Článek
V poslední době se pozornost médií i politiků zaměřuje na postupné ukrajování Dálného východu Čínou na úkor Ruska. Někteří se dokonce domnívají, že si Čína nakonec uzme i kousek Ruska a ohrozí jeho bezpečnostní zájmy a celistvost. Co je na tom pravdy?
Kdokoliv, kdo chce jakkoliv hodnotit čínskou geopolitiku, by měl vědět něco o její politické kultuře.
Taoismus, cesta nekonání, a jak to souvisí s politikou
Raději nedoplň než naplň po okraj. Přebruš čepel, a ostří se brzy ztupí. Nahromaď zásobu zlata a nefritu, a nikdo ji neochrání. Žádej o bohatství a tituly, a přijde pohroma. Odejdi na odpočinek, když je práce hotova. To je nebeská cesta.
Tao je koncept představený mudrcem Lao–c’em. Jak je patrné z tohoto myšlenkového modelu, člověk by neměl své konání přehánět a zároveň by se neměl pouštět do větších podniků. Ledaže si bude vědom možných katastrof a důsledků z nich vyplývajících.
Čínští císaři se odnepaměti tímto vědomím řídili. Stejně jako současný čínský prezident. Jeho velikost či významnost není z pohledu čínské kultury zas až tak solidně zakotvená. Víte, jak Číňané končili se svými vládci? Podle nich to byli panovníci ustanovenými Nebesy. Nebesa jsou abstraktní koncept, ještě neurčitější, než představa křesťanského či muslimského Boha.
Po jistou dobu jejich vlády byli tito císaři bezvýhradně respektováni. Když k nim čistě náhodou nepřišli jejich vazalové na pravidelné odevzdávání výpalného, zle se jim vedlo. Nikdo navíc jen tak nemohl spatřit císaře. Byl považován za Syna Nebes, někoho opravdu nedostupného. Podobou auru si kolem sebe soustřeďuje současný čínský prezident Si Ťin-pching.
Jenomže vše má háček. Když čínskému panovníkovi došla energie, byl jednoduše odstraněn. Z přirozených či nutných příčin. Nebesa mu prostě přestala fandit, to se rozumí.
Co z toho geopoliticky vyplývá pro Čínu? Že v samotné Číně neexistují žádné osobnosti, které by mohly být považovány za stabilního politického partnera. A to Čínu v politickém mezinárodním formátu jednoznačně oslabuje.
Konfucianismus, cesta byrokrata, a jak to souvisí s politikou
Ze všeho, čím lidé žijí, je největší li. Bez li nevím, jak správně uctívat vesmírné duchy ani jak nastolit patřičné postavení krále a ministrů, vládce a ovládaných, starších a mladších, ani jak nastolit mravné vztahy mezi pohlavími, mezi rodiči a dětmi a mezi bratry, ani jak rozlišit různé stupně vztahů v rodině. Proto má šlechetný muž li v tak vysoké úctě.
Velké li je určité tajemné nejednoznačné pravidlo chování, které určuje mezilidské vztahy. V podstatě se jedná o morální byrokratismus. A pokud jde o humanitu, mají Číňané poměrně jasnou představu o tom, jak vypadá. Neurčitě.
Mudrc Konfucius, podle nějž jsou již po tisíciletí rozvržené čínské sociální a politické vazby, tvrdil, že například jít vyzvednout souseda ze studně a riskovat pro to svůj vlastní život je vrcholně nerozumné. V podstatě to není humánní. A o to jde. Číňané po tisíciletí spíše pasivně čekali, co k nim z vnějšího světa přijde, než by do něj nějak aktivně zasahovali a expandovali.
Ve 20. století se téměř nechali zabrat Japonskem. Nebyl-li by se Mao Ce-tung, v podstatě by se tak stalo. Za období mongolských vpádů se několik mongolských chánů stalo čínskými císaři. Jindy se zase ubránili nájezdníkům tím, že se prostě opevnili ve svých městech a čekali, až jejich tlak ustane.
Čína nikdy nebyla aktivním hráčem v geopolitickém dění a nikdy se jím nestane. Brání jí v tom hranice jejího kulturního výhledu. Vždy bude pouze pasivně paběrkovat na chybách druhých. Jedna věc je skupovat pozemky a podniky po světě a druhá věc je si je strategicky udržet. A to Číňané neumí. Sami se o tom přesvědčili na vlastní kůži svou „realitní“ bublinou na svém vlastním území.
Čínské kulturní myšlení versus to ruské
Tímto se dostáváme na tenký led, do potenciálního přímého konfliktu mezi Ruskem a Čínou. Ten je v podstatě vyloučen z již zmíněných důvodů. Mechanismus čínské kulturní politiky je nastaven konzervativně a funguje bez přestání již několik tisíc let. Moderní technologie a možnosti na něm nic nemění. Jen akcelerují jeho fungování. Čína se pochopitelně vyhne přímému střetu s Ruskem za každou cenu a její jediný možný benefit, který si z Ruska vezme, bude těžba ruského krypto-chaosu.
Rusko totiž narozdíl od Číny má poměrně flexibilní kulturní uvažování, které je však velmi jednoduché a čitelné. Pravoslaví, které je takovou podtextovou ideologií všeho ruského, je zaměřeno na zdůrazňování ruské velkoleposti a dějinné úlohy Ruska jakožto ochránce všeho křesťanského a morální záštity lidstva.
Tyto myšlenky zní sice šlechetně, ale v konkrétním ruském provedení získávají poněkud absurdní nádech. Rusko je vlastně takovou tragikomickou verzí sama sebe, svých myšlenek a směrů.
A tak je nemožné se domnívat, že v dohledné době Čína jakkoliv ohrozí Rusko, až na její vlezlou ideologickou linii, která se z Číny táhne jako popínavý břečťan. Pokud se Rusko zamrazí v čase, může se stát takovým ohyzdným domem, který tato podivná rostlina nakonec zadusí.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-cinany-drti-nevidana-realitni-krize-uz-se-preleva-i-do-dalsich-casti-sveta-294555
https://www.securitymagazin.cz/defence/putin-cina-dalny-vychod-ukrajina-1404073708.html
Paula Hartz. Taoismus. 1996. NLN.
Stephen Angle. Contemporary Confucian Political Philosophy. 2012. Wiley & Sons.
