Článek
Rodiče na jev často poukazují
Na Facebooku se to jen hemží příspěvky od rodičů, jejichž malé děti obdržely pětku. Častokrát rodiče i vyfotí práci, za kterou pětka je. Dvě přehozená písmenka ve slově. Čárka na samém začátku řádky. Malé první písmeno ve větě. Vynechání jednoho písmenka. A takhle se chyby střádají a střádají, až to dospěje k tomu, že vpravo dole straší červená číslice pět.
„Dítě by mělo nabýt dojmu, že je škola zajímavá a že je dobré do ní chodit. Pokud si odnese tento dojem, pak se pro něj udělalo víc, než kdyby se naučilo základy čtení, psaní a počítání,“ řekl už dříve jeden dětský psycholog.
Řada rodičů se vyjadřuje podobným stylem. „Kde je snaha, nesmí být trest, což špatná známka je. Pokud má učitelka potřebu dávat pětky v první třídě (vlastně v jakékoliv), měla by odejít že školství,“ psala jedna paní.
„Pak se mají děti těšit do školy. A chodí ve strachu. Bylo by na místě říct to slovně,“ zmiňuje někdo jiný, že pětka je nevhodná a lepší je trpělivé vysvětlování.
„No pětku v první třídě určitě né, se začíná učit, to se žákem probrat co dělá špatně a víc se mu věnovat, jestli ten učitel chce žáky něco naučit a né odradit,“ přidává se další člověk, který si myslí, že hlavním úkolem učitele je malého žáčka motivovat.
Já mám na situaci zcela opačný názor. Pětka je známka jako každá jiná a pokud výkon odpovídá známce 5, je naprosto na místě ji dítěti udělit. Kdybych byla učitelka, neumím si představit, že bych dítě chválila a uklidňovala, že se nic neděje, zatímco bych viděla práci plnou chyb.
Mluví se o (de)motivaci, ale…
Asi vždycky to bude tak, že každý ve třídě podává jinak dobré výkony. Pokud dítě, které zmáklo diktát bez chyby, dostane jedničku stejně jako dítě, které přehazuje písmenka a nepamatuje si, co psát nad/pod řádku, jaká je v tomhle spravedlnost?
Je v tom rovnost.
A rovnost je tuze nespravedlivá věc.
Jak to vysvětlíme Marečkovi, který měl práci bez chyb? Že musíme podpořit chudáčka Pepíčka, který tam nasázel nekonečno hrubek, protože přece nechceme, aby byl smutný a škola se mu zprotivila?
Pepíček měl dost chyb, ale dostal za 1, stejně jako bezchybný Mareček, který to těžce nese. Mareček se zlobí na Pepíčka, paní učitelka zas na Marečka. Hlavně ať nebohý Pepíček nemá trauma!
To je šance, že takhle demotivujeme právě ty zasloužené jedničkáře.
A fakt je žádoucí, aby byl někdo, kdo to umí a jde mu to, demotivovaný?
Pokud máme někoho demotivovat, pak ať jsou to ti, kteří si tu demotivaci tak nějak „zaslouží“ více než ti jiní. Navíc demotivaci nelze plně házet jen na učitele. Někdy si ji vytvářejí žáci sami, protože přeceňují své schopnosti nebo na sebe moc tlačí, jindy mohou mít podíl rodiče, kteří přehnaně ty známky řeší.
Moje první pětka
Já jsem dostala pětku poprvé asi ve 4. třídě, bylo mi asi 9 let. Obdržela jsem ji za otázky z domácí četby, kterou jsem nečetla, protože jsem chyběla v den, kdy se zadávala. Následující den jsem ve škole byla, ale zapomněla jsem se doptat, co je za úkoly. A další den se psalo. Mrzelo mě to, a ne málo, ale nemohu říci, že pětka byla neprávem.
Ale že by mě to demotivovalo, nemohu vůbec říci. A proč se nepochlubit - stejně jsem pak na vysvědčení měla samé jedničky.
Motivace vzniká v dítěti samotném, ne jinde
Motivaci si tvoří hlavně každý sám - ať jste dospělí, nebo děti. Není to o věku, je to o osobnosti a způsobu, jak to berete. Pokud je vám víc než 5 a umíte si pomyslet „vedle mě je lednička, otevřu ji a dám si z ní jablko“, je to jen krůček k myšlence „budu se snažit, abych tohle uměl/a“.
Porucha: problém, nebo výmluva?
Vím, že existují žáci, kteří mají handicapy. Někdo má dyslexii, někdo dysgrafii, pak existují i nějaké další. Přiznávám, že si umím představit, že budou přibývat názvy pro další a další poruchy, které ale budou spíše smyšlené - a kterými se bude někdo moct ohnat, když mu nebude příjemné slyšet něco o neschopnosti, která by se dala změnit na schopnost, kdyby byla vůle. Místo lenosti.
Dostane kuli, může se stát odolnějším
Proč bránit dítěti v tom, aby se stávalo skrz neúspěchy postupně odolnějším? Viděli jste, jak se hroutila Líza Simpsonová, když viděla něco podivného za jedničkou, viděla to poprvé v životě a ptala se učitelky, co to je? Holt dostala jedna mínus, ne jedničku.
