Článek
Na guláš, do omáčky nebo do nálevu. Jako delikatesu ji doporučovaly i atlasy hub
Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) bývala v minulosti v našich zeměpisných šířkách považována po důkladné tepelné úpravě za jedlou houbu. Třeba v době druhé světové války ji lidé pro její nakyslou a mírně houbovou chuť konzumovali jako oblíbenou gulášovou houbu. Nakládali si ji také do octa, jedli v omáčkách nebo sušili.
Jako jedlou a neškodnou ji tuzemští houbaři obhajovali ještě v 70. letech 20. století. V současné době však mykologové čechratku podvinutou, pro kterou Češi používají lidové názvy komprda, sviňurka, sůva či všechlapka, klasifikují jako jedovatý druh.
„Ještě v roce 1951 ji věhlasný mykolog Albert Pilát uvádí jako vynikající jedlou houbu. Starší atlasy ji doporučovaly jako vhodnou do gulášů a mnoho lidí čechratku sbíralo. Někdy v roce 1970, zhruba tak si mlhavě pamatuji, se začaly objevovat nové atlasy, které před ní varovaly,“ uvedl v roce 2019 pro Český rozhlas předseda Mykologického klubu Plzeň Zdeněk Hájek.
Starší plodnitce čechratky podvinuté
„Jedovatá jedlá houba“ může po letech vyvolat stavy podobné leukémii
Zatímco v minulosti čeští houbaři čechratku podvinutou sbírali a jedli, dnes je známo, že tato houba způsobuje vážné zdravotní následky. V čem je její hlavní problém? Není jedovatá v klasickém slova smyslu (například jako muchomůrka zelená), proto od řady mykologů dostala přezdívku „jedovatá jedlá houba“.
Čechratka podvinutá totiž obsahuje antigen, který může u některých lidí i po letech opakované konzumace vyvolat prudkou imunitní reakci spojenou s rozpadem červených krvinek a selháním ledvin. Tento stav, který je podobný leukémii, se často projeví náhle, a to u lidí, kteří byli dříve bez obtíží. A následky mohou být fatální. Právě proto dnes mykologové čechratku podvinutou jednoznačně řadí mezi jedovaté houby, které nejsou ke konzumaci vhodné za žádných okolností.
Co bylo v případě čechratky podvinuté zrádné? U mnoha lidí zpočátku konzumace této houby nezpůsobovala žádné zdravotní potíže. Tato skutečnost posilovala mylný dojem houbařů, že je čechratka neškodná a jedlá. Podle mykologů se však příznaky otravy čechratkou podvinutou mohou projevit až po mnoha letech (klidně po 10 až 15 letech) jejího pravidelného pojídání. Někdo onemocní už po její druhé či třetí konzumaci, jiný až po desáté.
Mladé plodnice čechratky podvinuté
Nejznámější obětí čechratky byl profesionální mykolog Julius Schäffer
Jíst čechratku podvinutou byla v minulosti velká loterie. Některým lidem, kteří ji jedli i pravidelně, neublížila, u jiných (i po letech) vyvolala smrtelnou autoimunitní reakci. První známou obětí čechratky byl významný německý mykolog Julius Schäffer, jenž je navíc v moderní historii patrně jediným profesionální mykologem, který kdy zemřel na otravu houbami.
V říjnu 1944 si uznávaný německý mykolog a profesor Julius Schäffer, který byl mimo jiné pro své názory a otevřenou kritiku rasových teorií v hledáčku sociálních nacionalistů, vyrazil se svou manželkou do lesa na houby k jezeru Ammersee v Horním Bavorsku. Do košíku si nasbírali čechratku podvinutou, která byla tehdy považována za jedlou, a doma si z ní připravili polévku, kterou společně snědli.
Krátce po konzumaci čechratky se u mykologa objevilo zvracení, průjem a horečka. Vzhledem k tomu, že byla válečná doba, dostal se do nemocnice s velkým zpožděním. Během několika dnů se u něj rozvinulo akutní selhání ledvin a po 17 dnech trápení bohužel zemřel. Zatímco jeho manželka jedla totéž, zůstala bez následků. Julius Schäffer se tak stal prvním známým odborníkem, který zaplatil životem za otravu houbou, jejíž zrádná toxicita byla dlouhou dobu podceňována. A právě jeho smrt vyvolala otázku, zda je čechratka podvinutá skutečně jedlou houbou.
Čechratka podvinutá rostoucí v kruhu
Čechratka roste v hojném počtu v lese, na zahradách i v parcích. A to často v kruzích
Velmi zajímavé je, že čechratka podvinutá patří k acidofilním druhům hub, jejichž výskyt se v 2. polovině 20. století významně zvýšil v souvislosti s „kyselými dešti“. Na tuto lupenatou houbu se žlutohnědou dužinou tak dnes narazíte v Česku v období od června do října prakticky všude. V hojném počtu roste v lesích všeho druhu, daří se jí také v parcích a zahradách. Nejčastěji vyhledává společnost stromů, k nimž patří dub, olše, bříza nebo borovice, a velmi často zde roste v kruzích v trávě.
Čeští houbaři si čechratku podvinutou odvykli sbírat. Například v Polsku, na Ukrajině či v Rusku ji ale někteří houbaři dosud vyhledávají a konzumují, přestože je prokázáno, že může po letech bezproblémového užívání náhle vyvolat prudkou imunitní reakci spojenou s rozpadem červených krvinek, selháním ledvin a smrtí.
Jedovatou čechratku podvinutou mohou neznalí houbaři v našich zeměpisných šírkách zaměnit s jedlým ryzcem pravým. Obě tyto houby mají podobné zbarvení, nálevkovitý klobouk s podvinutým okrajem a nízký třeň. Hlavní rozdíl mezi těmito houbami spočívá ale v tom, že ryzec pravý po poranění roní oranžové mléko, které se na vzduchu postupně zbarvuje do šedozelené, zatímco čechratka podvinutá mléko nevylučuje.
Zdroj:
https://www.myko.cz/clanek345/
https://plzen.rozhlas.cz/jedovata-jedla-houba-cechratka-podvinuta-roste-i-na-plzensku-8072147
https://en.wikipedia.org/wiki/Paxillus_involutus
https://en.wikipedia.org/wiki/Julius_Schäffer
https://www.gew-bayern.de/aktuelles/detailseite/der-mykologe-julius-schaeffer-1882-1944-ein-biologielehrer-im-visier-des-nationalsozialismus
https://zielony.onet.pl/przyroda/grzyb-ktory-moze-zabic-nawet-20-lat-po-spozyciu-kiedy-trafial-na-stoly/r4bprj3
