Otrava pavučincem plyšovým se projevuje až po 3 týdnech. Do roku 1957 byl považován za jedlý

Pokud bychom měli vyhlásit anketu o nejzákeřnější tuzemskou jedovatou houbu, jednoznačně by zvítězil pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). První příznaky otravy se totiž projevují nejdříve po 2 dnech, a dokonce až po 21 dnech od konzumace této lupenaté houby.

Pavučinec plyšový má přitom na svědomí ledvinovou otravu, což znamená, že po požití velmi vážně poškozuje ledviny a způsobuje až jejich selhání. S ohledem na množství snědených hub tak může být otrava pavučincem plyšovým i fatální. V lepším případě pak lidé končí na dialýze nebo podstupují transplantaci ledvin.

„Léčba je možná pouze na specializovaných nemocničních pracovištích a spočívá v náhradě funkce ledvin dialýzou a podávání podpůrných medikamentů. Protijed není znám. První pomoc vzhledem k dlouhé latenci prakticky neexistuje, výplach žaludku a střev nemá valný smysl. Otrava může končit smrtí nebo nutností transplantace ledviny,“ upozorňuje na svých oficiálních webových stránkách Česká mykologická společnost.

Kdybyste si otevřeli opravdu starý atlas hub, zjistili byste, že pavučinec plyšový (dříve označovaný také jako kožnatka plyšová) byl až do roku 1957 v Československu a celkově v celé střední Evropě považován za jedlou houbu. A to z toho důvodu, že otrava tímto smrtelně jedovatým druhem pavučince se u dospělého člověka projevuje až několik dnů i týdnů po požití. Mykologové a lékaři tak v minulosti nespojovali následné vážné zdravotní problémy a úmrtí právě s konzumací této houby.

Vše ale změnila událost, která se stala v roce 1952 v Velkopolském vojvodství v polském městě Konin. Tehdy se pavučincem plyšovým otrávilo 102 lidí, z nichž 11 otravě nakonec podlehlo. Polský epidemiolog Stanislaw Grzymala (1907–1966) s pomocí mykologů posléze vypátral a identifikoval původce tohoto neštěstí; šlo o pavučinec plyšový. Že tato houba představuje skryté nebezpečí, konkrétně rozkryl v roce 1957.

„Rod Cortinarius neměl až do roku 1952 žádné významné otravy přisuzované tomuto rodu, dokud nedošlo k hromadné otravě 102 osob na Poznaňsku v Polsku. Epidemiolog Stanislaw Grzymala určil původce jako Cortinarius orellanus (pavučinec plyšový). Kromě velmi mírných gastrointestinálních potíží se u postižených obvykle objevoval neobvyklý soubor příznaků: snížená funkce ledvin spojená se zvýšeným močením, silná žízeň, výrazná suchost a pálení v ústech. Některé případy vyústily až do terminálního selhání ledvin. Tato překvapující epidemie měla velmi výraznou prodlevu v nástupu příznaků — od 2 dnů až po 3 týdny. Časný výskyt příznaků obvykle signalizoval závažnější toxicitu,“ uvedl v roce 2008 americký mykolog Thomas J. Duffy ve své online publikaci o toxických houbách.

Grzymalovo odhalení tehdy vyvolalo velkou senzaci nejen v lékařském světě, ale také v mykologii. Tomuto muži se navíc po několikaletém chemickém výzkumu v roce 1958 podařilo izolovat látku odpovědnou za otravy. Šlo o mykotoxin orellanin, který způsobuje poškození až selhání ledvin a který se dle zjištění Stanislawa Grzymaly dokáže v lidském těle postupně hromadit.

Pavučinec plyšový tedy obsahuje mykotoxin orellanin, který se váže na buňky ledvinových kanálků a způsobuje jejich trvalé poškození. Nejvyšší koncentraci tohoto houbového toxinu najdeme nejen v pavučinci plyšovém, ale také v pavučinci oranžovém (Corinarius orellanoides). Mykotoxin orellanin obsahují také další druhy pavučinců, a to Cortinarius henricii, Cortinarius brunneofulvus nebo Cortinarius rainierensis.

Obsah orellaninu v pavučinci plyšovém současná věda odhaduje na 1 až 1,5 %. První příznaky otravy orellaninem jsou podobné běžné chřipce. U člověka, který zkonzumoval pavučinec plyšový se objevuje nevolnost, zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy či bolesti svalů. Po těchto příznacích následuje rané stadium selhání ledvin (obrovská žízeň, časté močení, bolest ledvin a jejich okolí) a nakonec se objevuje snížený nebo žádný výdej moči. Pokud se tento stav neléčí, následuje smrt.

Dosud neexistuje žádná známá protilátka, léčba otravy pavučincem plyšovým je tedy pouze symptomatická, a to většinou s nutností dialýzy. Pouze ve 30 % případů dojde u postiženého člověka k úplnému obnovení funkce ledvin, často je nutná jejich transplantace.

Tato lupenatá houba roste v tuzemsku vzácně v období od srpna do října v listnatých lesích. A to nejčastěji pod duby, buky a břízami. Jak uvádí mapa výskytu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, pavučinec plyšový se v rámci Česka nejčastěji vyskytuje na Vysočině a jižní a východní Moravě. Tato houba se pak mnohem početněji vyskytuje u našich severních sousedů, tedy v Polsku a Německu. O pavučinci plyšovém je však dobré vědět a znát jeho rizika, kterým pak předcházet.

„V našich zemích je otrava pavučincem plyšovým vzácná, zčásti asi díky jeho vzácnosti, zčásti (doufejme) úrovní znalostí našich houbařů, je ovšem možná také chybná diagnostika vinou dlouhé doby latence. První otrava u nás byla pozorována v roce 1977, kdy po snědení polévky s pavučincem plyšovým zemřelo dvouleté dítě a otec byl po velkém úsilí lékařů zachráněn,“ popsal na webu České mykologické společnosti první zdokumentovanou otravu pavučincem plyšovým v Československu mykolog Radim Dvořák.

Jelikož jde o smrtelně jedovatou houbu, jako amatérští houbaři se snažte vyhýbat i podobným plodnicím jiných druhů hub. Pavučinec plyšový si totiž můžete v krajním případě splést třeba s jedlým ryzcem pravým nebo jedlými druhy václavek. Jak tedy pavučinec plyšový poznáte?

Plodnice této houby má oranžovohnědý až červenohnědý sametově hebký klobouk, který dosahuje velikosti 4 až 10 centimetrů a je neslizký. Řídké lupeny na spodní straně klobouku jsou u mladých plodnic žlutavé, později tmavnou a zbarvují se do skořicově hnědého odstínu. Lupeny jsou navíc u mladých plodnic zakryté pavučinovým závojem, který v dospělosti zanechává stopy na okraji klobouku a především na třeni, kde vytváří pomíjivý hnědý pavučinovitý prsten či kroužek. Třen (noha) pavučince plyšového dorůstá délky 3 až 10 centimetrů, je žlutavý a poraněním či stárnutím hnědne. Dužina této smrtelně jedovaté houby je žlutavá a slabě voní po ředkvi či zemitých tónech.

Otrava pavučincem plyšovým není vyloženě polská záležitost. Otravy touto houbou mykologové v minulosti zaznamenali jak v Československu, tak v Německu, Francii či Švýcarsku. V roce 1997 například 4 osobám v Rakousku způsobila otrava pavučincem plyšovým závažné onemocnění ledvin, tuto jedovatou houbu si totiž spletli s jedlou liškou obecnou (Cantharellus cibarius).

Podobné případy se stále bohužel dějí i v Česku. „Rodina se otrávila pavučincem. Sice nezemřeli, ale ledviny mají tak nemocné, že musí chodit všichni čtyři na dialýzu,“ uvedl v roce 2024 v rozhovoru pro Českou televizi mykolog a toxikolog Jaroslav Klán ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

V předchozím rozhovoru pro Blesk v roce 2019 pak tento uznávaný mykolog a toxikolog zavzpomínal na fatální otravu pavučincem plyšovým, která se přihodila koncem 90. let 20. století. „Chatař si tehdy spletl pavučince plyšového s ryzcem syrovinkou, opekl si ho na pánvi, snědl a bohužel skutečně zemřel,“ popsal Jaroslav Klán.

Zdroj:

https://www.myko.cz/clanek201/

https://www.mykoweb.com/TFWNA/

https://eksperymentmyslowy.pl/2025/05/23/orellanina-podstepna-trucizna-w-grzybach/

https://en.wikipedia.org/wiki/Cortinarius_orellanus

https://www.semanticscholar.org/paper/Toxic-properties-of-the-mushroom-Cortinarius-Prast-Werner/59012084822ccd636620676339a70e98771f4f89

https://en.wikipedia.org/wiki/Orellanine

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vice-hub-i-podezreni-na-otravy-letosni-sezona-zamestnava-toxikology-354108

https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zdravi/618754/podezreni-na-smrtelnou-otravu-pavucincem-plysovym-po-20-letech-smrt-prichazi-po-peti-dnech-varuje-toxikolog.html

https://www.ikem.cz/UserFiles/Image/1751522379TZ_Otravy_houbami.pdf