Článek
Když dnes mluvíme o bílovickém jezulátku, obvykle líčíme příběh zázračné záchrany, se kterou je spojen i vznik tradice vánočních stromů republiky, jež se díky Rudolfovi Těsnohlídkovi zrodila v Brně. Jenže je tu také druhý příběh, který často opomíjíme. Jde o ženu, která své vlastní dítě odložila v lese.
Rudolf Těsnohlídek s přáteli našel v lese opuštěnou Lidušku čirou náhodou
Dva dny před Štědrým dnem roku 1919 se v Bílovicích nad Svitavou vydal brněnský spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek se svými přáteli do lesa v Palackého údolí, kde hledali malou jedličku k uříznutí. Následně uslyšeli slaboulinký pláč, o kterém si nejprve mysleli, že jej vydává umírající srna. Když šli za zvukem, našli místo zvířete odloženou holčičku batolecího věku, které se později začalo říkat „bílovické jezulátko“.
„Mezi kořeny smrku ležela na tenké peřince docela malá holčička. Měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou,“ popsal tuto událost v životopisné knize o Těsnohlídkovi „Jsem vánočnímu stromu podoben“ spisovatel František Kožík.
Toto opuštěné dítě mělo 17 měsíců, vzhledem k jeho velikosti si ovšem nálezci mysleli, že je o 6 měsíců mladší. Batolátko odnesli do Bílovic na četnickou stanici, kde se o něj s pomocí manželky a místních žen postaral četnický vrchní strážmistr Josef Bula. Po omytí a oblečení byla holčička přepravena do brněnské nemocnice, protože pokašlávala.
Liduščin památník v lese u Bílovic nad Svitavou se nalézá přesně na místě, kde Rudolf Těsnohlídek s přáteli našli 22. prosince 1919 malou holčičku.
Matka odloženého dítěte se úřadům přihlásila po čtyřech dnech
I když matku, která v lese u Bílovic nad Svitavou odložila své dítě, nic neomlouvá, tento případ nebyl v tehdejší době ojedinělý. Odkládání nemanželských dětí svobodnými matkami v nouzi se dělo častěji, než si dnes dokážeme připustit. Společnost se na ně navíc dívala skrze prsty a opovrhovala jimi. Tento vánoční příběh měl ovšem pokračování. 25letá svobodná matka jménem Marie Kateřina Kosourová, která pracovala jako služka v Pršticích u Brna, se po čtyřech dnech od nálezu holčičky sama přihlásila na policejním ředitelství a o necelý rok později stanula před brněnským soudem, kde si vyslechla rozsudek.
O své dceři, kterou odložila v lese u Bílovic nad Svitavou, uvedla, že se jmenuje Ludmila a narodila se coby nemanželské dítě 8. července 1918 v Pršticích. Podle výpovědi Marie Kateřiny Kosourové byl Liduščiným otcem ruský válečný zajatec, který byl na závěr první světové války přidělen na nucené práce na statku u Brna a který po konci války odešel zpátky do své domoviny.
Hlavní přelíčení s Marií Kateřinou Kosourovou se konalo 8. listopadu 1920 u Zemského trestního soudu v Brně, kde se tato mladá žena zodpovídala ze „zločinu odložení dítěte“. U soudu uváděla, že tento čin spáchala z nouze a rozhodně nechtěla, „aby dítě zahynulo, nýbrž aby je ti páni vzali“. Marie dále u soudu tvrdila, že když v lese slyšela hlasy příchozích mužů, ukryla se za nedaleký strom a nereagovala na volání, protože by nevěděla, co dělat, kdyby jí dítě vrátili. Svědci, kteří opuštěnou Lidušku v lese našli, zase u soudu uvedli, že „jest jen nadmíru šťastné náhodě co děkovati, že dítě bylo nalezeno, neboť místo, na němž bylo odloženo, jest nejméně 200 kroků vzdáleno od stezky, po které stejně málo kdo chodí“.
Jak navíc poukazují dobové materiály, před tím, než Marie Kateřina Kosourová odložila své dítě v lese, pokusila se obrátit na dobročinné sdružení České srdce v Brně, které pomáhalo dětem a rodinám v nouzi. Zde ji ale podle jejích slov odmítli, a proto se rozhodla ponechat dítě v lese u Bílovic v místech, které „dobře znala“. K tomuto nešťastnému činu se dle své výpovědi odhodlala proto, že se nacházela ve velké nouzi, neboť ji s malým dítětem nikdo nechtěl vzít do služby.
Samosoudce Otakar Honal nakonec přihlédl k dosavadní bezúhonnosti obžalované i k její hmotné tísni a uložil trest, který i dobové noviny označovaly za relativně mírný. Marie Kateřina Kosourová dostala pět měsíců těžkého žaláře, který byl zostřen tvrdým ložem každých čtrnáct dní.
„Včera stála před zdejším zemským soudem…. Marie Kosourová, 26letá služka z Netína u Vel. Meziříčí, zaměstnána v Pršticích; odpovídala se z obžaloby pro zločin odložení dítěte. Přiznávala se k své vině a hájila se tvrdíc, že k činu dohnala ji bída. V zoufalství zanesla dítě do lesa u Bílovic, doufajíc, že je tam někdo najde a ujme se ho. Vyprávěla to tak, jako by opakovala, dojímavou povídku pro prosté čtenáře. Pozorovala prý, jak se blíží lidé, jak dítě bylo zachráněno a obávajíc se, aby jí nebylo vráceno, rychle uprchla. Když potom seznala, že jsou jí úřady na stopě, přihlásila se sama. Byla z nepravdy usvědčena svědectvím. Silná, zdravá, chtivá jen požitků života, vyslechla s klidem rozsudek, kterým jí byl vyměřen trest pěti měsíců těžkého žaláře, zostřeného ve čtrnácti dnech tvrdým ložem. Po malé Lidušce se ani nezeptala,“ napsal Rudolf Těsnohlídek v Lidových novinách 9. listopadu 1920.
Biologická matka „bílovického jezulátka“ Marie Kateřina Kosourová se narodila v budově Zámku ve Velkém Meziříčí. Její otec byl knížecím kočím a jelikož se narodil v Netíně u Velkého Meziříčí, měla v této obci domovské právo coby jeho dcera také Marie Kateřina.
Kdo byla Marie Kateřina Kosourová? Rodačka ze Zámku ve Velkém Meziříčí
Identita matky „bílovického jezulátka“ Lidušky Kosourové (adoptované Lidušky Polákové) byla dlouhou dobu pro veřejnost záhadou. Alespoň částečně ji však můžeme rozkrýt díky digitalizovaným matričním a sčítacím záznamům, které jsou dohledatelné online. Liduščina matka Marie Kateřina Kosourová se narodila 19. listopadu 1894 v bytě na Zámku ve Velkém Meziříčí, a to konkrétně v budově patřící služebnictvu.
Mariiným otcem byl Jiří Kosour, který se narodil v Netíně u Velkého Meziříčí a který na velkomeziříčském zámku pracoval nejprve jako knížecí trmácník (nádeník) a později jako knížecí kočí. Mariina matka se jmenovala rovněž Marie (rozená Futerová), pocházela z Ostrova nad Oslavou a před narozením své dcery pracovala na zámku ve Velkém Meziříčí jako služka.
Jiří a Marie se vzali 15. května 1894 ve farním kostele sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí a nevěsta byla v té době již těhotná. Svou dceru si však dlouho neužila. 16. července 1896 zemřela ve věku pouhých 26 let na souchotiny. Z Jiřího Kosoura se stal vdovec a z dvouleté Marie Kateřiny polosirotek.
O rok později se otec znovu oženil a s druhou manželkou měl postupně další dvě děti. Podle sčítání lidu z roku 1900 žila celá domácnost, včetně Marie Kateřiny, v bytě na Zámku č. p. 10 ve Velkém Meziříčí. Jiří Kosour je zde veden jako zámecký nádeník a celá rodina tak byla existenčně plně závislá na zámecké práci otce.
Později se celá rodina přesunula na Brněnsko a plnoletá Marie Kateřina Kosourová začala pracovat v Pršticích u Brna (kde je mimo jiné také zámek) jako služka. Tento přesun nebyl výjimečný, protože odpovídal běžnému stěhování pracovních sil za službou.
Velmi zásadní je však matriční údaj z roku 1933, který uvádí, že Mariin otec Jiří Kosour žije v Brně-Soběšicích, kde je šafářem. Soběšice totiž leží necelé čtyři kilometry vzdušnou čarou od Bílovic nad Svitavou, kde v prosinci 1919 tehdy 25letá Marie Kateřina Kosourová odložila svou 17měsíční dceru. Její tvrzení u soudu, že„ta místa dobře znala“, potvrzuje, že místo pro odložení svého dítěte si vybrala zcela vědomě.
Další osud biologické matky „bílovického jezulátka“ neznáme
Poté, co si Marie Kateřina Kosourová odpykala trest 5 měsíců vězení za „zločin odložení dítěte“, už o této ženě nemáme žádné další informace. A co její biologická dcera Liduška? Tuto malou holčičku si adoptovali bezdětní manželé Polákovi z Brna-Cejlu, po kterých dostala příjmení. Ke své biologické matce se už nevrátila.
Vánoční nález Lidušky v lese u Bílovic nad Svitavou se stal podnětem ke každoročnímu vztyčování vánočních stromů republiky, pod kterým je tradičně kasička Českého červeného kříže, jenž výtěžek sbírky každoročně věnuje dětem z dětských domovů, sociálně slabým rodinám a seniorům. Z prostředků získaných z této sbírky byla mimo jiné ve 20. letech 20. století financována stavba dětského domova Dagmar v Brně Žabovřeskách, jehož otevření v roce 1929 se však tragicky zemřelý Rudolf Těsnohlídek již nedožil.
Liduška zůstávala v ústraní toho všeho a o svém osudu odmítala dávat veřejné rozhovory. Vyučila se v Brně prodavačkou a provdala se za středoškolského profesora Josefa Chybíka, s nímž se odstěhovala do Prahy, kde vychovávali celkem čtyři děti. Ludmila Chybíková se následně živila jako prodavačka a expedientka. Po obnovení tradice vztyčování vánočního stromu v Brně roku 1990 se oficiálně do této jihomoravské metropole již nepodívala. Zemřela 9. ledna 1997 v Praze ve věku 78 let.
Zdroj:
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=46131
https://www.bilovicens.cz/bilovice-historie-a-slavne-osobnosti
https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/1025?image=216000010-000253-003380-000000-016471-000000-FM-B09169-00550.jp2
https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/1023?image=216000010-000253-003380-000000-016455-000000-FM-B09167-00900.jp2
https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/7299?image=216000010-000253-003380-000000-016483-000000-00-B07834-01910.jp2
https://www.mza.cz/scitacioperaty/digisada/detail/14239?image=226105010-000039-000770-001897-000565-02-VM0602-00890.jp2
https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/10355?image=216000010-000253-003381-000000-017174-000000-00-B00793-00250.jp2
https://medium.seznam.cz/clanek/lina-klimarova-bilovicke-jezulatko-liduska-kosourova-matka-ji-nechala-v-lese-vanocni-pribeh-mel-stastny-konec-106128
https://www.facebook.com/encyklopedie.brno/photos/a.163881583635025/1314626028560569/
https://www.lidovky.cz/domov/zachranili-zivot-a-zrodila-se-tradice.A091223_000044_ln_noviny_sko
