Čínský robot, co má rodit děti. Skutečnost, nebo jen pohádka?

Před týdnem se internetem začala šířit zpráva, která zní jako z futuristického filmu. Čínská firma Kaiwa Technology prý vyvinula humanoidního robota, který má v břiše umělou dělohu a dokáže odnosit lidské dítě. Podle některých médií by měl tento robot porodit první dítě už v roce 2026. Cena technologie byla odhadována na 100 000 juanů, což je přibližně 300 000 korun.

Zní to šíleně, že? Právě proto se téma bleskově dostalo na titulky novin po celém světě.

Zprávu převzala i česká média. Echo24 publikovalo článek s titulkem Ukrajinky a Indky nahradí robotky, Tiscali.cz přineslo text s názvem Začátek konce žen? Čína testuje robota schopného rodit děti. Podobný článek zveřejnil i Epoch Times, kde citovali českou odbornici upozorňující, že těhotenství je mnohem složitější proces, než co by zvládl stroj. A také Centrum.cz sdílelo zprávu, že Čína vytvořila prvního robota schopného nosit lidské dítě.

Média tedy informovala s velkým zájmem, protože téma je na první pohled senzační a budí emoce. Jenže právě tam se objevuje problém.

Začněme u hlavní postavy. Zakladatel firmy Kaiwa Technology by se měl jmenovat doktor Zhang Qifeng a údajně studoval na Nanyang Technological University v Singapuru. Jenže samotná univerzita vydala prohlášení, že žádný Zhang Qifeng tam nikdy nestudoval ani nepůsobil. To je první velký zádrhel.

Dalším důvodem je fakt, že celá informace stojí pouze na tiskových zprávách šířených méně známými portály. Seriózní vědecké zdroje nebo oficiální záznamy o patentu či klinickém výzkumu úplně chybí. Weby, které příběh spustily, navíc zmizely nebo změnily obsah. Redaktoři serveru Snopes proto označili celou zprávu za hoax. Podle nich se jedná o nepodložený příběh, který se rozšířil hlavně proto, že média hladově hledají senzace.

Podobně LiveScience uvedlo, že žádný těhotný robot neexistuje a existovat zatím nemůže. I když je koncept umělé dělohy vědecky zajímavý, dnešní technologie zvládají pouze podporu extrémně nedonošených dětí, a to jen několik týdnů. O kompletním těhotenství mimo tělo matky si můžeme zatím nechat jen zdát.

Když se podíváme na biologickou stránku věci, je hned jasné proč. Těhotenství není jen pasivní růst plodu v nějakém vaku. Je to složitá souhra hormonů, imunitních reakcí a vzájemné komunikace mezi matkou a dítětem. Žádný robot zatím neumí nahradit placentu, mateřské hormony, ani mikroskopické interakce, které určují vývoj mozku nebo imunitního systému. A právě proto je příběh o robotovi s dělohou spíš moderní pohádkou než reálnou vědou.

To ale neznamená, že výzkum umělých děloh je čistá fantazie. V USA tým z dětské nemocnice ve Philadelphii vyvinul systém zvaný Biobag, což je vak naplněný tekutinou napodobující plodovou vodu. Do něj vložili extrémně předčasně narozená jehňata a dokázali je udržet při životě a v růstu několik týdnů. Cílem je pomoci dětem narozeným ve 22. až 28. týdnu, které mají dnes minimální šanci přežít. Do několika let by se mohly spustit první klinické zkoušky.

Podobně nizozemský tým z Eindhovenu pracuje na projektu, který má vrátit extrémně předčasně narozené děti do prostředí co nejbližšího děloze, aby mohly bezpečně dozrát. V Izraeli vědci z Weizmannova institutu zkoušeli pěstovat myší embrya v mechanické děloze a v Číně už existují laboratoře, kde se embrya sledují pomocí systémů s umělou inteligencí. To všechno ukazuje, že věda postupuje, ale zatím jde vždy jen o podporu určité fáze těhotenství, nikdy o jeho celý průběh.

Kdyby opravdu existoval humanoidní robot, který by dokázal odnosit dítě, byla by to jedna z největších revolucí v dějinách medicíny. Znamenalo by to konec těhotenských komplikací, možnost pomoci neplodným párům i úplně novou definici rodičovství. Současně by to ale otevřelo ohromná etická a právní dilemata. Kdo by byl v takovém případě matkou? Jak by dítěti chyběl přirozený kontakt s tělem ženy? A kdo by rozhodoval o tom, kdo smí, nebo nesmí takovou technologii použít?

Právě proto odborníci varují, že i kdyby jednou umělá děloha vznikla, je nutné už dnes vést diskuzi o jejích dopadech. Protože jinak se ze sci-fi příběhu může stát realita, na kterou společnost nebude připravená.