Článek
Dne 15. 4. 2024 odvysílala ČT pořad reportéři ČT, kde se v druhé části popisuje, jak těžké je získat příspěvek na péči na dítě, které trpí poruchou autistického spektra. V tomto pořadu se hovoří o tom, že mnohdy tito lidé dostávají příspěvky v neadekvátním stupni závislosti. V reportáži jsou krásně popsány 2 příběhy, které ukazují nikoliv na nefunkční systém dle mého názoru, ale na nekompetentnost až ignoranci ze strany pracovníků LPS.
1. příběh
Nejdříve se jednalo o chlapečka ve věku 4 let, kterému neuznali několik ZŽP (Základních životních potřeb). Tristní situace je však ta, že je velký problém sehnat dostupnou adekvátní péči, ať už se jedná o psychology, psychiatry, nebo speciální vzdělávací instituty. Když už se konečně podaří najít lékaře či jinou pomoc, pak přichází další selhání státu, a tou je nefungující systém správného posuzování stupně závislosti na péči. Zde posudkový lékař napsal, že chlapeček sám zvládá tělesnou hygienu, stravování, oblékání, a to aniž by bral v potaz doložené lékařské zprávy, kde se psal opak. Daný posudkový lékař si ve sporném případě ani nepozval chlapečka na nějaké vyšetření. Je super, že se rodiče chlapečka odvolali, kde jim odvolací orgán dal za pravdu a vrátil věc zpět ke znovu. Je nepochopitelné, dané řízení se stále točí do kolečka, odvolávají se dokola, a nedokáží docílit správného a adekvátního výsledku. Bohužel v době, kdy bylo druhé natáčení pořadu, rodina řešila již třetí odvolání.
Je až zarážející, že daná mluvčí, která vystupuje v pořadu, vysvětluje, že posuzování je náročné, vyžadují se kvalitní zprávy od specialistů, ze kterých má následně posudkový lékař vycházet. Bohužel tento případ je jeden z mnoha, kdy osoba, která vypracovává posudek, ze zpráv v podstatě ani nevychází, dokonce je snad ani nečte. Znění vyhlášky taky není směrodatné, tu si ohýbají tak, jak chtějí, přitom mnohdy až nesprávně.
2. příběh
Druhý případ, kdy se již 3 členné rodině narodil chlapeček. Rodina měla již starší dceru, ale u chlapečka se objevila diagnóza autismus. Otec rodiny tuto skutečnost psychicky neunesl a rodinu opustil. Během doby covidové se stav natolik zhoršil, že se zesílila agrese, péče byla mnohem náročnější a v té době právě posudkový lékař shledal, že najednou začal samostatně jíst celý jogurt, byť toto je jediné jídlo, které je schopen sníst sám, zbytek musí matka krmit. Nakonec, i díky tomu, že věci řešila veřejně přes spolek Děti úplňku.
Jak se na posuzování stupně závislosti dívá zákon
Pro posuzování stupně závislosti se vychází zejména ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách), a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 505/2006 Sb.). Posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně závislosti by měl provádět výhradně lékař dle mého názoru, ovšem zákon také specifikuje, kdo všechno může vyhotovit dané posouzení. Toto je ošetřeno v zákoně 582/1991 Sb. v paragrafu 8. Zde se vysloveně píše v bodě 4) Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu uvedené v odstavci 1 může plnit pouze lékař nebo odborný nelékařský zdravotnický pracovník. Odborným nelékařským zdravotnickým pracovníkem se pro účely plnění těchto úkolů rozumí nelékařský zdravotnický pracovník, který je způsobilý k výkonu povolání všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář nebo fyzioterapeut a získá zvláštní odbornou způsobilost pro plnění těchto úkolů absolvováním certifikovaného kurzu podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních; podmínku absolvování certifikovaného kurzu je třeba splnit do 24 měsíců ode dne nástupu odborného nelékařského zdravotnického pracovníka do zaměstnání. Posudek Institutu posuzování zdravotního stavu vydaný podle odstavce 1 musí být schválen a podepsán lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu. Je-li lékař Institutu posuzování zdravotního stavu nebo odborný nelékařský zdravotnický pracovník vedoucím zaměstnancem, je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. Toto v překladu znamená, že posudky, jak jsem byl sám několikrát svědkem, může vypracovat klidně i úředník, a lékař tam jen hodí podpis.
V prvním příběhu nebylo neuznání životních potřeb i po několika odvoláních řádně zdůvodněno, nepřihlíželo se k dokládaným lékařským zprávám. Není přece možné, aby se rodina musela 3× odvolat. Pokud by byl posudek v pořádku, odvolací orgán by původní rozhodnutí potvrdil. Pokud by byla situace velmi sporná, postoupil by danou věc posudkové komisi, ale pokud je posudek opravdu neadekvátní, a shledá to i odvolací orgán, dané rozhodnutí může být i zrušeno a vráceno zpět k novému přezkumu.
V druhém případě naopak došlo k přímému porušení znění vyhlášky. Lékař institutu posuzování zdravotního stavu (dříve LPS) neuznal potřebu stravování, protože dotyčný byl sám schopen sníst jogurt. Ve vyhlášce číslo 505/2006 Sb. se v bodě 2a píše: Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V příloze vyhlášky je pak definice nezvládání schopnosti stravování psáno takto: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna:
1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny,
2. nalít nápoj,
3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji,
4. najíst se a napít,
5. dodržovat stanovený dietní režim,
6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu,
7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
Z výše uvedeného vyplývá, že stravování mělo být uznáno stále jako nezvládnuté, neboť dotyčný nezvládal nic jiného, než jen sníst jogurt.
Co na to ministerstvo?
S ohledem na „komplikovanost“ a „zastaralost“ vyhlášek se rozhodlo, že připraví reformu a změní systém posuzování, protože si jsou „vědomi“ toho, že mnoho lidí je v nižších stupních závislosti, než by měli být. Je to ale opravdu tím, že systém je zastaralý a komplikovaný? Z mého laického pohledu, kdy jsem si prošel dané vyhlášky, systém působí právě velice jasně a výstižně. V dané vyhlášce je přesně psáno, co a jak se má posuzovat. Skutečnost je ale taková, že ti, co vystavují posudky, se danou vyhláškou někdy neřídí vůbec, někdy jen částečně, jako tomu bylo i v našem případě. O příběhu mého syna a řízení o PNP jsem psal zde, a o zkušenostech co dělat jsem psal zde. Možná, místo složitého vymýšlení, jak systém upravit, by stálo za to, provést kontroly, jak se jednotlivé případy posuzují. Pokud by se prošel alespoň zlomek, možná by se kontroloři opravdu divili. Samozřejmě by bylo dobré se zaměřit na ty případy, kdy se žadatel byl nucen odvolat. Snad jediné co by se dalo změnit, je to, že posudkář nemá žádnou hmotnou odpovědnost. Pokud vám řemeslník v bytě způsobí škodu, budete požadovat újmu. Pokud jí způsobí lékař špatným zákrokem v nemocnic, taky se žádá odškodnění, proč tomu tak nejde u revizních lékařů?
Co dělat, když se řízení opravdu vleče dlouho? Je třeba podávat nejen stížnosti, ale je třeba začít i žádat o tzv. přiměřené zadostiučinění. Možná, kdyby se toto začalo kupit, byl by to snad ten správný impulz a směr, jak sjednat v této špatné oblasti nápravu.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/224452801240013/cast/1039443/
https://www.zdravezpravy.cz/2024/04/15/mpsv-chysta-zmeny-v-posuzovani-naroku-na-prispevek-na-peci/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
