Článek
Mušovský kostel je fotogenický, vstup na ostrov i do interiérů je ale zakázán
Mrazy padající až k minus 20 stupňům Celsia naskytly na jihu Moravy unikátní příležitost. A to návštěvu mušovského kostela svatého Linharta, který leží na ostrůvku uprostřed střední Věstonické nádrže vodního díla Nové Mlýny. Nutno podotknout, že tak lidé učinili navzdory zákazu. Sociální sítě jsou aktuálně plné nejnovějších fotografií tohoto kostela, a to i s jeho interiérem.
Mušovský kostel svatého Linharta se nachází na chráněném území, které je součástí soustavy Natura 2000 a zároveň ptačí oblastí, kde platí ochranný režim přírodní rezervace, a to i v zimním období. Přístup na toto místo je tedy oficiálně vázaný na zvláštní povolení.
„I v zimním období není povolen vstup na zamrzlou hladinu střední nádrže, a to bez ohledu na sílu ledu. Zamrzlá vodní plocha je z hlediska ochrany přírody považována za součást rezervace a vztahují se na ni stejná omezení jako na otevřenou vodu. Dle fotografií, které kolují po sociálních sítích, je vstup do kostela opět vypáčen. Obec v minulosti učinila kroky k tomu, aby byl vstup do kostela znemožněn, ale jak je patrno, proti síle vandalů se zkrátka nedá udělat něco trvalého. Upozorňujeme veřejnost, že kostel sv. Linharta není běžně přístupný jako standardní kostel s volným vstupem. Je možné jej navštívit pouze se souhlasem obce a formou organizovaného převozu za podmínek, které respektují ochranu přírody, životního prostředí a kulturní památku. Je potřeba si uvědomit, že kostel není ve stavu, aby do něj vstupovala veřejnost, jak se jí zamane, a proto je vstup do něj zakázán,“ vyjádřila se k aktuálnímu dění obec Pasohlávky, která je současně vlastníkem mušovského kostela svatého Linharta.
Mušovský kostel je v současné době součástí přírodní rezervace. Na ostrov je proto zakázán vstup, a to i po zmrzlé vodní hladině.
Na tuto jedinečnou románsko-gotickou stavbu je ostatně fotogenický pohled i z hráze Novomlýnských nádrží, přilehlých cyklostezek i nedalekých pálavských kopců. Spolu s řadou vinných sklepů pod vrchem Hradisko, kaplí svatého Ducha vystavěnou nákladem rodiny Rinderových, křížem z mušovské návsi převezeným do Opatovic, sochou svatého Jana Nepomuckého přemístěnou do Pasohlávek, je kostel svatého Linharta to jediné, co zůstalo z obce Mušov zaplavené v 70. letech 20. století vodami novomlýnské nádrže. Dochoval se díky úsilí památkářů i díky tomu, že stával na kopci nad obcí.
Pozůstatkem starého Mušova je také kaplička svatého Ducha, která dnes stojí na křižovatce u parkoviště Aqualandu Moravia nedaleko Autokempu Merkur.
Záplavy patřily v Mušově ke každoročnímu koloritu
Zaniklá obec Mušov (německy Muschau) ležela v nadmořské výšce 179 metrů uprostřed luk, lesů a lužních porostů, a to zhruba dva kilometry od řeky Dyje, přes kterou vedl velký most. Tato vesnice nacházející se 12 kilometrů severně od Mikulova vznikla ve 13. století v rámci německé kolonizace a vedla přes ni stará severojižní zemská stezka z prostoru dnešního Brna směrem na Vídeň.
První písemná zmínka o Mušovu se váže do druhé poloviny 13. století. A právě v této době je poprvé doložen i místní kostel svatého Linharta, který už tehdy plnil farní funkci a který byl obklopen hřbitovem. Pro zajímavost, svatý Linhart (Leonard) je patronem vězňů, válečných zajatců, ale také domácího dobytka nebo fyzicky i duševně nemocných či trpících.
Předválečná fotografie Mušova. V popředí škola a za ní kostel.
Většina obyvatel Mušova se živila rybolovem a zemědělstvím, vinařství nehrálo tak významnou roli. Našli byste zde také drobné řemeslníky. V obci se na přelomu 19. a 20. století nacházela například škola, pošta, Raiffeisenova spořitelna, dva obchody, řeznictví, hospoda, sběrna mléka brněnské mlékárny, rybářské družstvo, hasičský a vodní sbor a také mlýn, který byl roku 1889 zrušen kvůli regulaci řeky Dyje. A právě Dyje zde četnými meandry protékala lužními lesy a pravidelně zaplavovala okolí, a to včetně samotného Mušova.
