Hlavní obsah
Aktuální dění

Jak jsem naletěla rodině „v nouzi“ na nádraží. Byli to podvodníci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Adobe Stock

Sdílela jsem s vámi příběh o rodině, které jsem pomohla v nouzi. Po cestě domů mě na rušném nádraží v Praze zastavila matka, dcera a kolem běhal maličký syn. Ženy mě požádaly o pomoc.

Článek

Ženy tvrdily, že se vracejí zpět domů na Slovensko a dostaly se do problémů. Matka mi ukázala slovenskou občanku. Ujel jim prý vlak a nemůžou si koupit nové jízdenky, protože přijeli jen s jednou platební kartou, kterou na nádraží matka ztratila. Mají dost peněz na účtu, jen potřebují koupit jízdenky, a jakmile přijedou domů, částku mi pošlou. Poslat hned to nešlo, protože prý matka nemá v mobilu zřízené bankovnictví.

Je to už více než týden a stále ještě nemám peníze na účtu. V anketě pod článkem, ve kterém jsem příběh popsala, 80 procent čtenářů hlasovalo, že jsem naletěla, a jen 5 procent věřilo, že to byli poctiví lidé.

Měli jste pravdu. Zřejmě to byly podvodnice.

Zklamalo mě to. Příběh, který mi matka s dcerou vyprávěly, měly dost propracovaný a dala jsem si čas na rozmyšlenou, jestli pomůžu, nejednala jsem bez rozmyslu. Slečna tvrdila, že všichni lidi nejsou stejní a oni jsou poctiví lidé, kteří se jen dostali do problémů. Očividně jsem tam byla poctivá jen já. A navíc dost naivní.

Zrovna v minulém týdnu mi partner vyprávěl, že jeho kamarád zažil něco podobného z druhé strany. Že odcestoval za moře s jednou platební kartou, která byla v zahraničí nefunkční. A někteří z vás jste mi v komentářích pod článkem psali, že máte podobnou zkušenost. I slušní lidé se mohou dostat do potíží.

Jen je problém, že jim pak nikdo nechce pomoct, protože lidé čekají podvod a nechtějí se opět nechat napálit.

Upřímně si nejsem jistá, jestli ještě někdy někomu cizímu budu vůbec naslouchat, až mě na ulici zastaví a poprosí o finanční pomoc. Po téhle zkušenosti (a mnoha dalších z dřívějška) půjdu možná rovnou dál.

Dál budu pouštět sednout staré lidi v tramvaji a pomáhat maminkám s kočárkem do schodů, to mě nic nestojí. Ale na žádosti o peníze budu ještě více opatrná.

Mockrát už jsem v životě slyšela jízlivé moudro: „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestaný.“ Nikdy jsem neměla ráda předsudky a házení všech lidí do jednoho pytle. Jenže po letech života v Praze mi připadá trefný až moc.

Jasně, jsou i případy, kdy lidé prosí o pomoc oprávněně. Přála bych si jich ale zažívat víc.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz