Článek
Disociativní porucha identity, tak se dnes nazývá tato porucha. Porucha, fantasie, fantasmagorie nebo?
Kolik lidí trpí touto poruchou?
Nevíme, těžko se to odhaduje. V USA prý několik desítek tisíc lidí.
DPI diagnóza podle DSM
Kdo četl můj článek o psychiatrické léčbě, už DSM zná, je to zkrátka takový světový manuál, který autoritativně definuje, co je a co není psychiatrické onemocnění.
Takže v případě DPI to jsou:
Dvě nebo více výrazných osobností, které se alternují (jako na divadle - poznámka autora) a každá z nich musí mít svůj vlastní mód bytí
Amnésie - daný jedinec si nesmí na svou předchozí osobnost pamatovat.
Musí mít vážné problémy v životě.
Musí se vyloučit náboženské příčiny respektive stavy.
Stavy nesmí být následkem uživání léků.
Trochu se tady pozastavíme. Jednak podle definice se jedná v realitě pro laika popsáno o herce. O někoho, kdo jednoho dne hraje Hamleta, druhý den prostého Vávru, a nemá pocit, že to hraje. Druhý den o tom prostě neví. On tak žije jako Hamlet a pak jako Vávra a nepamatuje si následně ani jedno. Není to žádný mystik, takže stavy tohoto typu si nenavozuje meditací či podobnými metodami, ani kouřením hašiše. Prostě to tak nějak vypadne z jeho podvědomí. Toť k interpretaci norem DSM.
DPI se považuje za nemoc, která je důsledkem traumatických zkušeností z dětství, navzdory faktu, že se ve většina případech objevuje právě v dospělosti. V zásadě jsou dva modely, které psychologové a psychiatři používají jako vysvětlení vzniku:
Traumatický model
Jak název napovídá u tohoto modelu se DPI staví právě na zlé zkušenosti v dětství, která může zahrnovat vážné zneužívání jak fyzické tak duševní, anebo prostě jen chronické zanedbávání. Projevy nemoci jsou brány jako ochranitelská reakce, jako takové tlačítko poslední záchrany, které zabraňuje člověku, který prošel emocionálním či fyzickým peklem, tomu, aby se zhroutil. Kupodivu tento model, a je to pořád jen model ne fakt či věcná pravda, nebyl dosud exaktně potvrzen.
Fantazijní model
Tento model zodpovědnost přenáší z vnějších okolností spíše na daného jedince a na jeho vlastní mentální výbavu. Viní jej z vyšší sugestibility, sklonu k fantazii a z erektutivní dysfunkce. V takovém případě jedinci svá traumata prostě a jednoduše fabulují. Nic z toho, co sdělili svým terapeutům, se nestalo. Může v tom hrát roli bájná lhavost anebo prostě to, že jsou citlivější než ostatní a co pro ostatní nic neznamená, pro ně bylo traumatem.
Démonský model
Řada lidí ve svém vědomí zneplatňuje duchovní svět a duchovní vlivy, nicméně to neznamená, že na jejich podvědomí nemají duchovní jevy zásadní vliv. O to více, jak se zpěčují duchovnímu vlivu, jsou mu vystaveni. DPI klienti často ve své hlavě slyší cizí hlasy. Případy démonské posedlosti se dnes spíše považují za projevy duševních nemocí, ale i přesto existují projevy, pro které psychiatrie nemá vysvětlení. Z tohoto důvodu například v Katolické církvi existuje institut exorcisty, který vstupuje do hry u případů, u kterých se ve spolupráci s psychiatrem vyloučí duševní nemoc. Démoni, pro někoho negativní energie davů či skupin lidí, které se vměstnají v někom v daný moment, například proto, že je vnímavější či citlivější, mohou člověku napadnout osobnostní struktury. Začne se projevovat podivně a nikdo ho nepoznává. Kupodivu DPI se projevuje právě ztrátou kontroly nad svou osobností, vlastně určitou formou posedlosti. To je její hlavní rys, kdybyste měli své tři osobnosti pod kontrolou a byly by vám užitečné, nikdo by vás nemohl medikalizovat. A to se právě neděje.
Sociální a kulturní dimenze DPI
DPI byla poprvé diagnostikována právě mezi Američany, což není divu. Ve společnosti, kde musíte stále držet úsměv č.1 či případně až do č.50, kde si lidé hromadně nechávají operovat obličeje, aby si své úsměvné image udrželi, existuje poměrně silný tlak na to, mít fixní a jedinou jednotvárnou osobnost, nikoli ovšem tu vaši. Ta druhá, méně přívětivější, se na veřejnosti neukazuje. Ale je v Americe poměrně častá, sliby jsou často chyby a domluvy neplatí. Najednou s vámi podnikatel či známý jedná jako s cizím.
Kulturní satelit USA, Česko, je také promořeno tímto typem DPI. Máte pocit, že se na svého známého či na podnikatelský kontrakt můžete spolehnout, ale náhle je s vámi jednáno jako s někým, koho nikdo nikdy neviděl a s nikým se na ničem nedomluvil. A nejedná se o pouhou zástěrku. Česko má, dá se říci, DPI jako svůj kulturní zvyk. Jednou mluvíte s Frantou a najednou se objeví Pepa, který vše vidí jinak, a zkazí vám komunikaci. Nutno říci, že Pepa i Franta jedno jsou. Je to smutné, ale v Česku se vytěžují i diagnózy. Těžko říct, zda si je Pepa vůbec vědom, že v něm taky žije Franta, a pak by to byla opravdová a nefalšovaná diagnóza DPI.
Není divu, že se do diagnostikování české populace nikdo nepouští, možná bychom se divili a zjistili, že je zde nebývale promořena skutečným DPI, nejen tím záměrně předstíraným, z oportunistických důvodů. Jinak by zde nepanovalo takové dusno a atmosféra obrovské nedůvěry, kde se málokdo může spolehnout na druhého a je jedno, jestli to je rodina nebo známí, přátelé či firma. A je jedno, jestli někoho znáte pět minut nebo celý život. Také je Česko zřejmě jediná země na světě, kde je asociace domova spojována s něčím, co je nepříjemné, otravné, smrdí a zároveň je to domovské se vším všudy. Znáte ten idiom, je tu smrádek, ale teploučko. Je možné, že mají Češi opravdu posunutou kognici až za hranici normálnosti. Kdo to způsobil, nevím, ale reálně to tak je.
Léčba DPI
Samozřejmě jsou na řadě psychiatrické dryáky, a kromě nich terapie. Terapeut se snaží poslepovat takového jedince dohromady. Respektive z jednotlivých kousků a typů osobností postavit určitý originální obraz či obrázek. Hlavní důraz se klade na vytvoření pocitu bezpečí. Někteří klienti s DPI mají pocit, že jsou třeba muži v ženském těle. Tak se mohli bránit proti zneužití. Když je vytvořen pocit bezpečí, mohou některé z jejich ochranitelských vrstev či osobností odejít natrvalo z jejich života. Je to jako v pohádkách, dokud mě budeš potřebovat, tak tu budu a pak zmizím.
Máte-li pocit, že je to výhoda, mít dvě či tři nebo rovnou deset osobností, tak se šeredně mýlíte. Většina lidí má problém s řízením jedné, a už vůbec si nepředstavujte, že byste měli na hrbu takových deset. Nepleťte si DPI s bezcharakterností a s takzvanou osobnostní flexibilitou, která pro většinu lidí znamená, že na jejich slovo se dá spolehnout asi jako na počasí.
Autor je psycholog
V angličtině zkratka DID.
Zdroje:
Hassaan Tohid a Ian Hunter Rutkofsky. Dissociative Identity Disorder. Treatment and Management. 2023. Springer.
ATW. Got parts? : an insider’s guide to managing life successfully with dissociative identity disorder
Jo. L. Ringrose. Understanding and Treating. Dissociative Identity Disorder. 2012. Karnac Books.
