Článek
Císařku Římané jedli na různé způsoby. Severně od Alp zůstala zapomenutá
Když staří Římané usedali k hostinám, na jejich stolech nesměla chybět lahůdka, která si vysloužila přezdívku „houba císařů“. Muchomůrka císařka (latinsky Amanita caesarea) byla ve starověku považována za vrchol houbové gastronomie. Ostatně Plinius starší ji ve své Naturalis Historia označil za delikatesu, kterou miloval císař Claudius i jeho následovníci.
Římané muchomůrku císařku jedli vařenou, pečenou i syrovou. Navíc tuto houbu označovali slovem „boletus“. Toto označení rozhodně nepoukazovalo na hřiby, jak jsme zvyklí dnes. Po pádu Říma se pověst i znalost této houby, která byla spjata se slunnými lesy Středomoří, na sever od Alp postupně vytratila.
Za zmínku stojí fakt, že v Itálii, Španělsku či Francii zůstala tato houba až do dnešní doby součástí tradiční kuchyně. Zajít si zde na ni můžete nejen do lesa, kde se stále vyskytuje. V takové Itálii či Španělsku patří dodnes k nejoblíbenějším a nejdražším houbám, které se prodávají na trzích. Jihoevropské národy muchomůrku císařku připravují na různé způsoby. Pochutnávají si na ní i za syrova, podávají ji na plátky nakrájenou s olivovým olejem, solí a citronem.
Muchomůrka císařka na trhu v Itálii
První české zprávy o císařce pocházejí z 19. století
V českých zemích panovala k muchomůrce císařce všeobecně značná nedůvěra až strach, a to kvůli její podobnosti a možné záměně s jedovatou muchomůrkou červenou. První vědecké české zprávy o muchomůrce císařce pocházejí z 19. století. Lékař a mykolog Julius Vincenz Krombholz ji popsal mezi lety 1831 a 1843 a konstatoval, že v teplejších částech Čech „není nijak vzácná“. Krátce nato o ní píše mykolog Mladý, který její výskyt uvádí v okolí Prahy, i když dodává, že roste velmi řídce. Poslední záznam z Čech z 19. století pochází z roku 1856. Až v roce 1908 ji na Mladoboleslavsku nalezl učitel a amatérský mykolog V. Sládeček, který její výskyt v Severních Čechách mapoval až do roku 1938.
Na Moravě byla císařka oficiálně doložena poprvé v roce 1886, kdy ji mykolog L. Schloegl objevil v Chřibech u hradu Buchlova, a to jak sám popsal „ve větším množství“. Dnešní Slovensko se s informacemi o výskytu muchomůrky císařky připojilo v roce 1892 sběry mykologa Andreje Kmetě.
Od konce 19. století tuzemští mykologové vytvářeli soupisy lokalit výskytu muchomůrky císařky. V první polovině 20. století uvádějí, že císařka roste v okolí Prahy, v Polabí, v okolí Brna, v Chřibech, Ždánickém lesu a dalších teplejších oblastech. Jelikož byla tato houba za první republiky hojná, zkušenější houbaři ji využívali také v kuchyni.
Muchomůrka císařka
Muchomůrka císařka začala z tuzemsku mizet od poloviny 20. století
Ve 20. století se muchomůrce císařce věnovalo hned několik předních československých mykologů. Například Jiří Podpěra vydal v roce 1941 studii, která shrnula rozšíření císařky ve střední Evropě. Z výsledků vyplynulo, že tato houba je typickým průvodcem teplomilných doubrav a dubohabřin, kde vytváří mykorhizu s duby. Méně se tento druh houby váže na habr, buk a kaštanovník a výjimečně jiné dřeviny.
Českoslovenští mykologové si však již v polovině 20. století všímali, že houba císařů z našich zeměpisných šířek postupně mizí. Po roce 1950 počet nálezů muchomůrky císařky prudce klesal a od 70. let 20. století se začala objevovat spíše výjimečně.
Podle souborných údajů z 80. let 20. století byla muchomůrka zjištěna ještě na 163 lokalitách v tehdejším Československu, z toho 42 v Čechách, 93 na Moravě a 28 na Slovensku. Nejčastěji rostla v listnatých lesích, zejména v doubravách, a její plodnice se objevovaly v srpnu a září, s vrcholem na začátku září.
Čeští Mykologové František Kotlaba a Svatopluk Šebek v roce 1989 upozornili, že muchomůrka císařka evidentně ustupuje a že za její úbytek mohou změny hospodaření v lesích, proměna listnatých hájů v hospodářské smrčiny, ničení lokalit zástavbou, dlouhodobý nedostatek srážek i citlivost houby na klimatické změny. Muchomůrka císařka totiž potřebuje rozvolněné doubravy s dostatkem světla a vyrovnaným vláhovým režimem, což je prostředí, které v české krajině začalo postupně mizet. František Kotlaba a Svatopluk Šebek rovněž navrhli císařku vyškrtnout z československé normy jedlých hub, kde byla dosud paradoxně uvedena jako jedlá houba určená k prodeji na trzích, a zařadit ji mezi chráněné druhy.
Mladé plodnice muchomůrky císařky
Nález muchomůrky císařky v Česku nahlaste mykologům
Muchomůrka císařka je v tuzemsku letní druh houby, který nejčastěji roste na přelomu srpna a září. Jak ukazuje mapa Informačního systému ochrany přírody, muchomůrka císařka se z české krajiny téměř vytratila. V Čechách přežívá jen na dvou lokalitách – v Českém krasu a na Mladoboleslavsku. Na Moravě se objevuje roztroušeně v širším okolí Brna, ve Ždánickém lese, v Chřibech a ojediněle i jinde.
Česká republika navíc leží na severní hranici jejího evropského areálu. To znamená, že její populace jsou u nás obzvlášť zranitelné. Druh je vázán na dubové porosty, které se dnes často mění na hospodářské lesy. Vedle toho je ohrožen i lidským sběrem, ale i neznalostí.
„Zejména v okolí Brna by bylo záhodno seznamovat s tímto druhem místní houbaře a upozorňovat je, aby při případném nálezu tuto krásku neničili a nechali ji k potěše oka i ostatním návštěvníkům lesa. V našem jídelníčku její místo prakticky plně nahradí jiná výtečná muchomůrka, která je naopak velmi hojná a roste nejen pod duby (jako muchomůrka císařka), ale i pod dalšími listnáči i jehličnany, a to od nížin až vysoko do hor. Řeč je samozřejmě o muchomůrce růžovce - Amanita rubescens, kterou navíc můžeme zkusit využít i pro nějaký recept, který byl původně napsán pro muchomůrku císařku,“ uvedl v roce 2011 mykolog Martin Kříž na webu České mykologické společnosti.
Pokud na muchomůrku císařku v české přírodě na přelomu léta a podzimu přeci jenom narazíte, ponechejte ji na jejím stanovišti. Poznáte ji podle 6 až 15 centimetrů širokého polokulovitého až vyklenutého, oranžovo-červeně zabarveného lesklého klobouku, který je často bez zbytků plachetky a který má na své spodní straně zlatožluté lupeny. Třen (noha) muchomůrky císařky má žlutou barvu, je masitý, opatřený vláknitě vločkatým blanitým prstenem a vyrůstá z bílé vakovité pochvy. Na počátku vývoje přitom plodnice muchomůrky císařky vypadá jako malé kožovité vajíčko, kde ovšem hrozí záměna s muchomůrkou červenou.
Muchomůrka císařka patří na našem území ke kriticky ohroženým druhům a zároveň je jako houba chráněná zákonem ČR. Její sběr je proto přísně zakázán. V případě, že muchomůrku císařku v české přírodě najdete, netrhejte ji a její výskyt nahlaste příslušnému mykologickému pracovišti.
Zdroj:
https://czechmycology.org/_pub/pub14.pdf
https://portal.nature.cz/w/druh-17561#/
https://en.wikipedia.org/wiki/Amanita_caesarea
https://www.myko.cz/clanek326/
https://redlist.info/iucn/species_view/208468
