout si. Vzít papír. Něco napsat. Dát to do obálky. Nalepit známku. A dojít ke schránce.
Pak čekat na odpověď.
A když přišla, někdy jste poznali, od koho je, ještě než jste obálku otevřeli. Stačilo vidět rukopis.
Možná proto jsem tu naši schránku tak dlouho bránila. Nešlo ani tak o ni. Spíš o kus světa, který si s ní spojuji.
Nakonec mě ale vlastní klienti přesvědčili, že pokrok dorazil i do domova pro seniory.
A tak schránka půjde pryč.
Musím uznat porážku.
Dnes už je poštovní schránka jen vzpomínkový námět do Deníčku šílené ředitelky.
A jeden další příběh z Domova Sulická vám zase brzy povím.
Příběhy v Deníčku šílené ředitelky vycházejí ze skutečného života Domova Sulická. Jména a některé detaily měním tak, abych zachovala soukromí a důstojnost našich klientů.
Příště zase jeden obyčejný příběh z neobyčejně obyčejného života v sociálních službách.
