Není lehké být romským žákem v Sokolově

Představte si, že jste šestileté romské dítě a bydlíte v Sokolově. Už když jste šli s maminkou k zápisu, trochu ji zarazilo, že vám ředitelka školy dávala najevo, že tohle není škola pro vás. Sokolovská Centrálka je sice veřejná škola, ale její vedení má jiné cíle než poskytovat vzdělání dětem. Chce být jazykovou školou bez sociálně slabých žáků! Takže už u zápisu dostanete doporuční, abyste šli raději na školu jinou. Není sice poblíž vašeho bydliště, ale zato tam najdete „svoje lidi“.

Maminka ale nedbá a přihlásí vás do Centrálky. Jak bude tento příběh pokračovat? To můžeme lehce dovodit. Jako dítě se moc těšíte a nevíte, že jsou učitelé, kteří o vás smyšlejí takto: „Tihle žáci jsou již od první třídy přesvědčeni, že pracovat prostě nikdy nebudou. A je fuk, kterou školu si odsedí. Je to jejich životní filozofie.“ Nevíte, že sama ředitelka této vaší školy nabádá své učitele, by se o vás nestarali se slovy: „Tihle nás živit nebudou.“ Skončíte ve třídě, kde máte patnáct spolužáků - překvapivě jsou všichni Romové jako vy. Asi vám v šesti letech úplně nedojde, že se vás netýkají akce pro ostatní děti ve škole: projektové dny, exkurze, školy v přírodě. Nikdy se neobjeví vaše fotografie ani žádného spolužáka z vaší romské třídy na facebookových stránkách školy. Jako byste neexistovali. Zato na vás budou pršet špatné známky, čtyřky a pětky, od prvního stupně až po poslední ročník. Vaše maminka z mnoha důvodů není z těch, kteří by běželi do školy si stěžovat, že se s vámi nejedná pedagogicky správně.

Najednou se objeví učitelka Taťána, která s vaší třídou jedná jinak. U ní rozumíte učivu, zvládnete dělat zadané úkoly ve škole a dostáváte po hodně dlouhé době jedničky. Dokonce se ptá dětí na to, jak se jim výuka líbí a vyplňuje s nimi zpětné vazby, třeba lodičku. Je to fajn jít do školy a vědět, že alespoň u jedné učitelky můžete dostat jedničku! Dokážete si představit ty pocity, když zjistíte, že ředitelka školy vaše jedničky z elektronické žákovské prostě vymazala? Sama učitelka Taťána Pohořalová o tom vypovídá:„Vyučuji českému jazyku na 2. stupni základní školy. Ve čtvrtletí tohoto školního roku jsem do systému Bakaláři zadala hodnocení za uplynulé čtvrtletí. Toto hodnocení u jedné z mých tříd označila ředitelka školy za nadhodnocené a neodpovídající skutečným znalostem a dovednostem žáků, načež ze systému vymazala téměř 40 % již zadaných známek za různé písemné i ústní práce." Dokážete se jako žák vcítít do toho obrovského zklamání, když zanedlouho přijde vaší mamince dopis, kde je závěrečná známka z předmětu - jednička - oficiálně změněna na trojku? Protože jste jen dítě, nejste ještě schopni dešifrovat, že odůvodnění je nesmyslné a doslova vycucané z prstu (například v českém školství neexistuje nic takového jako "výstupy a nároky na žáky 6. ročníku").

Maminka neví, že podobný postup odporuje jakýmkoliv předpisům a je zneužitím pravomoci. Je přece na ty vaše špatné známky zvyklá. Vaši učitelku ve škole přestali její kolegové zdravit, nikdo z ostatních učitelů s ní nemluví, odmontovali ji jmenovku z kabinetu a nechali jí v něm samotnou. Občas při dozoru s ní mluvíte, snažíte se jí rozveselit, ale ona na konci školního roku odejde. Nevíte nic o bossingu a šikaně, ale víte, že ji ředitelka a ostatní učitelé ublížili, protože se k vám chovala jinak.

Jako žák nevíte nic o České školní inspekci a zřizovateli, které zjevný rasimus a diskriminace na této škole vůbec nezajímá, ale nebude vám v této škole dobře. Na dlouhých devět let si spojíte vzdělávání s neúspěchem, nezájmem učitelů a ponížením. Není vůbec lehké být školákem v České republice, to ale budoucí prvňáčci nevědí. Jen někteří z nich budou mít štěstí na dobrou školu, ale snad nejhorší je být romským žákem v Sokolově. Tak hezké prázdniny!