Ve stínu svého muže. Emilie Schindlerová z Maletína se podílela na záchraně tisícovky Židů

Jméno Oskara Schindlera se po uvedení Spielbergova filmu Schindlerův seznam roku 1993 natrvalo zapsalo do obecného povědomí jako symbol záchrany Židů za druhé světové války. Daleko menšího uznání se však dočkala Schindlerova manželka Emilie, rozená Pelzlová. Přitom právě tato rodačka ze severní Moravy sehrála v posledních válečných letech v Brněnci na Svitavsku roli, bez níž by část zachráněných židovských vězňů pravděpodobně nepřežila.

Emilie Schindlerová se narodila 22. října 1907 v Maletíně v dnešním okrese Šumperk do zámožné německé rodiny statkáře Josefa Pelzla a jeho manželky Marie. Vyrůstala v přísném katolickém prostředí. „Po vystudování základní školy strávila jeden rok v klášterní hospodářské škole v Přerově a poté ve vzdělání pokračovala na zemědělské škole v Brně. Byla to svobodomyslná mladá žena. Její nejlepší přítelkyní na škole byla židovská dívka,“ uvádí na svém oficiálním webu Emiliina rodná obec Maletín.

Zásadní obrat v Emiliině životě přišel v roce 1927, kdy měla 20 let. Na rodinný statek v Maletíně tehdy přijel mladý svitavský podnikatel Oskar Schindler se svým otcem, kteří coby obchodní zástupci nabízeli elektrické generátory pro hospodářství. Pro Emilii to bylo setkání s mužem z jiného prostředí, do kterého se takřka okamžitě zamilovala. Oskar byl společenský, sebejistý a charismatický. 6. března 1928 se konala svatba. Po ní se tehdy 21letá Emilie přestěhovala do Svitav, odkud Oskar Schindler pocházel.

Manželství tohoto páru bylo už od počátku komplikované. Oskar Schindler střídal zaměstnání, vstupoval do riskantních obchodů a byl Emilii nevěrný, přesto s ním tato žena i nadále zůstávala. V druhé polovině 30. let 20. století se navíc Schindler zapojil do činnosti německé vojenské rozvědky Abwehr a po záboru Sudet se stal členem NSDAP.

Po německém útoku na Polsko v září 1939 odešel Oskar Schindler do okupovaného Krakova. V říjnu téhož roku převzal arizovanou továrnu na smaltované výrobky Deutsche Emailwarenfabrik, která původně patřila židovskému majiteli. Tento podnik rychle rozšířil a díky zakázkám pro německou armádu i statusu „válečně důležité výroby“ se z něj stal prosperující závod. Už v roce 1942 zde pracovalo kolem 800 lidí, z toho několik stovek Židů z krakovského ghetta.

Zpočátku šlo hlavně o výnosný válečný byznys. Schindler využíval levnou pracovní sílu a udržoval dobré vztahy s důstojníky SS i správou okupovaného území. Postupně se však jeho přístup měnil. Pod vlivem každodenní zkušenosti s brutalitou nacistického režimu, k níž patřily deportace, násilí a likvidace židovského ghetta, začal své židovské zaměstnance systematicky chránit. Využíval k tomu nejen postavení továrny, ale i úplatky, osobní kontakty a manipulaci s evidencí pracovníků. Na tyto seznamy uváděl i osoby, které by jinak byly považovány za práce neschopné (a to včetně žen a dětí).

Emilie Schindlerová za svým manželem do Krakova nejprve dojížděla, od roku 1941 tam žila trvale. Postupně se zapojila do zajišťování každodenního fungování zázemí pro dělníky. V době přídělového systému a nedostatku potravin obstarávala jídlo mimo oficiální přídělový systém. Potraviny pro židovské pracující nakupovala na venkově přes výměnný obchod nebo využívala nelegální zdroje. Podílela se také na distribuci oblečení a základních potřeb.

„Bylo toho tak málo, co dávali nejen Židům k jídlu. V rámci měsíčního přídělu dostali potraviny na 10 dnů, ty zbývající měli „jíst“ jen vzduch. Nikdy jsem neměla čas zjišťovat, kdo byl nemocný a kdo musel být krmen. Kupovala jsem jídlo pro každého,“ zavzpomínala před svou smrtí Emilie Schindlerová.

