Článek
Doma ho ale za tenhle krok dlouho nečekalo poděkování, ale nedůvěra a nálepka zrádce, která se s ním táhla víc než 30 let.
Průzkumný let, který odhalil masakr
Thompson toho dne letěl na běžný průzkumný let nad oblastí, kterou armáda označovala jako Pinkville, protože se v ní podle zpravodajských informací měli skrývat vietkongovští bojovníci (partyzáni z jižního Vietnamu, kteří bojovali proti americké armádě). Ve vrtulníku s ním seděli velitel osádky Glenn Andreotta a střelec Lawrence Colburn, a když se s malým pozorovacím strojem snášeli níž nad vesnici My Lai, nenarazili na žádný odpor, který by naznačoval přítomnost nepřítele. Místo toho postupně zjišťovali, že se dole děje něco, co se s vysvětlením o boji s nepřítelem nedalo srovnat. Na cestách mezi chatrčemi leželi mrtví lidé, mezi nimi ženy a malé děti, a americké jednotky pokračovaly ve střelbě i na ty, kteří se snažili utíkat.
Přistání mezi vojáky a vesničany
Když Thompson uviděl skupinu vesničanů, kterou k sobě hnali američtí pěšáci směrem k příkopu, rozhodl se, že do toho zasáhne, a přistál se svým vrtulníkem přímo mezi ohroženými lidmi a vojáky, kteří na ně mířili. Poté nařídil Colburnovi a Andreottovi, aby namířili kulomety na americké vojáky, a řekl jim, že pokud budou v zabíjení pokračovat, mají po nich střílet. Následně přivolal na pomoc dvě další helikoptéry, které pomohly přesunout přeživší vesničany na bezpečné místo.
Cestou zpátky na základnu si Andreotta všiml pohybu v odvodňovacím kanálu plném těl a Thompson tam znovu přistál, aby jeho osádka mohla prohledat mrtvé a najít mezi nimi živého chlapce, kterého pak společně odvezli do nemocnice v Quang Ngai.
Kdo nahlásí masakr, stává se nepohodlným
Po návratu na základnu Thompson okamžitě nahlásil nadřízeným, co ve vesnici viděl, a jeho hlášení se dostalo až k velitelství operace, přestože to samotné zabíjení nedokázalo zastavit včas. Za svůj zásah dostal později Kříž za vynikající letecký výkon (Distinguished Flying Cross), jehož text ale popisoval událost tak, jako by šlo o záchranu dítěte z palby nepřítele, a zamlčoval, že střelba přicházela od amerických vojáků. Thompson cítil, že se mu tímto vyznamenáním armáda snaží zavřít ústa, a medaili později zahodil.
Když o dva roky později svědčil před Kongresem, měl pocit, že se s ním jedná jako s podezřelým, a po zveřejnění jeho jména začaly přicházet výhrůžky smrtí a před dům mu někdo nosil mrtvá zvířata. Řada lidí ve veřejné debatě tehdy tvrdila, že jediný, kdo by za My Lai měl stanout před soudem, je právě on, protože namířil zbraň na vlastní jednotky.
Uznání přišlo po třicet letech
Thompson zůstal u letectva až do roku 1983 a dál létal s vrtulníky i v civilním životě na jihu Spojených států, přičemž si z války odnesl potíže se spánkem a dlouhé roky se s celou zkušeností těžko vyrovnával.
Skutečné uznání přišlo až v roce 1998, tedy třicet let po masakru, kdy armáda jemu, Colburnovi a posmrtně i Andreottovi udělila Vojenskou medaili za hrdinství, nejvyšší vyznamenání za odvahu mimo přímý boj s nepřítelem. Krátce poté se Thompson s Colburnem vrátili do vesnice My Lai, setkali se s několika ženami, které tehdy zachránili, a společně tam otevřeli novou základní školu pro místní děti. Dnes stojí na místě masakru památník a muzeum, které navštíví ročně desítky tisíc lidí a které v mramorové desce uvádí jména všech 504 zabitých civilistů, mezi nimi stovky dětí.
Památník obětem masakru v My Lai na místě bývalé vesnice Sơn Mỹ ve Vietnamu, fotografováno v roce 2013
Thompson zemřel v lednu 2006 na rakovinu ve věku dvaašedesáti let, a teprve tehdy se o jeho příběhu začalo mluvit v amerických školách a knihách jako o příkladu, co znamená postavit se vlastní straně, když dělá něco nesprávného.
Zdroje:
