Článek
Antonie Hegerlíková dokázala zahrát stejně tak dobře královnu jako vesnickou dívku. Byla zkrátka opravdu výborná herečka. Na svět přišla v Bratislavě 27. listopadu 1923. Její otec byl Němec z Úvalna u Krnova a vyučil se jako pekař. Maminka, Češka, pocházela ze čtrnácti dětí sedláka a hostinského v Ondřejově u Prahy. Za první světové války sloužila v rodině důstojníka a tehdy se seznámila se svým budoucím mužem, který témuž důstojníkovi dělal ordonance, tedy osobního sluhu. Měli válečný sňatek. Po roce 1918 Hegerlík zůstal v armádě a získal hodnost štábního rotmistra.
Ze Slovenska museli odejít
První se do rodiny narodila Anna, Antonie byla o dva roky mladší. Dětství a dospívání prožila na západě Slovenska, především v Nitře. Otec ale bohužel zemřel, když jí bylo pouhých deset let. Ještě předtím stačil za svoji rodnou řeč zvolit češtinu, do té doby měl stále němčinu, i když národnost měl již uváděnu českou. Za války a po válce tak na rodinu nahlíželi jako na českou. Slovensko ale díky narůstajícímu nacionalizmu a protičeským náladám musela Antonie společně se svými blízkými opustit. V Čechách mohla konečně začít studovat. Zatímco Anna si zvolila dráhu lékařky se specializací na gynekologii a porodnictví, Antonie během studií na gymnáziu snila o kariéře středoškolské učitelky zeměpisu a tělocviku. Současně ale také studovala výrazový tanec u slavné ruské primabalaríny Jelizavety Nikolské, která tou dobou působila v Praze. Na popud Nikolské zahájila studium dramatického oddělení pražské Státní konzervatoře. Již během studií hostovala v Národním divadle a od roku 1940 hrála v legendárním divadle Vlasty Buriana. Po škole získala své první stálé angažmá v pražském Divadélku ve Smetanově muzeu. Zprvu jako pěvkyně, posléze jako herečka.
Do světa kinematografie vstoupila v roce 1943. Ztvárnila malou vedlejší úlohu kadeřnice Marty v melodramatu Bláhový sen. K další filmové práci se dostala až v zestátněném poválečném filmu, na rozhraní čtvrté a páté dekády vytvořila několik výraznějších úloh, často však v politicky tendenčních snímcích. Mezitím krátce působila v Burianově souboru D 46 a v roce 1946 se stala členkou Městského divadla na Královských Vinohradech, tomuto souboru již zůstala věrná až do konce své profesní kariéry. Antonie byla urostlá a vždy působila starším dojmem. Lady Macbeth tak hrála již ve svých čtyřiadvaceti letech. Těch postav na Vinohradech bylo ale daleko více, většinou se jednalo o velké role energických a panovačných žen. Posléze se Antonie stala i pedagožkou na Vyšší odborné škole herecké.
Manželství zničilo narození dítěte
V osobním životě to bohužel neměla lehké. V roce 1946 se provdala za režiséra Antonína Dvořáka, kterému se podařilo utéct z koncentračního tábora v Dachau. Brzy po svatbě otěhotněla a porodila dceru Antonii. Mateřské štěstí jí ale kalil konec vztahu. Dvořák žádné potomky nechtěl. Antonii na to upozornil již před svatbou. „Nelhal. Kdyby se rodily alespoň sedmileté, pak by jich měl třeba i deset. Jenže já mu nevěřila… Až po dceřině narození jsem zjistila, že nemluvil do větru,“ posteskla si kdysi herečka v jednom z rozhovorů. Z domova její muž utíkal častěji a častěji, přesvědčoval Antonii, aby dceru dala na výchovu ke své matce, když to odmítla, manželství se rozpadlo. Později si ale cestu k dceři našel a nakonec spolu měli krásný vztah. Dokonce všichni tři jezdili na společné dovolené.
V padesátých letech se v doposud bezchybném životopisu Antonie Hegerlíkové objevila pořádná černá kaňka. Byla jednou z těch, kdo žádal přísný trest pro Jiřinu Štěpničkovou. Tato prvorepubliková hvězda chtěla odejít na Západ, aby sobě a svému synovi zajistila lepší život. Čekala na ni ale past v podobě falešné státní hranice. Chytili ji a uvěznili. V divadle poté proběhla schůze o tom, jak se k jejímu prohřešku ostatní herci postaví. Shodli se na nejvyšším možném trestu – Smrti! Tomu Štěpničková nakonec unikla, putovala ale na léta do vězení. „V divadle byla tenkrát jedna jediná schůze o tom, jestli souhlasíme s odsouzením paní Štěpničkové. A kromě dvou lidí, Lídy Vostrčilové a Josefa Chvaliny, jsme všichni souhlasili,“ přiznala kdysi Hegerlíková, která nakonec byla jednou z mála, kdo zpytoval svědomí a herečce se omluvil, a to dokonce opakovaně. Když Štěpničkovou propustili, patřila mezi ty, kdo jí neváhali nabídnout pomocnou ruku.
Laskavá maminka ze slavného seriálu i dělnická matka z propadáku
Filmaři Antonii Hegerlíkovou od počátku padesátých let téměř ignorovali, postupem času o ni ale začala jevit zájem televize. A bylo to právě toto médium, které ji nejvíce proslavilo. V roce 1970 si ji režisér František Filip vybral do role laskavé maminky titulního hrdiny v seriálu F. L. Věk. Antonie přitom byla jen o necelých devět let starší než představitel jejího seriálového syna Radoslav Brzobohatý, navíc jí ještě nebylo ani padesát let. Role postarší Anežky Věkové jí ale sedla jako ulitá a diváci si ji okamžitě zamilovali. O pět let později ale nastal radikální obrat. Antonie byla obsazena do hlavní role v normalizačním seriálu Matka.
Seriál byl věnován počátkům dělnického hnutí a vypráví o osudech tří generací proletářské rodiny Davidů od přelomu devatenáctého a dvacátého století až do konce druhé světové války. Životní peripetie jednotlivých členů rodiny se prolínají s historickými událostmi, především mapují obraz socialistického dělnického hnutí u nás. Autoři se soustředili na postavu proletářské ženy a matky Marty Davidové. Obsazení bylo kvalitní, diváci byli lákáni na populární herce a herečky, mezi nimiž nechyběli Petr Kostka, Naďa Konvalinková, Jaroslav Moučka, Jana a Viktor Preissovi, Libuše Šafránková nebo Jaromír Hanzlík. Na režisérskou stoličku usedl vynikající Antonín Moskalyk. Navzdory této skutečnosti se Matka stala jedním z největších seriálových průšvihů z dob minulého režimu. Na vině bylo především spárování Petra Kostky s Antonií Hegerlíkovou v hlavních rolích manželského páru. V úvodních epizodách hrála hlavní hrdinku Martu Naďa Konvalinková. Dlouhý časový úsek seriálu ale vyžadoval pro titulní roli dvě herečky. Přeobsazení však z nepochopitelných důvodů proběhlo předčasně. Hlavní hrdinka tak zestárla v rozmezí roků 1914 až 1916 přinejmenším o dvacet let. Zatímco podle scénáře mělo v té chvíli Martě být osmadvacet, Hegerlíkové bylo již dvaapadesát, navíc již byla ženou kyprých tvarů a působila naopak ještě starším dojmem. Pro diváky to byl šok. Herečka navíc v jednom z dílů dokonce kojila své seriálové dítě. V tu chvíli ji ale prý před kamerou zastoupila dublérka. Publikum Antonii v takové roli nepřijalo a ze seriálu si utahovalo, kde jen mohlo. Vznikla dokonce posměšná básnička: „Kostka přijel na opušťák, hledá svého Martínka, do náruče mu však padá čísi stará maminka. Nervově to nevydrží, dezertuje z vojny hned, vždyť po válce Martínkovi bude nejmíň dvě stě let.“ Martínkem nazýval seriálový manžel právě Martu v podání Antonie Hegerlíkové. Herečku to neskutečně dehonestovalo, přitom stačilo jediné, přeobsadit postavu titulní hrdinky až v některém z pozdějších dílů. Co Moskalyka k takovému nesmyslu vedlo, už se dnes asi nedozvíme. Uvádí se, že v tom mohla mít prsty mocná Jiřina Švorcová, která ztvárňovala starší verzi Martiny sestry a vecpala se tak spolu s Hegerlíkovou do seriálu o jeden díl dříve, než bylo původně v plánu. Je ale možné, že se režisér chtěl v budoucnu podobných tendenčním projektům vyhnout. Ať již to bylo jakkoliv, měl svým nadřízeným co vysvětlovat. Kromě diváků totiž seriál rozcupovala i dobová kritika a zamýšlené pokračování skončilo u ledu.
Vdala se znovu až v sedmdesáti
Co se týče osobního štěstí, Antonii se ještě desetiletí po rozvodu vyhýbalo. Nějaký čas měla vztah s režisérem Otomarem Krejčou, ten byl ale ženatý a svoji ženu nehodlal opustit. Po Hegerlíkové požadoval pouze milenecký vztah, který se navíc řídil jeho pravidly. Byly dny, kdy měl zrovna chuť a náladu, jindy o milenku nestál. Není se co divit, že jej pustila k vodě.
Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a Antonie se ještě jednou provdala. Své ano řekla herci z kladenského divadla Karlu Fridrichovi. Znali se dlouhá léta, neboť byl mužem její velké kamarádky ze studií Marie Motlové. „Když se s Karlem brali, byla jsem jí za svědka. A když jsem slavila sedmdesátku, Karel, tehdy už léta vdovec, mi přišel přát. Slovo dalo slovo a za tři měsíce jsme měli svatbu. Prožili jsme spolu nádherných devět let,“ vysvětlila v tisku. S Fridrichem byla opravdu šťastná. Prakticky vše z minulosti nechala za sebou, dokonce rozprodala věci, aby jí nic nepřipomínalo dobu, která byla za ní. Rozdělila je až Fridrichova smrt v roce 2001. Antonie jej přežila o jedenáct let. Před kameru se naposledy postavila v roce 2009 coby spolužačka Vítková v Magnuskově hořké komedii Pamětnice. V závěru života trpěla těžkou cukrovkou, kvůli níž prodělala několik amputací. V posledních měsících byla odkázána na invalidní vozík, nakonec ji ale zradilo srdce. Antonie Hegerlíková zemřela 11. prosince 2012 v domě své dcery Antonie, která o ni do poslední chvíle pečovala.
Zdroje:
