Osobní zkušenost: Dva měsíce injekcí na hubnutí s Liraglutidem

Kolem nových léků s účinnou látkou Liraglutid panují otazníky, tak bych ráda přispěla svou troškou do mlýna a doplnila mozaiku informací o osobní zkušenost. V lednu je hubnutí velké téma, a já doufám, že alespoň jednomu člověku pomůžu s rozhodováním, zda se vydat touto cestou, nebo zvolit jinou.

Lék mě stál 2600 Kč včetně stokoruny za vhodné jehly. Doktorka mi poradila aplikovat si jej v brzkých odpoledních hodinách, neboť to potlačí můj největší hřích - jedení ze stresu, zejména večer. Znáte americké filmy, kde hlavní hrdinky v nervovém vypětí sahají po kýblu zmrzliny? Já to mám podobně.

Lék se aplikuje pomocí pera do kožní řasy na břiše, takzvaně „do špeku“. Podání probíhá pomocí jehel tenkých jako dva lidské vlasy, takže mě vpich bolel jenom v případě, že jsem se trefila vyloženě nešťastně někam k nervům. Oproti injekcím na ředění krve typu Fraxiparin, se kterými mám také zkušenost, jde o téměř bezbolestnou lambádu.

Zhruba první dva týdny jsem neměla vůbec potřebu jíst. Dávala jsem si malé porce v obvyklých časech jenom proto, že hladovění (ač bez pocitu hladu) je cesta do pekla. Vypařila se mi z mozku touha po sladkostech i všelijaké chutě na nezdravé zobání. Mít klid od myšlenek na jídlo byl příjemně svobodný pocit. I když zezačátku trochu nepřirozený. Po pár týdnech se hlad vrátil, ale k jeho uspokojení mi stačila poloviční porce. Chutě se nevrátily vůbec. Stav platí i nyní - asi šest dní po ukončení léčby.

Během aplikace žádné, ale ráno druhý den jsem často zaznamenávala mírnou nevolnost. Pocit zmizel obvykle do hodiny, takže žádné drama. Mezi další mínusové body počítám pár miniaturních modřinek v místě nešikovných vpichů.

Tři pera mi vyšla při denním používání zhruba na dva měsíce. Za tu dobu jsem zhubla o cca 2-4 čísla (nejvíc břicho a nejméně stehna). Na váhu to dělá 6 kg. Domnívám se, že část ztracené hmotnosti udělal i fakt, že jsem po léku vůbec neměla chuť pít alkohol. Chodívala jsem před zahájením léčby s přáteli a partnerem zhruba jednou týdně do minipivovaru na řemeslný ležák a steak. V rámci hubnutí mi tato aktivita z diáře vypadla - a s ní spojená hmotnost pochopitelně také. Po léku jsem totiž neměla na pivo a mastné jídlo chuť.

U mě zatím nenastal, protože jsem se nevrátila ke starým zlozvykům. Lék jsem použila jenom jako berličku pro začátek, díky které se znovu pohodlně vejdu do oblečení na běhání. Takže už nemám svou typicky ženskou výmluvu, že nemohu jít sportovat, protože nemám co na sebe. Hehe. Návrat ke starému životnímu stylu by ale jojo efekt znamenal, o tom jsem přesvědčená. Postava je totiž odrazem dlouhodobého životního stylu, nikoliv momentální diety.

Za sebe lék doporučuji, pomohl mi v situaci, kdy jsem po černém kašli neměla kapacitu na pořádný sport. Je ale vhodné zdůraznit, že pokud bych nezměnila životní styl, celá snaha (a peníze!) by přišly nazmar. Jsem své doktorce moc vděčná, že mi nový lék ukázala - snad poprvé za dekádu nebudu na Nový rok přemýšlet, kolik zas potřebuji zhubnout. Hodně štěstí!