Po likvidaci krakovského ghetta v březnu 1943 byli židovští obyvatelé přesunuti do nuceného pracovního tábora Płaszów, který vedl velitel Amon Göth. Schindlerovi se podařilo vyjednat zřízení samostatného pracovního tábora přímo u továrny, čímž své dělníky částečně vyňal z přímé kontroly SS. I zde však pokračovalo ohrožení deportacemi, a proto Schindler opakovaně zasahoval ve prospěch svých dělníků.

Na podzim roku 1944, kdy se v důsledku postupu Rudé armády začaly koncentrační tábory v oblasti Krakova likvidovat, získal Schindler povolení přesunout výrobu svého podniku Deutsche Emailwarenfabrik do Brněnce u Svitav. Spolu se Schindlerem se do Brněnce přesunulo i tisíc židovských vězňů z koncentračního tábora Płaszów, jejichž jména byla zahrnuta na tzv. Schindlerův seznam.

Nově vzniklý areál v Brněnci fungoval jako pobočný tábor koncentračního systému Gross-Rosen a zpočátku zde chybělo zásobování, zdravotní péče i základní infrastruktura. Právě v Brněnci přišla Emilie Schindlerová do přímého každodenního kontaktu s vězni. Podle dochovaných svědectví se podílela na organizaci kuchyně, dohlížela na rozdělování potravin a snažila se zabránit jejich zneužívání.

Zajišťovala potraviny mimo oficiální přídělový systém, často formou výměny nebo nákupů u místních sedláků a mlynářů. Současně obstarávala léky, obvazy a další zdravotnický materiál, který byl v závěru války prakticky nedostatkovým zbožím. V prostorách továrny rovněž vzniklo improvizované ošetřovací zázemí, kde se Emilie starala o nemocné a vyčerpané vězně.

V lednu 1945 do Brněnce dorazil transport přibližně 100 až 120 židovských mužů z Goleszowa. Tito vězni byli několik týdnů drženi v uzavřených dobytčích vagonech bez dostatečného přísunu potravy a vody a původně směřovali do koncentračního tábora Osvětim. Když transport dorazil do Brněnce, byla část mužů již mrtvá a přeživší trpěli těžkými omrzlinami, podvýživou a infekcemi.

Podle vzpomínek pamětníků tehdy Emilie Schindlerová, jejíž manžel byl zrovna služebně v Krakově, zasáhla proti jejich dalšímu odvozu a podílela se na tom, že byli přijati do tábora jako pracovní síla. V improvizovaném lazaretu se navíc osobně podílela na ošetřování těch nejvážnějších případů.

„Byla jsem sama, když někdo zaklepal na dveře. Ten muž mi řekl, že převáží židovské dělníky, a pokud je nepřijmu, pošlou je na smrt. Šla jsem k vlaku, ale esesmani mi nechtěli dovolit otevřít vagony. Řekla jsem jim, že ty lidi potřebujeme do továrny na práci. Nakonec jsme přinesli autogen a otevřeli zamrzlé zámky,“ zavzpomínala Emilie Schindlerová.

Na konci války se Oskar Schindler i Emilie Schindlerová ocitli v nejisté situaci. Schindler byl členem NSDAP a zároveň válečným podnikatelem, což z něj v očích postupujících sovětských jednotek činilo potenciálního kolaboranta. Krátce před příchodem Rudé armády na Moravu v květnu 1945 proto Schindlerovi z Brněnce uprchli směrem na západ, aby se dostali do americké okupační zóny. Podle svědectví přeživších jim k tomu pomohli i bývalí vězni, kteří Schindlerovi vystavili potvrzení o jeho roli při jejich záchraně.

Bezprostředně po válce Schindlerovi žili nejprve v Německu v okolí Regensburgu. Přišli prakticky o veškerý majetek a byli závislí na pomoci židovských organizací i na podpoře těch, které během války zachránili. V roce 1949 se rozhodli pro emigraci do Argentiny. Usadili se na farmě v oblasti San Vicente nedaleko Buenos Aires, kde chovali drůbež a nutrie. Pokusy o hospodaření však nebyly úspěšné a rodina se postupně dostávala do finančních potíží.

Ani v exilu se vztah Emilie a Oskara neuklidnil. Dlouhodobé problémy, dluhy i Oskarovy nevěry vedly k tomu, že v roce 1957 Schindler Emilii opustil a vrátil se do Německa, kde žil až do své smrti v roce 1974. Emilie zůstala v Argentině sama, protože její manželství s Oskarem zůstalo bezdětné. V následujících letech prodala část majetku, několikrát změnila bydliště a žila v chudobě, odkázaná mimo jiné na pomoc židovských dobročinných organizací.

„Emilie měla na manžela dva odlišné pohledy. Jednak se kvůli němu trápila, protože byl sukničkář. Na druhé straně vždy říkala, že je to hrdina, který zachránil spoustu životů. Nikdy se ale nerozvedli, jak bývá mylně uváděno. Mrzelo ji, že neměla nikdy dítě. Otěhotnět se pokoušela ještě v roce 1947 v Regensburgu, ale o dítě přišla. Oskar měl dvě děti s ženami z Krakova. Syn žije v australském Perthu a dcera v Bavorsku. Ale nejmenují se Schindlerovi. Oskar svoje děti nikdy nepoznal,“ prozradila argentinská historička Erika Rosenbergová, která se s Emilií Schindlerovou osobně znala.

Přestože Yad Vashem ocenil Oskara Schindlera titulem Spravedlivý mezi národy už v 60. letech 20. století, zásluhy jeho manželky byly oficiálně uznány až 24. června 1993, kdy se toto ocenění rozšířilo i na její jméno. Ve stejném roce se Emilie objevila také ve filmu Schindlerův seznam režiséra Stevena Spielberga, kde v závěrečné scéně pokládá kámen na hrob svého manžela v Jeruzalémě.

Samotná filmová interpretace však u Emilie vyvolala rozporuplné reakce. Podle jejích pozdějších vyjádření byla z filmu Schindlerův seznam velmi zklamaná. „Ve filmu Schindlerův seznam se objevím jen ve třech scénách jako podváděná a ponížená manželka,“ řekla Emilie Schindlerová v jednom z rozhovorů. Tato žena rovněž uváděla, že byla dokonce některými lidmi mylně považována za jednu z osob, které byly Schindlerem zachráněny, nikoli za aktivní účastnici záchranné akce.

„S Emilií Schindlerovou jsem se setkala poprvé 22. června 1990 při pátrání po evropských imigrantech v Argentině. Příběh o Oskaru Schindlerovi tehdy znal málokdo. Film vznikl až o tři roky později. Je to velmi dobrý hollywoodský snímek, ale podle Emilie obsahuje mnohá nepravdivá fakta. Seznam zachráněných Židů nevytvořil účetní Stern, ale kapitán Marcel Goldberg. Ten si také vzal od Židů peníze za umístění na seznam. Nebyl to Oskar, kdo dostal 300 žen z Auschwitzu, ale jeho přítel Hilde, který pracoval pro vedoucího Abweru Canarise a znal velitele Baera velmi dobře. Také není pravda, že Oskar koupil továrnu za peníze od Židů. Půjčil si je od Emiliiných rodičů. Emilie Schindlerová byla ze Spielberga hodně zklamaná,“ uvedla argentinská historička Erika Rosenbergová.

V roce 1999 se Emilie Schindlerová během natáčení dokumentárního pořadu vrátila na krátký čas do České republiky. Domů do Maletína a následně do Brněnce u Svitav se podívala po více než padesáti letech. Tato návštěva pro ni byla velmi emotivní.

Emilie Schindlerová zemřela 5. října 2001 ve Strausbergu nedaleko Berlína ve věku 93 let, a to krátce poté, co se z Argentiny navrátila do Evropy. Na tuto ženu, která se za války podílela na záchraně více než tisícovky lidí, nezapomněl ani její rodný Maletín. Současní obyvatelé této obce na Šumpersku nechali na počest maletínské rodačky, která prokázala lidskost a odvahu i v těžkých časech, odhalit na návsi roku 2017 památník v podobě hranolového pilíře.

Zdroj:

https://www.maletin.cz/obec-7/turisticke-cile/emilie-schindlerova/

https://collections.ushmm.org/search/catalog/irn510774

https://www.lemonde.fr/culture/article/2024/05/20/emilie-schindler-une-liste-une-heroine-sur-arte-la-femme-de-etait-aussi-une-juste_6234297_3246.html

https://www.youtube.com/watch?v=zXZK7d4COFA

https://www.dw.com/en/a-forgotten-heroine-how-emilie-schindler-saved-jewish-lives/a-71300315

https://tv.orf.at/program/orf3/zeitgeschi6102.html

https://www.kehilaprag.cz/cs/novinky/emilie-schindlerova-zidy-oskar-zachranil-mne-opustil