Článek
Jane Birkin sice nebyla rodilá Francouzka, přesto se stala absolutním symbolem francouzského šarmu. Narodila se 14. prosince 1946 jako Jane Mallory Birkin v londýnské čtvrti Marylebone. Její netypické prostřední jméno vymyslela matka, která se inspirovala středověkým autorem anglické verze artušovské legendy Sirem Thomasem Malorym. Judy Mary Campbell, matka Jane Birkin, byla anglická divadelní herečka. Otec David Leslie Birkin pocházel z významného šlechtického rodu Birkinů, byl nadporučíkem Královského námořnictva a také válečným hrdinou. Během druhé světové války působil jako špión a pomáhal francouzskému vnitřnímu odboji přepravovat v noci bojovníky z Bretaně na Britské ostrovy. Koluje historka, že takto zachránil i budoucího prezidenta Françoise Mitterranda.
Chtěla všechno mít hned
Jane navštěvovala proslulou školu Miss Ironside v Kensingtonu a následně pobývala na internátní škole Upper Chine na ostrově Wight. Sama sebe později popsala jako plachou anglickou dívku a vzpomínala jak byla v tomto ústavu šikanována kvůli svému androgynnímu vzhledu: „Ostatní říkali, že jsem napůl chlapec, napůl holka. Neměla jsem žádná prsa, dokonce ani vyvíjející se ňadra. Bylo to hrozné.“ Poškodilo jí to psychiku, začala brát prášky na spaní, s nimiž již nikdy nepřestala. Tajně přitom snila o herecké dráze, chtěla být jako Marilyn, byť se jí vůbec nepodobala, a obrátila se proto s prosbou o radu na sestřenici svého otce, anglickou filmovou režisérku Carol Reed. Ta jí řekla, že vše záleží na tom, zda ji bude milovat kamera. Záhy se mělo ukázat, že kamera útlou dívku milovat bude.
Jane Birkin v roce 1970
Jane nenechávala nic na náhodě a začala obrážet konkurzy. Již v roce 1965 získala roli v muzikálu Passion Flower Hotel. Obsadil ji sám autor John Barry. Tento jazzový pianista a trumpetista během své kariéry složil a aranžoval hudbu pro stovku filmů, včetně dvanácti snímků o Jamesi Bondovi. Za život se stačil čtyřikrát oženit, když poznal o třináct let mladší Jane, jedno nevydařené manželství měl již za sebou. To nebránilo tomu, aby se do něj začínající herečka nezamilovala. Chtěla tehdy všechno a hned: milence, domov, dítě. Jak později vzpomínala, Barry byl neuvěřitelně pohledný, navíc geniální hudebník. „Byli jsme od sebe třináct let. V té době lidé kolem mého otce nebyli o našem vztahu přesvědčeni. John měl pověst Dona Juana a všichni se o mě báli. Můj otec nechtěl, abych se vdávala jako nezletilá. Ale v sedmnácti jsem ho neposlouchala,“ řekla novinám.
Jane Birkin a John Barry
Ikonická Zvětšenina
Barryho si vzala 16. října 1965. Po boku svého manžela se usadila, vařila mu a snažila se být dokonalou manželkou. Na svůj sen o herectví ale rozhodně nezapomněla. První bezejmennou filmovou roli získala již v roce 1965. Po několika podobných bezvýznamných štěcích přišel zlom. V roce 1966 si ji vyhlédl Michelangelo Antonioni, který se právě chystal natočit svůj první anglicky mluvený film Zvětšenina. Příběh londýnského módního fotografa, který věří, že vyfotografoval vraždu, se dodnes řadí mezi nejlepší díla světové kinematografie. Jane Birkin s účastí na filmu váhala. Jednak vůbec netušila, jak významným režisérem Antonioni je, jednak jí vadila nahota, kterou její role vyžadovala. Nakonec ji ale přesvědčil John Barry, který správně vycítil potenciál filmu pro hereččinu budoucí kariéru. Jane ve Zvětšenině hrála jednu z dvojice začínajících modelek, které se snaží namyšleného a povrchního hlavního hrdinu Thomase přesvědčit, aby je vyfotografoval. Návštěva ateliéru se záhy zvrtne v erotické hrátky, během kterých mladičká Jane ukáže divákovi nahý rozkrok. Těchto asi dvacet vteřin nahoty pobouřilo britský tisk. Film ale získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a mladičkou herečku dostal do diváckého povědomí.
Jane Birkin
V roce 1967 se Jane narodila dcera Kate. Jak později vzpomínala, tisk tehdy psal: „John Barry má dva Oscary a dceru.“ Byla by prý raději, kdyby byla dcera uvedena před Oscary, ale i tak byla šťastná. Radost jí záhy zakalil fakt, že ji krátce po porodu manžel opustil a odjel do Spojených států. Rozvod přišel na řadu v roce 1968. Jane se poté rozhodla zkusit své štěstí v Paříži. Ačkoliv neuměla francouzsky, vydala se na casting k filmu Slogan. Měla ztvárnit mladou Angličanku, která poblázní čtyřicetiletého úspěšného reklamního režiséra. Roli dostala, pomohlo jí i to, že stylem připomínala tehdejší nejslavnější modelku Jean Shrimpton.
Hit, který pobouřil i kraloval
Během castingu se poprvé setkala se svým hereckým partnerem, jedním z největších francouzských zpěváků a skladatelů, Sergem Gainsbourgem, který pocházel z ruské židovské rodiny. Byl jí protivný a připadal jí arogantní, on zase čekal jinou partnerku a reptal, že má hrát s neznámou ženou, která nedokáže správně vyslovit ani tři francouzská slova. Aby se mezi herci prolomily ledy, uspořádali producenti večírek, během něhož Jane vytáhla netančícího morouse Gainsbourga na parket. A ledy se opravdu prolomily. Když po Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách jejich láska propukla naplno, Serge opustil ženu a dítě a následujících třináct let tvořil s Jane jeden z nejznámějších párů Francie druhé poloviny dvacátého století.
O osmnáct let starší Gainsbourg se stal Janiným mentorem, dalo by se říct doslova profesorem Higginsem. Již v roce 1969 ji přivedl ke zpěvu. Ve stejném roce vyšel jejich světoznámý, sexuálně zabarvený duet, Je t´aime… Moi non Plus. Původně jej s Gainsbourgem nazpívala Brigitte Bardot, ale s ohledem na svoje tehdejší manželství s německým multimilionářem Guntherem Sachsem odmítla jeho uveřejnění. Píseň plná erotického napětí a Janeina smyslného sténání vyvolala absolutní pozdvižení. Vatikán ji zakázal, rádia ji odmítala hrát – což samozřejmě zajistilo, že se z ní stal celosvětový megahit. Ve Velké Británii se dokonce stala jedničkou hitparád jako první cizojazyčná píseň v historii.
Po boku slavných herců
Jane a Serge byli ztělesněním svobody, rebelie a vášně. Jejich vztah ale rozhodně nebyl bez problémů. Serge pil a na Jane velmi žárlil. Když se v roce 1969 natáčelo drama Bazén, ve kterém hrála osmnáctiletou dívku, veřejně varoval oba hlavní mužské protagonisty filmu, Alaina Delona a Maurice Roneta, aby od ní dali ruce pryč. V roce 1971 se páru narodila dcera Charlotte Gainsbourg a Jane si na čas dala pauzu od filmování. Už v roce 1973 se ale objevila po boku Brigitte Bardot ve Vadimově filmu Don Juan 73.
O rok později si zahrála společně Pierrem Richardem v Zidiho komedii Hořčice mi stoupá do nosu. V roce 1975 si tuto spolupráci zopakovala ve filmu Náhradník. Účinkovala také v Zidiho komedii Zvíře, tentokráte vedle Jean-Paula Belmonda. Nezapomínala ale ani na rodnou Anglii a přijala roli rovnou ve dvou adaptacích detektivních knih Agathy Christie s Peterem Ustinovem coby Herculem Poirotem v hlavní roli. Ve Smrti na Nilu z roku 1978 si zahrála služku, která doplatí na svoji chamtivost. O čtyři roky později se ve filmu Zlo pod sluncem stala vražedkyní.
Jen džíny, tričko a košík
Navzdory své velmi útlé neženské postavě a mírně androgynnímu vzhledu se v sedmdesátých letech stala ve Francii ztělesněním sex-symbolu. Představovala novou, nezávislou ženu. Francouzi byli okouzleni jejím jemným britským přízvukem a filmové diváky po celém světě přitahovaly elegantní linie její štíhlé postavy, jemný tvar jejích rtů, které se vždy zdály být mírně pootevřené, aby odhalily tenké mezery mezi zuby.
Jane Birkin a Serge Gainsbourg
Udivovala rovněž dokonalým smyslem pro módu. Její styl byl založen na zdánlivé nedbalosti. Jednoduché džíny a bílé tričko uměla nosit jako nikdo jiný. Na trhu v Portugalsku si zakoupila obyčejný ručně pletený košík, který následujících několik let nedala z ruky. Nosila jej všude, kam jenom šla, na nákupy, do nočních klubů i na společenské události. V roce 1983 seděla během letu z Paříže do Londýna v letadle na místě vedle generálního ředitele společnosti Hermès Jeana-Louise Dumase. Když se pokoušela nacpat svůj košík do palubní přihrádky, veškerý obsah se vysypal na zem. Jane si tehdy nahlas postěžovala, že nemůže sehnat pořádnou koženou víkendovou tašku, do které by se veškeré její harampádí i věci pro dceru vešly. Dumas ji vyslechl a nechal si od ní na papírový pytlík na zvracení načrtnout ideální design a o rok později vytvořil černou koženou kabelu, nazvanou na její počest Birkin bag. Kabelka se v průběhu let stala symbolem luxusu a společenské prestiže. Sama Birkin údajně vlastnila pět těchto tašek. Klidně si na ně ale lepila samolepky.
Birkin bag
Vztah se nakonec rozpadl
Divoké soužití s Gainsbourgem se nakonec rozhodla v roce 1980 ukončit. Sice mu vděčila za svoji kariéru zpěvačky, nedokázala ale snášet jeho alkoholismus a násilnické chování, včetně bití. Už to prostě nevydržela, cítila se, jako by se dusila. Stala se stínem svého bývalého já. Vztah jí nadále nedával smysl. Nejprve se usadila v pařížském hotelu Hilton Suffren. Odmítla se k rozchodu jakkoliv vyjadřovat, její právník jí doporučil, aby nedávala žádná prohlášení. Svým příbuzným přiznala, že je nešťastná. Serge měl zlomené srdce. Usmířit se je pokusila Catherine Deneuve, která Jane přesvědčila, aby se k manželovi vrátila. Týden se snažili dát vztah dohromady, marně… Serge se utápěl v alkoholu, pak mu však došlo, že tu musí být pro své děti. Tisku poté kajícně sdělil: „Jane odešla kvůli mně, moc jsem ji zneužíval. Přicházel jsem domů úplně namol, mlátil jsem ji.“ Svoji bývalou ženu ale nikdy nepřestal milovat, odpustil jí, že od něj odešla, zůstali přáteli a on pro ni nadále skládal písničky. Na konci osmdesátých let Jane poprvé vystoupila v Paříži se sérií koncertů, kde hrála repertoár, který pro ni napsal. Poté již vystupovala pravidelně. Ve filmu se přehrála do rolí zralých žen a věnovala se úspěšně i divadlu.
Po rozchodu s Gainsbourgem se jejím novým partnerem stal Jacques Doillon, se kterým měla dceru Lou Doillon. Když ji v roce 1982 porodila, poslal jí Serge balíček s dětským oblečením a vzkazem „od druhého tatínka“. Společné dceři Charlotte nikdy nedovolil, aby o novém partnerovi své matky mluvila špatně.
Z okna se dívala do míst spojených s otcem
V březnu roku 1991 Jane Birkin během několika dnů po sobě ztratila jak Serge Gainsbourga, který zemřel 2. března, tak svého otce, který tento svět opustil v den Gainsbourgova pohřbu, tedy 7. března 1991. Jane smrt bývalého manžela na dlouhé měsíce zlomila a vztah s Doillonem to nevydržel. Jejím posledním veřejně známým partnerem se poté stal spisovatel Olivier Rolin. Jeden nebo dva roky po smrti svého otce Birkin zakoupila dům v Lannilis. Tehdy se tisku svěřila se sentimentálním důvodem, který ji k tomu vedl: „Dozvěděla jsem se, že dům s výhledem na pláž v Abersu je na prodej. Tento dům má výhled na pláž, ze které se můj otec podílel na evakuaci anglických, amerických a kanadských letců do Anglie. Můj otec trávil bezměsíčné noci naloďováním a vyzvedáváním spojeneckých vojáků na úpatí německých bunkrů.“
Jane Birkin v roce 2016
Jane Birkin se vždy velmi společensky angažovala. Již jako malá holčička demonstrovala v ulicích Londýna proti trestu smrti. V sedmdesátých letech vedla kampaň za právo na potrat. Podporovala rovněž migranty bez dokladů, bojovala proti homofobii, byla pro manželství pro všechny, zapojila se do boje proti krajní pravici. V dubnu 2011, krátce po jaderné havárii ve Fukušimě, odjela do Japonska na koncert na podporu obětí. Podepsala také výzvu proti globálnímu oteplování. V roce 2015 napsala otevřený dopis společnosti Hermès, ve kterém požadovala, aby její jméno nebylo spojováno s krokodýlí variantou slavné kabelky, dokud nebudou zavedeny lepší podmínky na krokodýlích farmách. Společnost záhy vydala prohlášení, že herečku v tomto ohledu uspokojila svými novými opatřeními.
Největší tragédie jejího života
Okolí Jane Birkin vždy popisovalo jako velmi milou a přístupnou dámu, která navzdory svým životním úspěchům zůstávala skromná. V pozdějším věku se vzdala nánosů líčidel i snahy vypadat mladě. Vrásky nosila s hrdostí, stejně jako své pověstné džíny a tenisky.
V roce 2013 ji bohužel postihla životní tragédie. Prvorozená dcera Kate Barry, úspěšná módní fotografka, která trpěla těžkými záchvaty deprese a závislostmi, se zabila pádem ze svého bytu ve čtvrtém patře v Paříži.
Jane ji na onen svět následovala o rovných deset let později. Dne 1. července 2023 se naposledy objevila o berlích na svatbě svého vnuka Bena Attala. Trpěla v té době dýchacími potížemi. 16. července ji pečovatelka našla mrtvou sedící v křesle v jejím domě. Příčinou byla opakovaná ataka mozkové mrtvice. Urna s hereččiným popelem byla následně uložena na hřbitově Montparnasse, kde o deset let dříve spočinuly ostatky nešťastné Kate.
Jane Birkin nás naučila, že ta největší elegance pramení z toho, když jste sami sebou. Její francouzština měla sice až do konce života roztomilý britský přízvuk a její vlasy málokdy viděly hřeben, přesto – nebo právě proto – ji svět miloval.
Zdroje:
