Hlavní obsah

Tuchačevskij odešel z přehlídky s rukama v kapsách. Za 6 týdnů byl popraven

Foto: Neznámý autor, otištěno v listu Kolchoznaja pravda 27. 2. 1937, volné dílo, via Wikimedia Commons

Maršál Michail Tuchačevskij. Portrét vyšel v sovětském tisku v únoru 1937, tři měsíce před jeho zatčením.

Na 1. máje 1937 stál maršál Tuchačevskij pod Mauzoleem a věděl, že je ztracen. Sovětský špion Walter Krivickij ho tam viděl naposledy a později zjistil, odkud se vzaly „důkazy“, pro které zemřel.

Článek

Prvomájové ráno 1937 bylo v Moskvě zářivě slunečné. Walter Krivickij, šéf sovětské vojenské rozvědky v západní Evropě, přišel na Rudé náměstí patnáct minut před desátou. Cestou ho nejméně desetkrát zastavily hlídky. Na tribuně u Leninova mauzolea seděl za každou řadou hostů a před ní řada agentů v civilu. Stalinova bezpečnost tehdy neznala meze.

Krátce po jeho příchodu do něj kdosi šťouchl: „Tamhle jde Tuchačevskij!“

Maršál šel přes náměstí sám, ruce v kapsách. Na chvíli se zastavil, rozhlédl se po prapory ozdobeném náměstí plném lidí a zamířil na místo, odkud generálové přehlídku sledovali. Přišel první a stál bez hnutí. Pak přišel maršál Jegorov, postavil se vedle něj a nepozdravil ho. Po něm náměstek komisaře obrany Gamarnik, který také nikoho nepozdravil. „Bylo docela zřejmé, že svůj osud znají,“ napsal Krivickij. „Každý věděl, že je vězeň určený k smrti, který má z milosti despotického pána odklad.“

Generálové obvykle zůstávali i na civilní průvod, který následoval po vojenské přehlídce. Tuchačevskij tentokrát nezůstal. V přestávce vystoupil z řady a s rukama pořád v kapsách odešel z Rudého náměstí.

Foto: Neznámý autor, 1936, volné dílo, via Wikimedia Commons

Prvomájová přehlídka 1936. Nahoře na mauzoleu Stalin a vedení strany, dole salutující generálové, vlevo Tuchačevskij. O rok později stál na stejném místě naposledy

Muž, který porazil Kolčaka

Michail Tuchačevskij byl podle Krivického nejskvělejší vojenská postava sovětské revoluce. Ve svých pětadvaceti letech velel první Rudé armádě. Dvanáctého září 1918 porazil u Simbirsku na Volze spojené síly bělogvardějců a českých legionářů. Pak zatlačil admirála Kolčaka až na Sibiř a generála Děnikina k Černému moři. V březnu 1921 vedl útok přes zamrzlý Finský záliv na vzbouřený Kronštadt.

Co Stalin Tuchačevskému nikdy neodpustil

V srpnu 1920 stál Tuchačevskij s hlavními silami Západního frontu před Varšavou. Jízdní armáda Buďonného a Vorošilova, která mu měla krýt jižní křídlo, místo toho na pokyn politického vedení Jihozápadního frontu táhla na Lvov. Klíčovým politickým komisařem tohoto frontu byl Josif Stalin. Poláci využili vzniklou mezeru, udeřili od Wieprze a sovětská ofenziva se zhroutila.

Ani Tuchačevskij, ani Stalin na tuto kampaň nikdy nezapomněli. V sérii přednášek na Vojenské akademii (vydaných knižně v roce 1923) Tuchačevskij přirovnal Stalinovo chování u Lvova k chování carského generála Rennenkampfa v katastrofální bitvě u Tannenbergu v roce 1914. Napsal tehdy, že „naše vítězná jízdní armáda se v těch dnech zapletla do těžkých bojů u Lvova, ztrácela čas a plýtvala silami ve střetech s pěchotou, která byla před městem silně opevněna a podporována jezdectvem a silnými leteckými oddíly“.

Stalin Tuchačevskému nikdy neodpustil právě tento veřejný příspěvek do své biografie – tedy otevřené připsání viny za neúspěch u Varšavy jemu a Jihozápadnímu frontu. Krivickij dodává, že Stalin dříve nebo později pomstil každého, kdo ho zásadně kritizoval, a Tuchačevskij nebyl výjimkou.

Šest týdnů

Čtvrtého května 1937 zrušili Tuchačevskému cestu do Londýna na korunovaci Jiřího VI. Jedenáctého května ho odsunuli do čela provinčního okruhu na Volze. Toho úřadu se už nikdy neujal.

Krivickij byl tehdy v Moskvě a čekal na pas. Přátelé se mu smáli, že ho ven nepustí: kdo byl odvolán z ciziny, ten se už zpátky nedostal. Každou hodinu přicházely zprávy o dalším zatčení. Zástupce šéfa tajné policie Frinovskij mu řekl: „Je to spiknutí! Právě jsme v armádě odhalili obrovské spiknutí, jaké dějiny nepamatují.“ Žádný důkaz neukázal.

Krivickij odjel 22. května večer. Tuchačevskij už byl zatčen. Gamarnik se 31. května zastřelil ve svém bytě, aby unikl zatčení.

Jedenáctého června oznámil Kreml, že Tuchačevskij a sedm dalších vysokých velitelů byli ve spojení s nepřátelskou cizí mocností, tedy s Hitlerovým Německem. Druhý den byli všichni po tajném soudu zastřeleni.

Dva „němečtí důstojníci“

Krivickij tvrdí, že klíč k celé věci měl v rukou už o půl roku dřív, aniž by to věděl. Začátkem prosince 1936 dostal v Haagu od šéfa zahraniční rozvědky Sluckého naléhavý vzkaz: ať vybere ze svých lidí dva, kteří dokážou přesvědčivě vystupovat jako němečtí důstojníci, jde o věc mimořádné důležitosti. Nerad, ale poslechl.

V květnu 1937 ho na chodbě Lubjanky zastavil Furmanov, šéf oddělení pro boj s bělogvardějci v cizině: „Poslyš, to byli dva prvotřídní chlapi, co jsi nám poslal. Ti ‚němečtí důstojníci‘! Byl to přece náš případ.“ Krivickij tehdy nechápal, oč jde.

Obálka generála Millera

Pochopil to až 23. září 1937 v Paříži, když otevřel noviny.

Den předtím v poledne odcházel z kanceláře generál Jevgenij Miller, předseda největší organizace carských emigrantů. Svému pobočníkovi předal zapečetěnou obálku: „Nemyslete si, že jsem přišel o rozum, ale tentokrát vám nechávám zapečetěný vzkaz, který vás prosím otevřít jen pro případ, že se nevrátím.“

Nevrátil se. V obálce stálo:

„Mám dnes ve 12.30 schůzku s generálem Skoblinem na rohu ulic Jasmin a Raffet. Má mě odvést na schůzku se dvěma německými důstojníky… Je možné, že je to past, a proto vám tenhle vzkaz nechávám.“

Teď Krivickij pochopil, k čemu Slucký v prosinci potřeboval dva falešné německé důstojníky: jako návnadu, která měla Millera vylákat do pasti. Únos se tehdy z neznámého důvodu odložil o devět měsíců.

Generál Nikolaj Skoblin byl Millerova pravá ruka a jeho ženou byla Naděžda Plevická, nejslavnější ruská zpěvačka lidových písní, kdysi oblíbenkyně cara Mikuláše II. Když mu Millerovi lidé v noci vzkaz ukázali, Skoblin využil chvilky nepozornosti, vyklouzl ven a ujel v čekajícím autě. Nikdo ho už nikdy neviděl. Po Millerovi se v Paříži nenašla stopa.

Papíry v bytě Skoblinových ukázaly, že Skoblin pracoval pro sovětskou tajnou službu. Plevickou soud v prosinci 1938 odsoudil k dvaceti letům, na francouzský soud nezvykle tvrdě.

Trojí hra

Podle Krivického hrál Skoblin trojí roli. Byl jedním z vůdců carské emigrace, zároveň měl styky s německou rozvědkou a nad tím vším pracoval pro sovětskou tajnou policii. Právě přes něj podle Krivického putovaly do Moskvy „důkazy“ o Tuchačevského zradě, zfalšované v Německu. Miller musel zmizet, protože byl jediný mimo gestapo, kdo věděl, odkud ty papíry pocházejí.

A Stalin podle Krivického dobře věděl, co mají ty „důkazy“ za cenu. Generály nedal zastřelit proto, že by jim uvěřil. Potřeboval je odstranit v okamžiku, kdy sám tajně hledal dohodu s Hitlerem.

Dnešní historici se přou, jakou roli podvržené papíry skutečně sehrály; Stalin k čistce důkazy nepotřeboval.

Jak skončili

Generála Millera odvezli z Paříže do Moskvy, dva roky ho věznili pod cizím jménem a 11. května 1939 zastřelili. Plevická zemřela roku 1940 ve francouzském vězení v Rennes.

Z vojenského soudu, který Tuchačevského odsoudil, nepřežili čistku ani soudci. Velitele letectva Alksnise a bývalého námořníka Dybenka, který kdysi s Tuchačevským dobýval Kronštadt, zastřelili oba téhož dne, 29. července 1938.

Tuchačevskij a jeho druhové byli rehabilitováni roku 1957.

Walter Krivickij v Moskvě, kam se ho snažili přivolat, už nikdy nebyl. Ještě téhož podzimu 1937 se rozešel se Stalinem.

Šéf zahraniční rozvědky Slucký, který si od Krivického vyžádal dva ‚německé důstojníky‘, zemřel 17. února 1938 v kanceláři svého nadřízeného na Lubjance. Úředně na infarkt. Podle pozdějšího přiznání ho tam omámili chloroformem a vpíchli mu jed.

Prameny

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz