Článek
Milé kočky, dlouhosrsté, krátkosrsté, angorské a perské, všechny možné kasty, druhy, poddruhy, naddruhy, předem se vám omlouvám, nevyznám se ve vašich kategoriích tak jako váš veterinář. Jste tady na světě a jste potřeba. Těšíte lidi, když potřebují radost, a odnášíte smůlu a neštěstí s sebou do svých pelíšků.
Věděli jste, že kočka má ráda negativní energii? Když jste v napětí nebo máte problémy, kočička se k vám požene pro žrádýlko. A nejsou to jen granule nebo čerstvá rybička, jsou to vaše negativní emoce a problémy, které kočka vezme přes svou elektrizující srst na sebe. A pak si spokojeně vrní. Říká se, že kočka ocení jen pána či paní, kteří jsou nezávislé povahy. Nesnáší jakýkoliv tlak či drezúru, tedy pokud to není kočka cirkusová. A ta to určitě dělá proto, že jí to baví, viďte kočky?
Kočka k vám přijde, když chce, a ne když chcete vy. Kočky jsou prostě dar shůry, dar nevypočítatelné bohyně osudu. Buď vás bude mít ráda nebo se smiřte se svým osudem. Není žádné mezi. A některé lidi prostě ráda nemá no, máte teda smůlu. Ti, ke kterým se kočka přitulí, jsou ti vyvolení. Ale nemyslete si o sobě moc, třeba se k vám tulí právě proto, že jste plni nepříjemných emocí a smutku. Pryč s tím. Kočička si to odnese do pelíšku.
O některých kočkách byste stejně jako o jiných podivuhodných tvorech určitě řekli: „Jen kdyby uměla mluvit.“. A ona opravdu mluví. Nerozumíte jí? Mňau, mňau, mňau…
Kočky se moc nezabývají tím, co chcete vy, žijí si svůj svět. Ach, kéž bych aspoň jednou takovou kočkou byl. Mohl bych brousit ve své fantazii, být sám sebou a lidé by mě přesto měli rádi. Nemusel bych dokazovat svou užitečnost, i když má fantazie je přeci bezbřehá a užitečná určitě samu pro sebe, ne? A kočky to vědí. No, kočeny, nejste na tom lépe než lidé a nejste moudřejší?
Kočky mají prý deset životů, viděl jsem to, když jednu z nich shodila zlá sousedka z pavlače, letěla aspoň 10 metrů a připadala mi jako profesionální parašutista, který dorazí měkce na tvrdou půdu se svým padákem a připravenýma nohama. Jako malý jsem chodil k jedné paní, která měla asi padesát koček. Byly všude, nejvíc si pamatuji, jak se honily kolem stromu, byl to starý dub, visely na něm, skákaly jedna po druhé, výhružně syčely nebo se „smály“ já nevím, byl to pro mne neznámý svět, ale pro malého kluka to bylo dobrodružství. Jedna z nich, nejspíš to byla bojová kočka Pitipačka, byla z nich nejsilnější, té se každá bála. Teď si vybavuji, že jsem se jí bál i já sám. Co chcete od šestiletého kluka, když na něj zasyčí tunová obluda? Tak tunu určitě neměla, ale znáte to, děti mají velkou fantazii.
Vnitřní svět koček mne vždy fascinoval. Jak to, že mají tolik prostoru si hrát, když já jej nemám? Do školy a zpátky a dělat otravné školní úlohy. To svět lidí neumí nic jiného nabídnout než otravování, zatímco kočky se neustále baví? Až jsem dorazil k jedné bábě na své rodné Kopanice. Ta měla ale kočku! Ta s ní opravdu mluvila. A jak se poznali? To vám musím vyprávět.
V době, kdy bylo psů moc a koček ještě víc, lidé nechali přírodu kočkám a kočky přírodě. Malá koťátka, která nemohli živit, vynesli do lesa a tam je nechali svému osudu. Dravci vzali jedno po druhé jako svou potravu. Až na jedno chytré koťátko, které se umělo schovat a uniknout jakémukoliv nebezpečenství. A to byla ta kočka. Příroda dokáže být krutější než lidé! A naopak.
Někdo je na kočky alergický ne proto, že by je neměl rád, ale protože mu nejde pod vousy jejich srst. To je pak škoda. Kočky to chápou, ale lidé nejsou moc důvtipní. Kočkolidé neblázněte a respektujte ostatní, kteří kočky ze zdravotních důvodů nemůžou, ju? Proto ti, kteří ubytovávají druhé lidi v penzionech a apartmánech a automaticky počítají s tím, že budete mít rádi kočky, nejsou moc vnímaví. Prostě se to někdy nepotká. Asi těžko můžete čekat, že si ve vašich peřinách bude člověk s alergií spokojeně vrnět, když tam nedávno mňoukala vaše kočička. A není v tom nic osobního, jen malé pochopení pro druhé.
Kočky mají taky drápky, kterými se umí pořádně ohnat, a pak že nejsou agresivní, že? V lidech se tohle snažil kdovíkdo omezit, a zcela geneticky vymýtit. Nebo aspoň potlačit zákony, ale nefunguje to. Když vás něco naštve a necháte své drápky zatažené, brzy vás začne bolet v šíji. Kočky to ví, a proto se nežinýrují.
Ony zvládají umění relaxace a ví, jak se zbavit napětí. Viděli jste někdy kočku se protahovat? Určitě viděli. Kam se hrabe indický jogín u řeky Gangy. To je ale pružnost a elegance v akci, a těch poloh co dokáží vymyslet na zádech a na bříšku.
Kočky mohou být vaši přátelé, pokud si vás vyberou. Tak to prostě je, přátelství se nedá vynutit. Mezi lidmi je to přeci stejné. I když byste mermomocí chtěli se s někým kámošit, je to taky na něm. Poučte se od koček. Ono takové přátelství kočky a psa je vzácné a pokud je, občas si sice užijí srandu jako když pejsek a kočička vařili dort, ale kolik takových výjimečných rozdílných osobností, které se k sobě hodí, známe?
Je ještě hodně toho, co by se dalo napsat o kočkách a kočkám, kdyby uměly číst, ale třeba umí, co víte. Kočky jsou tajnůstkářské a svá tajemství lidem jen tak snadno neodhalují. Už je čas se poohlédnout po Mourkovi, který se někam zatoulal pod pahýl stromu nebo je ve svém oblíbeném důlku po krtkovi, čert ví.
Tak mňau a někdy nashledanou.