Zkopíruju zde některé argumenty, které jsem od lidí četla a se kterými docela souhlasím. Dostat pětku neboli kuli může být potvrzením, že všechno zlé je pro něco dobré.
- „A proč ne? Já dostal první pětku v první třídě… a nebyl to pro mě šok, nervově jsem se nesesypal, nezničilo mi to dětství, bylo to pro mě konečně potvrzení toho, co mi říkali všichni kolem: Už si nehraješ ve školce, jsi ve škole, tady platí nějaká pravidla a učitelé budou hodnotit tvůj výkon. Pochopil jsem, že je asi vážně potřeba abych se trochu snažil a soustředil"
- „Takže pokud je dítě blbé jak tágo tak mu budeme pochlebovat že je šikovné? Prostě dostal známku jakou zasloužilo. Rozhodně lepší než sluníčko a mráček. Známky 1-5 jsou dostačující"
- „No ještě řekněte že jsou diskriminováni že dostávají známky"
- „A proč ne nevím co je na tom tak nepochopitelného bacha na dnešní děti se nesmí nic aby se z toho rodiče né po…"
- „Taky jsem měl dvě nebo tři. A nakonec jsem v deváté třídě byl premiantem třídy. Na střední též. Ani u státnic na vysoké jsem nepociťoval, že by ta pětka z první třídy byla nějaký problém :) Co je tedy na pětce v první třídě k divení? Holt se někdy nezadaří :)"
- „Proč se pořád ustupuje? Pak slyšíme všude dokola že přijde nový klučina nebo holčina do práce po škole a nesmi se na ne zvýšit hlas, nesmí se jim nic vytknout protože se nervově zhroutí, tohle začíná přesně tady od první třídy"
- „Nechápu ty neustálé komentáře nad špatnými známkami, které děti dostávají. Pokud je špatná známka zasloužená, tak ať ji dostane klidně první týden v první třídě. Nebo byste chtěli, aby učitelé rozdávali jedničky jen tak? Za prvé je to velmi nefér vůči těm, kteří mají vše v pořádku, naučené a za druhé (a to především) dovedete si představit, jaké to pro to dítě bude, když bude na prvním stupni dostávat jen jedničky, nezaslouženě, najednou dojde na druhý stupeň a z jedničkáře bude čtverkař a chudák ani nebude vědět proč? Je naprosto v pořádku, aby dítě dostalo známku dle svých výsledků, aby vědělo, kde a jak se zlepšit a především, aby vědělo, že něco dělá špatně.“
- „Jak by se někomu líbilo, kdyby při zkoušce v autoškole jel řidič na červenou a inspektor na to NIC, protože by to řidiče nemotivovalo jezdit na zelenou? Tak pětka v pořádku. Vídávám 10ti leté děcka s cigárem v hubě. Proč ne, vzor mají doma a přece je nelze omezovat.“
- „Už přestaňte ty děti rozmazlovat. Chápu elity, že chtějí vychovat blbce, ale…"
- „Když nečte tak co má dostat, pochvalu? Nebo přezdívku Mlčící bizon?"
Já jsem taky napsala komentář. Zde ho přikládám.
Můj komentář.
Hlavně mlčet a nekritizovat?!
Zkrátka benevolence roste a výkon klesá. A to je vidět nejenom ve školském systému, ale v různých oblastech. Nedávno jsem četla o tom, jak byla nějaká maminka s 5letým autistickým synem na hřišti, syn vyváděl a jiný pán se ozval, že ho z toho akorát bolí uši.
Paní o tom sepsala rádoby srdceryvný text na Facebook, kde označila pána za sobeckého a bezohledného. Nemálo lidí s ní sympatizovalo, konejšilo ji, holt oběti, chudinky nesmírné, paní i syn… a pán vyobrazen jako nějaká nelidská zrůda.
Přijde mi, že tolerance se vyžaduje přehnaně všude. Já si myslím, že v takové situaci jsou „sobečtí a bezohlední“ jiní aktéři než pán. O něm dokonce někteří psali, ať jde laskavě jinam, když ho to tak obtěžuje. Nevím, jak vy, já jsem z toho znechucena.
Zdá se mi to jako stejný princip jako virvál kvůli oprávněné pětce. To aby se učitel bál dát pětku. Chybu nazvat chybou, závadu nazvat závadou - může se to? Není to už trestný čin?
To aby se někdo styděl za to, že je výkonný, případně slušný, zdravě štíhlý, fyzicky nebo psychicky zdravý, zaměstnaný… Takováhle myšlenka mě drží už pár let. Když budu vybavena jakoukoliv z těchto charakteristik, bude to podle mě v pořádku, neškodné, ba až žádoucí.
Miluju racionalismus. Moje názory mohou hraničit s kapitalismem, teď nemyslím ani tak s tím ekonomickým a politickým, ale vyloženě až filozofickým, sociologickým, psychologickým. Chyby posouvají člověka, ale já nechci, aby se neúspěchy oceňovaly stejně, jako se oceňují úspěchy.
Zdroje:
Dávat pětky prvňákům je sadismus. Prosadí se slovní hodnocení? - odkaz
Facebook - pětka v první třídě - odkaz
