Článek
Je všeobecně známý fakt, že v posledních letech agresivita dětí ve školách vzrůstá. Projevuje se nejen vůči spolužákům, ale bohužel i vůči pedagogům. Dle mého názoru je zde příčina více než zjevná. Opustili jsme mravnost jako nějaký přežitek. Co bylo dříve mimo normy, je dnes normální.
Musíme si uvědomit, že nynější situace nevznikla ze dne na den, ale byl to postupný vývoj. I náprava tedy nemůže být okamžitá. Je ale potřeba učinit radikální kroky, které nejsou populární.
Učitelé už nejsou autoritou, všeobecně se vytratila úcta k učitelům. V této chvíli si možná někteří řeknou, že učitelé si žádnou úctu nezaslouží. A to je přesně to, v čem tkví celý problém. Mnozí rodiče i ostatní dospělí se vyjadřují před dětmi o učitelích tak nevybíravě, že není divu, že se někteří žáci k pedagogům chovají jako k hadru na podlahu. Škola má jen omezené možnosti, může pouze nastavit určitý režim.
Práva dětí jsme povýšili nade vše a teď se jako společnost divíme, kde se takové chování v dětech vzalo. Žák má na základní škole práva, o jakých se pedagogům a zaměstnancům škol ani nezdá. Myslíme si, že stejná práva mu budou poskytovat střední školy a později zaměstnavatelé? Ne. A právě proto, že takový zhýčkaný žák postupně přestává být středobodem vesmíru, přichází na řadu agresivita a neschopnost zvládat své emoce.
Nárůst agresivity žáků v posledních dnech jde ruku v ruce s blížícím se pololetím. Letos více než v dřívějších letech vidím, jak žáci lpí na pěkných známkách, ale už si v mnoha případech neuvědomují, že pro ně udělali pramálo. Reálný pohled na své školní výsledky má jen minimum žáků a naše školství tento klam podporuje.
Jako příklad uvedu situaci, která se mi stala koncem minulého týdne. Jelikož se ve školách právě uzavírají známky za první pololetí, někteří žáci se v poslední chvíli vzbudili a zjistili, že by chtěli lepší známky, než jaké jim vychází.
Přišel za mnou jeden deváťák s tím, že na vysvědčení potřebuje z češtiny jedničku, protože se hlásí na gymnázium. Byl dost nepříčetný, protože jsem mu s klidem řekla, že mu vychází dvojka, tudíž ji dostane. Naštvaný vyběhl z kabinetu. Spolužáci mu naštěstí pomohli jeho emoce zvládnout. Přestože při průměru 1,75 nebylo co řešit, rozhodla jsem se, že mu dám šanci. Domluvili jsme se, že po víkendu dostane ještě test a bude mít možnost mě přesvědčit o svých úžasných znalostech. Tento test si nakonec chtěli napsat ještě další dva žáci, kteří měli také pocit, že jejich známky neodpovídají jejich vědomostem. Všichni tento jednoduchý test zvládli na čtyřku. Ano, známky na vysvědčení opravdu neodpovídají vědomostem, měly by být totiž ještě o stupeň horší.
Verbální agrese žáků i jejich rodičů není ve školách výjimkou. Žáci mohou všechno a mnozí ředitelé je v tomto postoji až nezřízeně podporují. Rodiče si za přispění z řad odborníků ve školství a všemožných neziskovek udělali z učitelů posluhovače, kteří mají plnit jejich požadavky. Mnohým rodičům už dávno nejde o vzdělání jejich dětí, jde jim o poskytování služeb a práv ze strany školy a učitelů.
Však nově předložené RVP také neobsahují učivo, ale jsou plné kompetencí, kterých mají žáci nějakým záhadným způsobem dosáhnout, aniž by se opravdu učili. Bez teorie není možné v praxi uspět. Bez opravdového učení, vlastní práce a překonávání překážek různého druhu není možné vychovat samostatného, schopného a pracovitého jedince. Z učitelů se mají stát kouzelníci. Pokrytecky jsou zpochybňovány léty ověřené klasické metody práce a učení, ale očekávané výsledky jsou v některých případech ještě větší.
Musíme si tedy vybrat. Buď budeme ve školách vychovávat sebestředné jedince zvyklé cokoli zpochybňovat, nebo se vrátíme k dřívějším hodnotám, bez nichž nelze očekávat jakoukoli změnu k lepšímu.
Zdroje:
