Článek
Matky samoživitelky se často potýkají s problémy neplacení výživného, kvůli kterým se následně dostávají do nezáviděníhodné situace, kdy nejsou schopny zaplatit dětem vše, co potřebují. Existují ale i případy, kdy je tomu přesně naopak – otec platí výživné včas, v dostatečné výši, poskytuje další benefity, a přesto je mu ve styku s dítětem zamezováno.
Hádky byly na denním pořádku
Honza má se svou expartnerkou dnes již dvanáctiletou dceru. Od partnerky odešel, když dceři bylo pět let. „Hádky u nás byly na denním pořádku, jen jsem přišel domů z práce, Eva na mě štěkala. S Haničkou byla doma do čtyř let, pak měla problém najít práci, nakonec v ní skončila, protože se nesnesla s kolegyněmi. Celé dny byla doma a jen hledala problémy. Já byl celé dny v práci, abych všechno utáhnul, ale jí to vadilo. Kolikrát už jsem schválně domů nespěchal, protože jsem věděl, co mě čeká,“ vzpomíná Honza.
Situace u nich doma byla neúnosná a Hanička byla vystavena každodenním sporům mezi rodiči. „Eva si postupně přestala brát servítky a obouvala se do mě i před malou. Vždycky jsem ji prosil, ať to nedělá, ale bylo jí to jedno. Nejhorší bylo, že pak za Haničkou chodila a říkala jí, jak jsem zlý, že je nemám rád…“ A tak už to jednou Honza nevydržel a bouchl do stolu, ať si Eva najde konečně práci a přestane vymýšlet kraviny. Tu si Eva opravdu po pár týdnech našla, ale zase Honzovi vyčítala, že kvůli němu nemá čas na Haničku. Takže se točili v kruhu hádek a výčitek.
Dcera se mnou strávila jednu jedinou noc
Jednoho dne už to Honza nevydržel, sbalil se a odešel. „Už to nešlo, měl jsem strach, že už to jednoho dne nevydržím, rupnou mi nervy a nedej bože na ni vztáhnu ruku. A to jsem nechtěl. A taky jsem nechtěl, aby Hanička vyrůstala v tomto prostředí. Proto jsem se radši sebral a odešel.“
Honza nechal bydlet expartnerku s dcerou ve svém bytě, kam se k němu tehdy Eva na začátku vztahu nastěhovala. On sám odešel bydlet k rodičům do dvougeneračního domu. „Nic jsem po Evě nechtěl, nechtěl jsem, aby bylo na Haničku těch změn moc, tak jsem nechtěl dopustit, aby se musela stěhovat a přijít o svůj pokojíček. Takže bydlely zadarmo v mém bytě, Eva si na sebe akorát přepsala energie, které si platila, a já jí ještě platil výživné. A samozřejmě jsem Haničce kupoval nejrůznější věci, když bylo cokoli potřeba, nebo když měla svátek, narozeniny, Vánoce…“
Za to vše Honza očekával jediné – že se bude moct s dcerou stýkat. „Jenže ex dělala pořád nějaké problémy, pokaždé, když jsem si chtěl Haničku vzít, měla rýmu, kašel, bolelo jí bříško, byla unavená, nechtělo se jí… Pořád byly nějaké problémy. Když jsem se s ní viděl pár hodin měsíčně, byl to zázrak. Na noc mi ji ex dala jednou, pak už nikdy. Prý z toho Hanička měla trauma – přitom byla celý víkend úplně v pohodě, smála se, měli jsme spoustu zážitků, byla šťastná.“
Vše se zhoršilo s novým vztahem
Když si Honza našel po půl roce novou partnerku, vše se ještě zhoršilo. „Nechtěl jsem to před Evou tajit, tak jsem jí to řekl narovinu. Začala dělat ještě větší problémy. Když už mi Haničku dala, musel jsem jí dopředu hlásit, kde budeme, co budeme dělat, kdy přesně se vrátíme. Každý zážitek, který s námi Hanička měla, jí Eva okamžitě zhatila. Vše bylo špatně. Navíc mě začala vydírat, že jestli jí nebudu platit vyšší výživné, nebude mi dávat Haničku vůbec.“
