Článek
Miroslav Nohýnek se narodil 19. září 1941 v Praze. Dětství strávil na Žižkově a již tehdy účinkoval v ochotnickém souboru Pokrok. Studoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Panské ulici, kde vystupoval i v dramatickém kroužku. Divadlo mu nakonec natolik učarovalo, že po maturitě nepokračoval ve studiích techniky, ale rovnou zamířil na pražskou DAMU. Stal se tu součástí mimořádně silného ročníku. Spolu s ním studovaly i Iva Janžurová a Marie Drahokoupilová. K jeho profesorům patřili František Salzer, Vítězslav Vejražka a Vlasta Fialová. Dokonce byly o této sestavě natočeny dva dokumenty nazvané Dvanáct a Po čtyřiceti letech.
Po absolutoriu zamířil Nohýnek do Ostravy, kde získal místo v Divadle Petra Bezruče. Svému prvnímu angažmá zůstal věrný tři roky a poté se vrátil do Prahy, aby se stal členem hereckého souboru Divadla S. K. Neumanna, respektive po roce 1990 Divadla pod Palmovkou. Tady již zůstal až do své smrti. Kromě herecké práce se na této známé pražské scéně uplatnil i jako režisér. Pohostinsky režíroval i mimo hlavní město.
Nedostával velké role
S filmem přišel do styku ještě coby student. Ostatně poprvé se na stříbrném plátně kin objevil právě v roli studenta. Stalo se tak v Podskalského komedii Spadla s měsíce v roce 1961. Tu úplně první zkušenost s kamerou získal ale již o rok dříve v krátkém studentském filmu Hynka Bočana nenávist.
I v následujících letech hrál různé pohledné mladíky a studenty. Větší hereckou příležitost dostal od režiséra Petra Schulhoffa ve filmu Strach. Jedná se o kriminální film natočený podle knižní předlohy Eduarda Fikera, v němž jako hlavní vyšetřovatel vystupuje major Kalaš. Na počátku příběhu je na silnici u pohraničního městečka úmyslně přejet mladý muž. Místní v něm poznají jednoho ze studentů, který zde byl před časem na brigádě. Jedná se o čerstvého absolventa pražské grafické školy Jana Coufalíka. Kriminalisté, major Kalaš a nadporučík Varga, se tak dostanou na stopu lidí, se kterými se oběť stýkala, především do fotografického ateliéru, který vede Bohuslav Pacer. Jeho syn Bert byl Coufalíkovým spolužákem a majitelem auta, které prokazatelně mladého fotografa přejelo. Jenže jak se záhy ukáže, ani Bert již není mezi živými.
Zatímco majoru Kalašovi propůjčil svoji tvář Rudolf Hrušínský a jeho pravou ruku Vargu ztvárnil Radoslav Brzobohatý, nešťastného Jana Coufalíka si zahrál právě začínající Miroslav Nohýnek. Navzdory skutečnosti, že film se od počátku těšil divácké přízni a na Nohýnka tak výrazně upozornil, Miroslavova další vystoupení před filmovou kamerou byla již jen sporadická, navíc víceméně v epizodních rolích. Hrál například Ríšu v budovatelsky laděném dramatu Lucie, českého vojáka Jaroslava Lukáše v koprodukčním československo-sovětském válečném snímku Borisek, malý seržant nebo matematika Sazky Formánka v Sázce na třináctku.
Od šedesátých let se začal uplatňovat i v televizi, byť ani ta mu neposkytla velký prostor. Hrál v inscenacích, objevoval se v pohádkách i televizních přepisech operních děl, jako byla například Rusalka z roku 1975. Vyzkoušel si samozřejmě i práci na seriálech. Diváci jeho tvář mohli zaznamenat v Hříšných lidech města pražského nebo v Nemocnici na kraji města. Většině jistě utkvěla v paměti jeho role v normalizačním seriálu 30 případů majora Zemana. Zahrál si v jedné z nejvydařenějších epizod, a sice v Bestii. Stejně jako kdysi ve filmu Strach, objevil se i tady hned na počátku příběhu a i v tomto případě byla jeho postava tragická. Jeho inženýr Petr Váchal se společně se svou přítelkyní stal jednou z obětí šumavské Bestie.
Mistr dabingu
Nohýnek neměl jen pohlednou tvář, disponoval také krásným hlasem a právě díky němu našel velké uplatnění v rozhlase a především v dabingu. Jeho hlas zazněl v řadě zahraničních filmů a seriálů. Například v populárním seriálu Městečko Twin Peaks jeho ústy promlouvala postava Petea Martella, kterou ztvárnil herec Jack Nance. V seriálu M*A*S*H mluví jeho hlasem chápavý vojenský duchovní, otec Francis Mulcahy s tváří Williama Christophera. Všestranně talentovaný Nohýnek se krátce před svou smrtí dokonce pokusil o režii českého znění. Na to, aby plně rozvinul tuto schopnost, již nedostal čas. Trpěl svalovou atrofií, která vede k postupnému ubývání svalstva. Nezbylo mu nic jiného než svoji hereckou kariéru předčasně ukončit a odejít do hereckého důchodu. Jeho poslední prací před kamerou byla komedie Byl jednou jeden polda II.
Manželkou Miroslava Nohýnka byla herečka Marcela Nohýnková, rozená Mlacovská, s níž měl dvě děti. Starší syn Kryštof je divadelním hercem. Hercovým velkým celoživotním blízkým přítelem byl kolega Ladislav Křiváček, který v roce 1989 zemřel v pouhých čtyřiceti osmi letech. Ani Miroslav Nohýnek se neodžil vysokého věku. Dlouhé a těžké nemoci podlehl 4. srpna 1997 v Praze, krátce před svými padesátými šestými narozeninami.
Zdroje:
