Článek
Také už vás někdy napadlo, že se v poslední době doslova roztrhl pytel s různými technikami, semináři a webináři na téma wellbeing? Kde se vzal, tu se vzal. Najednou tu byl a mnozí dosud netuší, co si pod tímto pojmem mají představit.
Budu se věnovat wellbeingu ve škole, ale tento pojem můžeme aplikovat do jakékoli sféry lidského života. Nejde o nic nového, jde v podstatě o rovnováhu mezi tělem a duší, o dlouhodobě dobrý životní pocit. Jen dříve jsme o tom nepotřebovali vést sáhodlouhé debaty a pořádat celodenní semináře.
„Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život… Chceme školy, kde se všichni cítí dobře. Wellbeing je, když se ráno těším. Wellbeing je, když mě učení baví.“ Takto je definován wellbeing pro školy.
Každému je jasné, že bychom se měli snažit žít tak, abychom se v životě cítili dobře fyzicky i psychicky. Je vůbec možné, aby se ve škole cítili všichni dobře? Je možné, aby děti veškerá výuka bavila? Je možné se každý den do školy těšit?
O co se jako společnost podobným nasazováním růžových brýlí snažíme? Tento trend má totiž takové důsledky, že žáci si stěžují, když je učení nebaví. Chtějí jiné a hravé metody, aby se cítili dobře. Hravé metody jsou sice pěkné a učitel je může do výuky zařazovat, nicméně učení prostě bolí a bez zapojení mozkových závitů se prostě nikdo nic nenaučí. Také by se mělo zrušit zkoušení a následné hodnocení, protože pod tlakem se děti nemohou cítit dobře.
Máme snad představu, že neustálým „tlacháním“ o tom, že se musíme za všech okolností cítit dobře, se tak opravdu stane? Opravdu si myslíme, že nám nějaké semináře pomohou změnit klima ve školách a potažmo v celé společnosti?
K tomu, abychom se cítili dobře, by úplně stačilo, kdybychom se jako společnost vrátili k základním lidským hodnotám, které jsme opustili. Úplně by stačilo, kdybychom se k sobě navzájem chovali slušně a respektovali člověka v jeho celistvosti.
Čím více se o wellbeingu ve školách mluví, tím horší situace v nich panuje. I ve školách se vytratila slušnost. Žáci nezdraví, nectí dospělé jako autoritu, nerespektují se navzájem, neustále se domáhají svých práv, ale povinnosti jsou jim zcela cizí. V celé společnosti vidíme, jak sebestřednost lidí narušuje všeobecná pravidla.
V téměř každé třídě ve škole můžete na nástěnce spatřit nějaká pravidla třídy týkající se vzájemných vztahů. Já sama jsem jako učitelka na nástěnce své třídy nikdy žádná pravidla chování neměla. Vždy jsem svým žákům říkala, že nemusí někoho milovat, ale musí se k němu chovat slušně. Vždy to fungovalo.
Školní třída je co do složení velmi specifickou skupinou. Školní psychologové mají představu, že žáky nějakými aktivitami donutí k tomu, aby se vzájemně měli rádi. Nelze nikomu diktovat, aby měl jiného rád. Musíme si uvědomit, že v době inkluze se ve třídě projevuje daleko více než dříve různorodost ve všech oblastech. Je vůbec možné, aby si tyto různorodé skupiny rozuměly? Je nutné, abychom se násilně snažili spojit neslučitelné? To se totiž ve školách děje a musím konstatovat, že veškerá snaha selhává.
Max Kašparů, známý kněz a psychiatr, říká, že jsme jako společnost zpovrchněli. Zpovrchněli jsme ve vztazích, ve vzdělání, v humoru. A já dodávám, že toto zpovrchnění, které prostoupilo lidským bytím, nezměníme tím, že budeme o něčem mluvit. My musíme konat. Musíme se vrátit ke kořenům, jít do hloubky našeho bytí, vrátit se ke slušnosti a respektu. Bez tohoto uvědomění a praktických změn je jakýsi wellbeing pouze dalším odpadkem do pomyslné nůše plné povrchností.
Zdroje: https://www.wellbeingveskole.cz/
