Článek
Ahoj Čtenáři,
ani tento týden jsem na Vás nezapomněl, a pro ty línější, kteří náhodou ještě nečetli minulý díl, tu mám opět nejprve malou rekapitulaci. Ale samozřejmě doporučuji si u mě na profilu poslední díl přečíst, bez něj nebude příběh tak silný.
V minulém díle jste možná viděli
Japonsko pod vedením zkušeného generála a vládce Toyotomiho Hideyoshiho plánovalo snadný průjezd Koreou pro zajištění půdy k invazi do Číny. Jejich armáda snadno převálcovala nekompetentní korejské vedení, ale Admirál Yi (skvělý vojevůdce s absolutním nezájmem pro politiku) s nevelkým počtem lodí dokázal zaskočit na několika místech části japonské flotily. Při těchto střetnutích mnohokrát zvítězil bez ztráty jediné lodi.
Díky jeho vítězstvím mohla korejská vláda pláchnout na sever do Pchjongjangu a země se udržela při životě. Hideyoshi ale zakázal dalším potenciálně neopatrným generálům přímé střety s Yim na moři, a celou flotilu nechal soustředit k Busanu, kde mohl z Japonska pohodlně držet zásobování a provádět další vyloďování.
Busanský střet a potíže Japonců
Hideyoshi měl u Busanu v září roku 1592 až okolo 500 lodí. Yi si byl dobře vědom, že pokud bude nečinně přihlížet, Japonci zkonsolidují svojí kontrolu nad jižní polovinou Koreje. Proto vyplul s celou svou flotilou, kterou postupně posbíral po svých vítězstvích, měl celkem 166 lodí.
Japonci se tentokrát nenechali vylákat, a znali už dobře nezničitelné korejské želví lodě. Opevnili se v Busanském přístavu, odkud se je Yi snažil vybombardovat svými kanóny, které měly větší dostřel. Bez ztráty kytičky potopil okolo 130 japonských lodí, ale nepodařilo se mu zlomit jejich pozici.
Poté přišla zima, a válka se na čas zklidnila, jak bývalo tehdy zvykem. Korea ale konečně našla spojence, kterého potřebovala celou dobu - ze severu se šikovaly čínské pozemní síly. Yi se svým loďstvem stále dělal velkou přítěž zásobování z moře, a čínské jednotky převážily síly ve vnitrozemí ve prospěch Korejců. Během půl roku byla Korea osvobozená, až na jižní cíp země, kam se všichni Japonci postupně byli nuceni stáhnout.
Yi byl po této šňůře úspěchů ještě jednou povýšen, na vrchního velitele celé korejské armády. Svou základnu zřídil na ostrově Hansan (ten, na kterém rok předtím zvítězil fenomenálním způsobem - viz poslední díl).
Druhá invaze a další politické problémy
Yi věděl, že Korea nemá dost mužů ani surovin, aby dokázal vzít Japonce přímým útokem, vylodění a zneškodnění děl na pobřežích bylo vyloučeno. Yi na Hansan přizval mnoho obyčejných lidí, kteří rádi přišli pod jeho ochranu. S dobrým řízením vybudoval na ostrově industriální centrum, kde probíhal intenzivní výzkum. Korejcům se podařilo vyvinout vlastní muškety, které byly lepší než Japonské arkebuzy. Opravovaly se lodě a zbroje, shromažďovalo se, co mohlo.
Znepřátelené země začaly uvažovat o míru, protože následující tři roky byla válka v mrtvém bodě, a roku 1596 bylo dosáhnuto velmi nejistého příměří. Hideyoshi ale na nic takového ve skutečnosti nemyslel, a v roce 1597 se rozhodl provést druhou invazi. Japonská armáda dala k útoku dohromady značnou sílu - uvádí se okolo 140 000 vojáků.
Hideyoshi na Korejce nastražil lest, kde jeden z jeho vysoce postavených generálů měl fingovat rivalitu s druhým generálem, a předat Korejcům falešné informace o lokaci jeho flotily. Yi pak měl vyplout do pasti na základě této lsti, čímž by se Japonsko zbavilo největšího soupeře. Yi jejich lest prohlédl, ale premiér Ryu Song Nyon, Yiho přítel z dětství, který se ho snažil vždy chránit v politických kruzích, měl příliš mnoho ambiciózních soupeřů.
Yi byl tedy zrazen v dalším politickém procesu, kdy mu za ignorování japonské lsti, kterou mnoho politiků pokládalo za upřímnou informaci, byla odebrána jeho hodnost. Jako admirál byl nahrazen Won Kyonem, a můžeme si na rovinu říct, že si Korejci akorát pod sebou znovu podřezali větev. Won Kyon byl na začátku první invaze jedním z velitelů, který Japonce nechal bez odporu vylodit a ztratil nešikovně celou svou flotilu. (A my se můžeme domnívat, že to byl asi syn někoho důležitého, jak jinak by se k tomu dostal, že?)
