Článek
Již mnohokrát došlo v mých vyučovacích hodinách s dětmi na diskuzi týkající se školního informačního systému. Těchto informačních systémů existuje celá řada, ale všechny mají společné funkce. Umožňují vedení školní matriky, evidenci třídních knih, sledování docházky, komunikaci s rodiči a v neposlední řadě slouží pro zápis klasifikace a výchovných opatření. Jako učitelka si nemůžu školní informační systém vynachválit, v mnohém díky němu došlo k zjednodušení práce.
Jaké ale mají tyto systémy dopad na žáky? Z diskuzí s dětmi vyplývá, že se staly významným stresorem v jejich životech. Jde především o to, že rodiče jsou mnohdy informováni dříve než samotné dítě, což dětem především v případě špatné známky či poznámky znemožňuje situaci samostatně řešit, učinit si osobní náhled.
Dříve zkontrolovali rodiče žákovskou knížku jednou či dvakrát za týden a viděli souhrnně veškerá hodnocení za několik dnů a případné pokárání se odehrávalo jednou týdně. Byla dodržena informační posloupnost. Nejprve byl informován žák a teprve potom rodič prostřednictvím zápisu v žákovské knížce. Žáci, kteří věděli, že rodiče zareagují nějakým zákazem, měli přece jen šanci na krátkodobé oddálení dané situace. Tím rozhodně nechci ospravedlňovat lhaní či zamlčování, ale do školy jsme chodili všichni a všichni jsme zažili situaci, kdy jsme měli s kamarády něco domluveného a bylo jasné, že v případě špatné známky nám rodiče tuto akci zakážou. V době žákovských knížek měly děti přece jen možnost zaujmout k situaci určité stanovisko a známku si třeba rychle opravit.
Dnes se mi často stává, že mě žáci prosí, abych známky zapsala třeba o den později, nejvíce prosí, aby to nebylo před víkendem. Přiznám se, že se jim snažím vyhovět.
Problém spočívá především v tom, že školní informační systémy umožňují zasílání notifikací, což v praxi znamená, že mobil nás zvukovým signálem okamžitě informuje o každé známce, poznámce, komentáři učitele k práci v hodině či dalším dění ve škole. Informace tak přichází neustále, několikrát za den. Tyto notifikace jsou stejně rušivé jako jakákoli další upozornění například ze sociálních sítí, mailu, zpráv z banky apod.
Tato upozornění si nastavujeme sami mnohdy proto, abychom nemuseli v daných systémech nové informace hledat, jsme tak ale neustále vyrušováni ze své momentální činnosti. A pokud je rodič nepřetržitě informován o známkách, pochvalách i případných prohřešcích svého dítěte, stává se nevědomky jeho neustálým kontrolorem. Na některé děti tak může být vyvíjen nepříjemný tlak v podstatě stále, trest nepřichází jednou za týden, ale za každou špatnou známku či poznámku.
Ze školního informačního systému se tak stal Velký bratr, kterého jsme sami pozvali do svých životů a který způsobil, že děti žijí pod neustálou kontrolou a s vědomím, že ji nemohou ovlivnit. Nedivím se, že jsou dnešní děti ve stresu a vykazují vysokou míru psychických poruch. Je to totiž právě i kvůli nepřetržitému sledování jejich životů.
A tak se zamysleme nad tím, zda bychom my sami chtěli být takto neustále kontrolováni a konfrontováni. Pokusme se jako rodiče dát svým dětem určitou volnost a možnost převzít alespoň minimální odpovědnost za sebe i své jednání. „Co oči nevidí, to srdce nebolí“. Toto známé přísloví by nás rodiče mohlo motivovat k tomu, abychom přestali stresovat své děti i sami sebe.