„Pro nás pro kluky to byl ráj. Kolem dokola starý jezera, stará Dyje jsme tomu říkali, stékaly se tam tři řeky: Dyje, od Ivaně šla Jihlava a od Vranovic Svratka. To byl ráj, lužní lesy, na každé lužní vrbě seděly kačeny a divoký husy. Chodili jsme tam na ryby. Matka napsala třeba na noviny: Nachytat ryby kačenám, prasatům a uvařit brambory. Skoro v každým baráku byla loďka a jezdili jsme po těch jezerech a chytali ryby. Vzali jsme velký koš, bez dna, chodili jsme jak čápi, a jak jsme viděli štiku, položili jsme tam koš, ona sebou začala mlátit. Pro nás to nebyla práce, spíš zábava,“ popsal pro Paměť národa bývalý obyvatel Mušova Vlastimil Binder.
Mušovská náves na předválečné fotografii.
Záplavy v Mušově přitom patřily ke každoročnímu koloritu. „Už za Němců tady byly nadělaný na loukách svodnice, stavidla a promyšlený kanály do Dyje, takže když přišla velká voda, fungovalo to. Voda tu byla každý rok, ale neškodila, naopak prospívala. Ty louky pak byly úrodné. Mušovské baráky už byly postavené tak, že i když byl dvůr pod vodou, v místnosti neměl vodu nikdo,“ uvedl Vlastimil Binder a rovněž zavzpomínal, že se jako děti těšily, až voda přijde. Do školy pak jezdily na loďkách a chytaly ryby z okna. Lidé v Mušově si podle jeho slov na pravidelné záplavy zvykli a naučili se s nimi žít. Když se ale po druhé světové válce staré protipovodňové systémy přestaly udržovat, voda neměla kam odtékat a zůstávala stát dlouho na loukách, které pak byly nevyužitelnými.
Mušov byl původně německou obcí, jeho definitivní konec se vztahuje k roku 1980
Jak napovídá sčítání lidu, v roce 1910 měl Mušov více než 700 obyvatel, kteří byli z 98 procent německé národnosti. V době první republiky se navýšil podíl českého obyvatelstva. Po mnichovské dohodě byl Mušov 1. října 1938 připojen k Říšské župě Dolní Podunají. A následně, po druhé světové válce, kdy se Mušov vrátil Československu, byla většina německy mluvících obyvatel odsunuta do Rakouska a Německa. Z původních obyvatel v Mušově zbyly zhruba tři rodiny, zbytek domů obsadili čeští dosídlenci.
Pozn.: Jednomu z rodáků Mušova, hajném Ludwiczkovi, a tragickém osudu jeho rodiny na konci druhé světové války, jsem se věnovala v tomto článku.
Stará pohlednice Mušova z přelomu 19. a 20. století.
Navzdory provedeným regulacím na řece Dyji pravidelné záplavy v Mušově a okolí pokračovaly. Tato obec tak musela roku 1979 ustoupit výstavbě vodního díla Nové Mlýny, která měla definitivně vyřešit povodně. Ovšem realizace této velké přehradní nádrže a opuštění svých domovů prožívala většina obyvatel Mušova velmi těžce.
Už v roce 1975, kdy začala stavba horní nádrže Nové Mlýny, zanikly rozsáhlé lužní lesy evropského významu s vzácnými druhy mokřadní fauny a flóry. A právě už v roce 1975 dostalo na pět stovek obyvatel Mušova příkaz k vystěhování. Starousedlíci si mohli vybrat formu náhrady, která zahrnovala buď náhradní bydlení, nebo finanční kompenzaci. Většina bývalých obyvatel Mušova si postavila nové rodinné domy v Pasohlávkách, někteří odešli do Pohořelic, Mikulova, nebo až do Brna.
„Pamatuji si, že nám už ve druhé třídě pan učitel Pšovský vykládal, že se mají stavět jezera. Od toho šedesátého roku už to pak ale šlo ráz na ráz a nebylo úniku. Buďto si koupíš barák a odstěhuješ se, nebo půjdeš někde do bytu a nebo si postavíš v Pasohlávkách. Radost jsme z toho neměli, ale pro nás mladší to zas takový problém nebyl. Bylo nám třicet roků, pustili jsme se do stavby sídliště v Pasohlávkách a zůstali jsme spolu. Ale ti staří lidé, co je vystěhovali do bytů v Pohořelicích a v Mikulově, ti to někteří odnesli i životem,“ zavzpomínal pro Paměť národa bývalý obyvatel Mušova Rudolf Suchánek.
Poslední dnem otevření pošty v Mušově byl 30. červen 1978. Ke stejnému dni byla zrušena zdejší farnost. Samotná vesnice Mušov zanikla na konci 70. let 20. století, kdy vojska ministerstva vnitra srovnala se zemí více než stovku rodinných domů. V lednu 1980 byl Mušov definitivně vymazán ze seznamu sídel a jeho prostor v roce 1987 zatopen miliony kubíků vody. Díky úsilí památkářů zůstal zachován alespoň kostel svatého Linharta, který dnes stojí na malém ostrůvku uprostřed Věstonické nádrže.
Současný pohled na zatopený Mušov z vrcholu Děvína. Ostrov s kostelem svatého Linharta hledejte uprostřed fotografie.
Zůstal kostel, který se stal symbolem zaniklé vesnice
Ostrovní římskokatolický kostel svatého Linharta, který v současnosti spadá pod obec Pasohlávky v okrese Brno-venkov, je chráněn jako kulturní památka České republiky. V terénu kolem něj býval hřbitov, který dnes již neexistuje. Od 60. let 20. století, kdy již byla v plánu realizace nového vodního díla, bylo zakázáno na něm pohřbívat.
„Byl to takový typický vesnický kostelíček s poměrně starým vybavením, a to včetně křížové cesty. Do tohoto kostela se chodilo hodně. Byla tady fara a pan farář byl místní, žil s těmi lidmi a sdílel jejich osudy. Šel si na mariášek každou neděli po požehnání,“ zavzpomínala pro Českou televizi bývalá obyvatelka Mušova Zdeňka Zemánková.
Kostel svatého Linharta býval kdysi krásným svatostánkem.
Tento kostel vznikl v pozdně románské podobě začátkem 13. století. Z jeho nejstarší fáze se dochovala část zdiva, především jižní zeď lodi a několik nároží. Před západním průčelím stála románská věž. Po požáru ve druhé čtvrtině 14. století došlo ke gotické přestavbě. V návaznosti na původní jižní zeď vznikla širší loď a pravoúhlé kněžiště. K severní straně presbytáře byla později, snad ještě ve 14. století, přistavěna sakristie s věžovitou nástavbou. Z poloviny 18. století existovalo několik plánů na radikální barokní přestavbu, nakonec se z nich realizovala pouze věž nad sakristií, datovaná do období mezi roky 1758 a 1771. Nahradila původní románskou věž v průčelí, která byla zbořena. V této době se také zbarokizoval interiér a loď dostala valenou klenbu.
Zásadní přestavba mušovského kostela sv. Linharta se uskutečnila v letech 1911–1912, kdy podle návrhu mikulovského architekta Ferdinanda Kowalského proběhla regotizace této stavby.
Kostel v Černvíře, kam byl přenesen hlavní oltář mušovského kostela, je původně románský chrám přestavený do barokní podoby. Tyčí se na skalnatém ostrohu nad řekou Svratkou, a to pouze několik kilometrů od hradu Pernštejna.
A jak to dopadlo s vybavením kostela po té, co se v 70. letech 20. století rozhodlo, že Mušov zaplaví vody novomlýnské nádrže? Například hlavní oltář se sochami svaté Barbory a svatého Petra od sochaře Ignáce Lengelachera ze 40. let 18. století byl umístěn v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Černvíru severně od Tišnova v okrese Brno-venkov.
Mušovský kostel svatého Linharta dnes stojí na ostrůvku uprostřed střední novomlýnské nádrže zvané Věstonické. Ta je od roku 1994 přírodní rezervací, proto není tento bývalý svatostánek, kde se v minulosti konaly svatby, křty i pohřby, běžně přístupný. Od roku 2012 je tento kostel v majetku obce Pasohlávky a od stejného roku rovněž běží veřejná sbírka na jeho opravu, z níž se uskutečnila například oprava střechy.
Anketa
Zdroj:
https://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3255
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/memento-zanikleho-musova-chatra-na-kostel-vyhlasili-sbirku-132654
https://www.facebook.com/photo?fbid=1280165374131789&set=gm.4270720519877636&idorvanity=2256899534593088
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_d%C3%ADlo_Nov%C3%A9_Ml%C3%BDny
https://www.pametnaroda.cz/cs/binder-vlastimil-20140406-0
https://www.pametnaroda.cz/cs/suchanek-rudolf-20140212-0