A jako kolovrátek, Yi byl opět málem odsouzen k přísnému trestu, jako už několikrát předtím. A zase jednou ho zachránily hlasy těch, kteří si uvědomovali, že bez něj by už možná nebyli. A Yi se tak potřetí stal řadovým vojákem.
Won Kyon dostal další falešnou informaci, o údajně bezbranných transportních lodích, které se měly vylodit u Busanu. Vyplul v plné síle a zjistil, že na něj čeká obnovená japonská flotila, čítající znovu okolo 500 válečných lodí. Zpanikařil a nařídil okamžitý ústup, po už tak dlouhé a náročné plavbě. Zaúřadoval nepříznivý vítr, a Japonci vůbec poprvé v celé válce mohli přejít na svou preferovanou metodu boje na moři - boj na blízko na palubách lodí.
Přeživší se přeskupili u ostrova Kadok-do poblíž Busanu, kde Won Kyon nařídil zakotvit. To se ukázalo býti další minelou, neboť ostrov byl pevně v japonských rukou. Japonci na ostrově znemožňovali delší pobyt, a korejští vojáci byli demoralizovaní a vyčerpaní. Hideyoshiho flotila si pro zbytek korejské flotily doplula pod rouškou tmy. Z flotily, kterou Yi kdysi tak pracně vybudoval a posbíral, se zachránilo pouhých 12 lodí.
Panokseon - základ Korejské flotily, lehčí a pohyblivější lodě oproti želvím lodím
Bitva v průplavu Myeongnyang
Po tomto katastrofálním fiasku si páni politici znovu uvědomili, že to měli nechat tak, jak to fungovalo, a obrátili se zase na Yiho. Yi se zapřísahal, že i bez flotily bude bojovat až do smrti, a s oněmi 12 loděmi si vybral jako místo pro střetnutí průplav Myeongnyang na jihozápadě Korejského poloostrova. Průplav měl zvláštní vlastnost, a to sice, že směr proudu se po několika hodinách vždy obracel na druhou stranu.
Na podzim roku 1597 se Yimu na svou skomírající flotilu pořádalo nalákat několik průzkumných lodí, které daly promptně vědět hlavnímu loďstvu. 133 japonských lodí vyplulo skoncovat s Yim jednou provždy (některé zdroje uvádí počty až ke třem stům, ale těžko říct). Průplav byl ale úzký, a Yi inspiroval demoralizované námořníky, kteří se báli po poslední zkušenosti přímého střetu, a sám vyjel se svou lodí jako první neohroženě mezi Japonce. To Korejcům dodalo odvahu a brzy ho následovali.
Na Yiho se usmálo štěstí, hlavní vlajková loď s vrchním admirálem Tōdō Takatorou byla potopena jako jedna z prvních, a Takatora jen tak tak unikl spárům smrti. Japonci byli zaskočeni, a v úžině byl jejich počet spíš přítěží. Proud Myeongnyangu se v nejhorší možné chvíli obrátil, a japonské lodě začaly narážet jedna do druhé, a byly namačkané jako sardinky.
A Vy už jistě víte, co napíšu teď: Yi neztratil ani jednu loď, když soupeřil v poměru jedné ku deseti. Zpráva o velkolepém úspěchu se šířila jako zápach kraba v autobuse, kterého můj kamarád ve škole schoval na pláži do svojí tašky. Lodě z předchozí poražené korejské flotily, které byly považovány za ztracené, se objevovaly všude možně, jak se dezertéři od Won Kyona vraceli do služby pod Yim. A co víc, dokonce i čínské loďstvo se plánovalo zapojit, ačkoliv do té doby Čína válčila pouze na pevnině, a její lodě se omezovaly na chránění bezpečných přístavů.
Yi, spasitel vlasti a jeho poslední bitva
Ani ne rok po Myeongnyangu umírá Yiho rovnocenný protivník. Toyotomi Hideyoshi umírá ve věku 60 let přirozenou smrtí. Jako poslední slova údajně pronesl ke svým nejvěrnějším generálům a pánům: „Vše svěřuji do vašich rukou. Nemám žádné jiné myšlenky, které bych za sebou zanechal. Je mi líto, že vás musím opustit.“ Japonci bez Hideyoshiho ztratili své přesvědčení, a chtěli s Koreou vyjednat mír.
Korejci ale byli oprávněně ukřivdění, po letech japonského vraždění civilistů a pustošení země, takže nemínili s bojem jen tak přestat. Navíc s pomocí Číny měli momentálně převahu. Čínská armáda obklíčila Sunčchon, poslední Japonskou baštu na území Koreje, a Korejsko-Čínská flotila odřízla cestu z moře.
Japonci se snažili uplatit Čínské důstojníky, aby nechali Korejce napospas, ale Yi si na to dával dobrý pozor a nic nedopustil. Jediné, co se Japoncům podařilo, bylo poslat zprávu skrz čínskou blokádu, aby jim stále ještě impozantní japonská hlavní flotila připlula na pomoc, rozbít obležení a připravit cestu k ústupu zpátky do Japonska.
Yi se ale doslechl i o tomhle, a rozhodl se, že s Japonci zatočí sám. Nechal část Číňanů dále blokovat Sunčchon, a vyplul se zhruba 150 loděmi nepříteli naproti. Nepřátelé se setkali okolo druhé hodiny ranní v Noryangské úžině. Yi měl výhodu překvapení, ale japonských lodí bylo opět dvakrát až třikrát více.
Poučení Japonci se nesnažili v dalším úzkém průplavu ustupovat, a boj byl tuhý. Chen Lin, admirál čínského kontingentu, který čítal zhruba 60 z Yiho 150 lodí, nařídil frontální útok se záměrem bojovat s Japonci zblízka. Yi se do té doby tomuto stylu boje naschvál vyhýbal, protože Japonci byli nejnebezpečnější právě v takových situacích.
Teď ale neměl jinou možnost, než Číňany následovat, jinak riskoval rozprášení svých sil. Yi se octl v jámě lvové, všechny tři národy bojovaly zuby nehty. Yi samotný jakožto výborný lučištník sestřelil vysoce postaveného nepřátelského admirála. Japonci se vzpamatovali a vydali rozkaz ke zničení Yiho vlajkové lodi, aby zlomili Korejcům morálku. S pomočí Číňanů se po velmi tuhých bojích podařilo Japonce odrazit.
A najednou bylo ráno, a Japonci tahali za o hodně kratší provaz. Dali se na panický úprk, a Yi viděl snadnou příležitost je v chaosu rozprášit. Začal podle legendy sám bubnovat do rytmu na lodní bubny, aby povzbudil své námořníky. Korejská flotila se rozjela a snadno Japonce potápěla a tlačila.
A v tu chvíli se nádoba štěstěny vyprázdnila. Yi byl náhodně trefen zbloudilou kulkou z arkebuzy. Umírat ho viděli v tom zmatku pouze tři Korejci: Vlastní nejstarší syn Yi Hoe, kapitán Song Hui-rip a synovec Yi Wan.
Yi nezklamal ani jako umírající, nechal se v tajnosti odnést těmito třemi do kajut a pronesl:
Jsme na pokraji vítězství ve válce - pokračujte v bubnování. Nikomu neříkejte, že jsem zemřel.
Yi Wan si oblékl Yiho zbroj, a v přestrojení bubnoval dál. Yi Hoe převzal velení a rychle šel na pomoc pro změnu čínské vlajkové lodi. Po posledním tuhém boji bylo po všem. Chen Lin připlul se svou lodí k Yi Hoemu, šťastně gratuloval k velkému vítězství, děkoval za záchranu a zval Admirála Yi oslavovat. Když se dozvěděl o Yiho nešťastné smrti, vroucně děkoval, že i před smrtí Yi projevil takovou statečnost.
Bitva v Noryangské úžině - Mapa s detailními pohyby lodí obou stran v úžinách
Závěr
Po smrti se Yimu konečně dostalo respektu, který mu byl v životě několikrát nuceně odepřen. Tisíce Korejců přišlo sledovat, jak je jeho tělo vezeno na pohřeb v rodné vesnici. Chen Lin mu sám napsal eulogii.
Hideyoshiho sen o Japonském impériu zůstal v prachu (alespoň na pár set let), brzy po jeho smrti se z Japonska stal šógunát pod dalším slavným mužem, Tokugawou Ieyasu. Celá invaze byla dost rozsáhlou operací s velkými počty bojujících, a zasela nenávist mezi Japonci a Korejci na hodně dlouhou dobu.
I dnes se Japonci a Korejci zpravidla nesnáší, ale to tady nebudu rozebírat. Pro nás je podstatné, že Yi byl skutečně možná nejlepší námořní velitel všech dob, a že dokázal opakovaně drtit Japonce téměř beze ztrát proti mnohonásobným přesilám.
Celý život se potýkal pro svojí čestnou a vojenskou povahu s krysami ve vládě a na panovnickém dvoře, kdy mnoho z nich se ho snažilo zdiskreditovat nebo zaprodat pro vlastní ambice. Mě a určitě i Vás proto těší, že jména těchto politických představitelů leží dávno zatracená v historii, kdežto Yiho zná každý malý Korejec. V Koreji je dodnes symbolem svobody a vlastenectví, a zřejmě ještě dlouho bude. A říkám v Koreji, protože nejen v té Jižní, ale dokonce i v Severní, kde jen tak někoho není povoleno uctívat.
Doufám, že se Vám i dnešní díl líbil, a těším se zase za týden.
Mějte se fanfárově!
Lil Tic
Zdroje:
Admiral Yi Sun-sin of Korea - Jong-dae Kim, 2018
