Článek
V dokumentu „Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+“ se píše: „ČR patří mezi státy s největšími vzdělávacími nerovnostmi, které se projevují výraznou závislostí výsledků vzdělávání na sociálním statusu rodičů, značnými rozdíly mezi výsledky žáků z různých škol i regionů…“.
Zrušení jednotných osnov a jejich nahrazení Rámcovým vzdělávacím programem bylo jedním ze základních prvků, které ony vzdělávací nerovnosti prohloubily. Na základě RVP si školy vytvořily své vlastní vzdělávací plány, což samo o sobě brání rodičům v možnosti srovnávat kvality jednotlivých škol.
Zastáncům původních osnov, které pro celou republiku kdysi tvořili metodičtí pracovníci, se předhazuje zkostnatělost a nepřizpůsobivost. Faktem ovšem zůstává, že na tuto nejednotnost doplácí samotné děti. Dítěti, které se přestěhuje a v průběhu školního roku začne navštěvovat jinou školu, se totiž běžně stává, že část učiva se ho vůbec nedotkne, protože na původní škole jej ještě neprobírali a v nové škole je již probrané.
Jedním ze dvou hlavních cílů strategie je „snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů“.
Zjednodušeně jde o to, aby dítě z dobře situované rodiny dosahovalo stejných výsledků jako dítě ze „sociálně vyloučeného prostředí“. Co jsou ty stejné výsledky? Znamená to výsledky stejně dobré, stejně špatné či průměrné? Zřejmě jakékoli, jen musí být stejné. Souhlasím s tím, že bychom měli vytvářet rovné šance pro všechny, ale nesmíme při tom omezovat svobodnou vůli těch, kteří chtějí šance své a šance svých dětí zvýšit.
V pojetí dnešního školství totiž rodič, který přistupuje zodpovědně ke vzdělávání svého dítěte, věnuje se mu, případně jeho šance zvyšuje placeným doučováním, svým přístupem znevýhodňuje děti, o které se rodiče nestarají.
Opravdu chceme jako společnost zabřednout ve vodách průměrnosti? Bez cílevědomých rodičů nemůže mít naše školství cílevědomé žáky. Pokud omezíme vliv těchto rodičů na vzdělávání svých dětí, rozhodně tím nedocílíme zlepšení výsledků u dětí z méně podnětného prostředí. Naopak, docílíme toho, že tyto dobře vedené děti se propadnou na úroveň spolužáků z nepodnětných rodin. Ve školství došlo všeobecně ke snižování nároků. Někteří rodiče se s tím však nechtějí smířit a vedou své děti k předem vytyčenému cíli.
Všichni tleskáme dětem a mladým lidem, kteří jsou výbornými muzikanty či sportovci. Měli bychom se zamyslet nad tím, co všechno za jejich úspěchy stojí. Kromě jejich píle, houževnatosti a cílevědomosti jsou to pravděpodobně i jejich rodiče, kteří je vedli a byli jim všestrannou oporou.
Pokud si budeme myslet, že rovnost spočívá v tom, že na tom budeme všichni stejně špatně, pak jsme jako společnost selhali.
Zdroje:
