Článek
Existují rozvrhy i pro velmi malé žáky, kde jsou odpolední vyučování do šestnácti hodin i vícekrát týdně. Existují rozvrhy, kde jsou české jazyky a matematiky pátou a šestou vyučovací hodinu, dokonce matematika jako úplně poslední hodina celého týdne. Existují rozvrhy, kde mají děti přestávky mezi ranní výukou a odpolední výukou v délce několika hodin. Ano, končí ve dvanáct a zase začínají v patnáct patnáct. Co budou dělat? Bloumat po městě. A to ještě škola drze požaduje po rodičích podpis, že za ně rodiče v téhle přestávce přebírají odpovědnost. Jak, když jsou v práci? Takže škola neumí udělat normální rozvrh a ještě bude šesťáček pobíhat po Praze za plné odpovědnosti rodičů. Samozřejmě, myšlenky, že by ve škole byl školní klub, kde by se o děti postarali, jsou úplně mimo. Prý – ať jdou na hřiště. Ale na školní ne, tam jsou přece hodiny tělesné výchovy. Takže zase Kocourkov – vítejte v českém školství.
Co to ale znamená pro dítě samotné? Každý pedagog a psycholog ví, že pozornost a kognitivní výkon žáků v průběhu dne klesá - a mělo by to vědět i vedení českých škol. Zatímco dopoledne jsou schopni soustředit se, učit se nové látce a chápat složité pojmy, odpoledne už jejich výkon rapidně padá. Šesťák ve čtrnáct třicet prostě nemyslí jako šesťák v osm ráno. Pokles kognitivních schopností je výrazný, ještě méně než poloviční! Krátkodobá paměť je unavená, motivace slabá, únava a podrážděnost stoupají. A do toho mají psát písemky z matematiky nebo se učit novou gramatiku? Výzkumy potvrzují, že během odpoledne dochází k poklesu pozornosti a kognitivního výkonu, takzvanému post-lunch dipu, což je přirozený biologický jev, který nelze obejít. Ranní výuka matematiky nebo jazyka má zcela jiný efekt než výuka těchto předmětů odpoledne a rozdíl se dá dokonce přirovnat k vlivu rozdílné kvality učitele. To, že školy dávají klíčové předměty na konec rozvrhu, je tedy v přímém rozporu se znalostmi o vývoji žáka a fungování jeho mozku.
Tabulka pozornosti
Někdo může namítnout, že existují individuální rozdíly a některým dětem vyhovuje učit se později. Ano, i to výzkumy potvrzují, ale průměrný trend je jasný: většina dětí podává odpoledne horší výkon než dopoledne. Když k tomu přidáme dlouhé díry mezi vyučováním, je to další rána. Dítě nemá smysluplný odpočinek, ale prázdné hodiny, které tráví čekáním nebo bloumáním. To není ani regenerace, ani vzdělávání, ale prosté mrhání časem a nervy. A přitom by řešení bylo jednoduché – místo nesmyslných mezer by mohly školy nabídnout školní klub, aktivní odpočinek, kreativní činnosti nebo prostě bezpečný prostor, kde dítě smysluplně vyplní čas. Následkem jsou rozvrhy, které škodí jak vzdělávání, tak duševní pohodě dětí a jejich rodin.
Celodenní školy (jak je známe z Německa) jsou bohužel v českém prostředí sci-fi. Taková škola nabízí mnohem pestřejší zážitek než tradiční dopolední výuka. Kromě běžných hodin ráno jsou odpoledne vedlejší aktivity často prováděny sítěmi škol a externími partnery – sportovními kluby, kulturními institucemi, hudebními školami a dalšími. Tato forma dne vzniká pod dohledem vedení školy. Příklad budiž Schele-Schule v Berlíně – celodenní základní škola. Program trvá od 8 do 16 hodin, včetně obědu, školní kuchyně, dlouhých výukových bloků (80 minut) a projektově orientovaného přístupu. Důraz je kladen na komunitní výchovu, malý počet žáků ve třídě (cca 20) a bohaté volnočasové nabídky – například logické matematické aktivity, plavání, šachy, sportovní aktivity a jazykové kurzy.
Celodenní školy v Německu tak přinášejí nejen prodloužení školní docházky, ale především promyšlenou pedagogickou strukturu, která propojuje obsah výuky s regenerací, zájmovou činností a bezpečným prostředím. To umožňuje dětem efektivněji hospodařit s časem, podporuje sociální rozvoj, kompenzuje rozdíly (např. jazyková podpora), a zároveň usnadňuje rodičům sladění práce a péče o děti.
Relevantní výzkumy:
Smith, A. P., 1992. Disrupted sleep and performance. Journal of Applied Psychology
Lavy, V., & Schlosser, A., 2005. How the Time of Day Affects Productivity: Evidence from School Schedules. NBER Working Paper No. 11141
Schmidt, C., Collette, F., Cajochen, C., & Peigneux, P., 2007. A time to think: Circadian rhythms in human cognition. Cognitive Neuropsychology
