Článek
Prý jsou to Slováci, kteří se vracejí zpět domů na Slovensko a dostali se do problémů. Matka mi ukázala slovenskou občanku. Ujel jim prý vlak a nemůžou si koupit nové jízdenky, protože přijeli jen s jednou platební kartou, kterou na nádraží matka ztratila. Mají dost peněz na účtu, jen potřebují koupit jízdenky, a jakmile přijedou domů, částku mi pošlou. Poslat hned to nešlo, protože prý matka nemá v mobilu zřízené bankovnictví.
Situace docela dost nepravděpodobná, řekla jsem si. Je vysoká šance, že je to podvod a že mi ta holka i s mámou lžou do očí.
Jenže zrovna nedávno jsem myslela na to, že do podobné situace bych se určitě nechtěla dostat. Pokud bych si měla vybrat, kde se dostat do potíží, rozhodně bych to nechtěla zažít v Praze. Místní jsou zvyklí, že se s nimi zachází jako s chodící peněženkou a nikomu pomoct nechtějí, protože žádosti o pomoc v podobě peněz slýchají každý den. Někdy několikrát denně.
Časem otupíte
Žiju v Praze už léta a běžně se mi stává, že když jedu do centra, potkám minimálně jednoho člověka „v nouzi“, který po mě chce prachy. Někdy jsou upřímní a rovnou řeknou, že chtějí na víno. Hodně jich taky vypráví příběhy.
Třeba o tom, že jsou ze zahraničí, nešťastnou náhodou jim ujel spoj a nutně potřebují na jízdenku. Tenhle příběh už jsem slyšela, četnost jeho výskytu se zvyšuje v metru a v blízkosti nádraží.
Dostala jsem se dokonce jednou do bizarní situace, kdy mě zastavila žena s děckem na Hlavním nádraží a potřebovaly „na jízdenku“. Jenže já jsem potřebovala nutně na záchod a sama jsem hledala drobné po kapsách. Ženě se mě zželelo a dala mi drobné na záchod výměnou za stravenku, což mě pobavilo. Obě jsme věděly, že mi lhala, ale byla to nakonec win-win situace.
Když podobné prosby o pomoc, které jsou jen výmysly, slyšíte denně, tak otupíte.
Také bych si přála pomoc
Rodina z tohohle příběhu po mě žádala půjčit několik tisíc. To jsem rovnou odmítla. Ženy na mě dělaly smutné oči, dcera mě přesvědčovala, že všichni lidi nejsou zlí. Kolem běhal její malý bratr a obě si dělaly starosti, kde s malým stráví noc, pokud se jim nepodaří vyrazit domů.
Nakonec jsem se rozhodla jim vybrat z bankomatu pětistovku a na papírek jsem napsala číslo účtu, aby mi mohly peníze poslat zpátky. Slíbily, že to udělají hned, jakmile dorazí domů.
Budu naštvaná, pokud svoje peníze už nikdy neuvidím, protože jsem si je musela vydělat, nikdo mi je nedal zadarmo. Ale v nejhorším to přežiju. Byla jsem si vědoma, že o ně možná přijdu.
Ale rozhodla jsem se to udělat hlavně kvůli sobě. Protože se snažím chovat se k lidem tak, jak si přeju, aby jednali se mnou, a být na jejich místě, opravdu bych si přála něčí pomoc. A protože chci žít ve světě, kde si lidé v nouzi pomáhají.
Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že dobře. A za pár dní vám dopovím, jestli peníze přišly.
Aktualizace: Pokračování již vyšlo, najdete ho tady.
