Článek
Moravské Kopanice už nejsou zapomenuté. Bohudík i bohužel
Román Žítkovské bohyně spisovatelky Kateřiny Tučkové, vydaný poprvé v březnu 2012 brněnským nakladatelstvím Host, udělal ze zapomenutých Moravských Kopanic jednu z turisticky nejoblíbenějších lokalit Česka. Pro někoho bohudík, pro někoho zase bohužel.
Díky (nebo kvůli?) celorepublikové popularitě románu o místních lidových léčitelkách ceny nemovitostí v okolí Žítkové, Vyškovce, Vápenice, Starého Hrozenkova či Lopeníku výrazně vzrostly. Příležitosti k podnikání v turistickém ruchu se chopili také podnikavci všeho druhu. Na druhou stranu, starousedlíci si stěžují na ztrátu soukromí a příliv „náplav“, které skupují domy a pozemky za účelem dobré investice, pronájmu nebo alternativního způsobu žití.
Malebný domek na Moravských Kopanicích.
O Kateřině Tučkové si někteří Kopaničáři myslí své
„Jste tu kvůli tomu, že jste četli Tučkovou?“ zeptal se nás domácí na Vyškovci, když nám pronajímal chalupu. Starousedlíci na Kopanicích si o spisovatelce myslí své a s turisty se o tom nemíní bavit. Co jim hlavně vadí?
Podle řeči jsem si vědoma hned několika věcí, které se mi potvrdily i v některých komentářích pod mým článkem o Bílých Karpatech. Kniha Žítkovské bohyně zkrátka Kopaničářům obrátila život naruby a nejenom v dobrém.
Román Žítkovské bohyně je literární fikce
Měli bychom si uvědomit, že román Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové je literární fikce, i když spisovatelka použila reálná jména léčitelek, což jí mnozí vyčítají. Spousta jejích čtenářů nedokáže oddělit literární příběh od reality a v Moravských Kopanicích mnohdy hledají mystično tam, kde není.
„Mystičnost tomuto kraji dodala až ta slátanina paní Tučkové, která sem k nám přilákala davy lufťáků, co sem jedou s apriori pocitem výjimečna a mystična. Já vždy tvrdím, že nechápu, co tady ti lidi vidí a proč sem vůbec lezou!? O co je tady tráva zelenější nebo křoví hustější!? Já se tady narodil, stejně jako rodiny mých rodičů, znám tady každý kámen a pohybuji se po zdejších lesích a lukách většinou v noci, pěšky, bez baterky sice s kulovnicí, a věřte mi, že za těch skoro 55 let jsem vždy cítil pouze pozitivní energii a sílu z toho klidu… Teda dokud jsem nepotkal bandu uřvaných chatařů nebo lufťáků… Protože si myslí, že když přijeli z „civilizace“ na Žítkovou, tak jsou zde páni… A všichni místní se z nich posadí na zadek a tu jejich neomalenost musí tolerovat!“ napsal v komentářích pod mým článkem o Bílých Karpatech uživatel Savacr Simon, s nímž spousta lidí souhlasila.
Pohled na Moravské Kopanice z Vyškovce.
Pokud možno se nevracejte, vzkazuje starousedlík
Starousedlíkům na Moravských Kopanicích mnohdy vadí ztráta soukromí, procesí turistů, kteří chodí nedotčenou přírodou a vstupují na soukromé pozemky, i otázky některých zvědavců na bohyně.
„Místní starousedlíci jsou k tzv. „prijdzencom“ vždy nedůvěřiví a odměření… Takže přijeďte, potichu se nechejte obrat o prachy ve „skanzenu žítkovské bohyně“ a pak přes cestu na „tradiční ovčí farmě (…) A až toto všechno absolvujete… Tak se ztraťte ještě rychleji a tišeji a pokud možno se už nevracejte!“ vzkázal dále v komentáři Savacr Simon, který se označil za rodilého Kopaničáře.
Zdroj: Autorský text, Medium.seznam.cz, Novinky.cz, Slovacky.denik.cz
