Článek
Říká se, že škola je základ života. S tím bych rozhodně souhlasila, jen se domnívám, že by si tento základ života zasloužil zásadní reformu. O mnoha věcech lze říci, že když nějak fungují už desítky let, tak je určitě nebudeme měnit. Jenomže o škole toto v žádném případě neplatí. Škola má děti a studenty připravovat na život. A život okolo nás se mění obrovskou rychlostí, jen škola a český školský systém to jakoby přehlíželi a neustále děti připravují na svět, který už neexistuje. To, co se děti a studenti učí ve školách, je pro ně většinou použitelné jen do maturity. Ale jakmile škola za úspěšným maturantem zaklapne naposledy své dveře, v tu chvíli je mu už většina těžce nabytých vědomostí úplně k ničemu.
Studenti často neví, o čem se vlastně učí
Studenti často vůbec nemají páru, co se vlastně učí a kam to zařadit. Prostě se naučí, co daný král nebo královna zavedl nebo zrušil, kam rozšířil hranice a především, kdy se narodil a kdy zemřel. Ale souvislosti často chybí. Student se to naučí, protože ví, které kapitoly budou v testu, a už učitele zná a nedá mu příliš práce odhadnout, jak test bude vypadat. Naučí se něco, čemu nerozumí, napíše to do testu, a když na nic nezapomene, má vyhráno. Co na tom, že vůbec nemá ponětí kde země, o které se právě učí, ležela a kdo tou dobou vládl vedle. To je přece fuk, to se bude učit za čtrnáct dnů, kdy už současné učivo bude minulostí.
Literatura má myšlení rozvíjet, ne zabíjet
Samostatnou kapitolou je výuka literatury. Literatura toho člověku dokáže hodně dát, ale rozhodně ne, když k ní budeme přistupovat stejně jako české školství. Na mučení studentů literaturou se specializují především všeobecná gymnázia, ale není to jen jejich výsada. Absolvovat to musejí i studenti odborných škol, jen v malinko menší míře.
Literatura jako taková určitě svůj význam má. Ale učit se nazpaměť, co všechno kdo napsal, je prostě nesmysl
Možná by k něčemu bylo, kdybychom se nesoustředili na celou tvorbu každého autora, ale raději učili studenty, jak text správně chápat a jak s ním pracovat. Místo toho ale čeští studenti odcházejí od státních maturit vyzbrojeni dokonalou znalostí celého životního díla Karla Hynka Máchy a dokonale se orientují v Ruchovcích a Lumírovcích, tedy v jejich tvorbě alespoň co se názvů týká. Když řekneme jméno, bez váhání vysypou z rukávu všechna díla bezpochyby významného autora. Jenomže to těm, kteří nebudou zrovna učit literaturu, bude v životě úplně k ničemu.
Nechci tím nijak dehonestovat žádné autory ani žádné období, jen chci poukázat na nesmyslnost toho, jakým způsobem jsou studentům předkládáni. Je přece úplně k ničemu vyjmenovat dílo, když o jeho autorovi ani o době, ve které pracoval, student dohromady nic neví. Ano, určitě i toto je v osnovách, ale vždy jen okrajově, několik vět, které zpravidla moc smyslu nedávají. Kdybychom raději studenty učili o dané době a třeba pouze o jednom z děl zkusili nahlas přemýšlet, asi by jim to dalo mnohem více, než v testu vypsaných 12 odrážek pod sebou.
Školství ujíždí vlak. Znovu a znovu
České školství je bohužel na míle daleko za současnou dynamicky se vyvíjející dobou. Nikdo studenty neučí myslet a rozhodovat se. Není bohužel výjimkou, že kantor vejde do třídy, popíše celou tabuli a studentům vlastně jen předčítá, co právě píše. Nebylo by lepší studentům poslat text, ať jej nemusí opisovat a raději o probíraném učivu debatovat? Při takové debatě by studenti probírané učivo jistě pochopili mnohem lépe, než když opíší text z tabule. To je podle mě úplně k ničemu.
Není potřeba otrocky opisovat, a co jsme opsali, se pak nazpaměť naučit. Bylo by lepší místo biflování termínů, kterým málokdo rozumí, raději problematiku pochopit. Že si student nezapamatuje název té či oné části buňky by neměl být zásadní problém. Bude lepší, když si sice nezapamatuje vůbec nic, ale pochopí, jak buňka funguje a jakým způsobem je součástí daleko obsáhlejších živých soustav.
Netvrdím, že jsou takoví všichni učitelé. Vím, že nejsou. Ale bohužel vím, že ani o takové pedagogické dinosaury stále v našem školství není nouze. Nezáleží na pomůckách a vybavení, celý proces předávání informací studentům je především o učiteli. Pokud učitel dokáže studenta zaujmout, něco ho naučí. Pokud to nedokáže, jen ho přinutí se naučit nic neříkající změť slov. Škola toho studentům může dát hodně, ale to, co jim dává, by jim mělo k něčemu být.