Po třech letech došla Honzovi trpělivost. „Pořád jsem si říkal, že se to zlepší, ale bylo to snad jen horší. Po třech letech už mi bouchly saze a řekl jsem Evě, že má tři měsíce na to, aby se odstěhovaly z mého bytu, že už ze sebe blbce dělat nebudu. Samozřejmě to hned obrátila proti mně, že za to může moje nová partnerka, a začala Haničku poštvávat ještě proti ní. Takže k nám už Hanička nakonec nechtěla chodit. Vždy, když jsem ji vyzvedával, byla zaražená, smutná. Zhruba po hodince se změnila, smála se, užívala si chvíle s námi, jakmile jsme se vraceli domů k mámě, nasadila znovu svou ztrápenou tvář. Trhalo mi to srdce.“
Odcizili jsme se a nemáme spolu žádný vztah
Eva se dle Honzových slov snažila dělat vše pro to, aby Haničku proti tátovi co nejvíce poštvala a vykládala jí o něm spoustu věcí, které se mnohdy na pravdě ani nezakládaly. „Občas se Hanička prořekla, některé věci se snad nedají ani reprodukovat. Postupně si od nás přestala brát věci, nechtěla nic k svátku, k narozeninám, začala sama odmítat jezdit k nám. Byl jsem pro ni najednou zlý táta, který opustil maminku, navíc na ni pořád jen křičel.“
Dnes je to už sedm let, co Honza svou expartnerku opustil. Namísto toho, aby se vše urovnalo, je situace ještě horší. „Myslel jsem, že Evu ta její zhrzenost jednou opustí. Neopustila. Zatímco já žiju s novou partnerkou, ona je stále sama. Upsala svůj život Haničce, pořád ji jen obletuje, dělá z ní chuděru. A poštvává ji stále proti mně. Nyní jsme ve fázi, že Haničku vidím tak třikrát čtyřikrát do roka. Nechci ji nutit, aby chtěla být s tátou. Vím, že za to nemůže, je k tomu prostě tak vedená. Ztratila ke mně jakýkoli vřelý vztah, nemáme si vlastně ani co říct… Vím, že bych to mohl řešit přes sociálku, soudy, ale tomu ji nechci vystavovat. To raději oželím to, že se teď nevídáme tak, jak bych si přál, a budu věřit tomu, že jednou sama dojde k tomu, že je situace jiná, než je jí doma předkládáno, a najde si ke mně zase cestu,“ uzavírá smutně Honza.
Malý exkurz aneb Péče o nezletilé dítě
Jaká platí pravidla péče o nezletilé dítě? Samozřejmě tou nejlepší variantou je, pokud se rodiče domluví na péči mimosoudně. Nesezdaní rodiče mají v tomto směru cestu trochu jednodušší, protože pokud mezi sebou uzavřou dohodu, nemusí již nic řešit přes soud. Pokud se však nedohodnou, mohou se obrátit na soud.
Naopak při rozvodu manželství rozhoduje o péči o dítě vždy soud, který buď schválí dohodu rodičů, nebo ji upraví dle svého uvážení. Soud může rozhodnout o výlučné či střídavé péči a následně může dojít k úpravě styku dítěte s jedním či oběma rodiči jak v běžném období, tak i v době prázdnin, Vánoc atd.
Jak vysoké je výživné
Další častou otázkou ohledně péče o nezletilé dítě bývá výše výživného. Základem jsou majetkové poměry obou rodičů a jejich finanční možnosti a schopnosti, jakož i potřeby dítěte. I když není možné obecně zachytit všechny aspekty života, existuje tabulka výživného, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti, již lze použít jako doporučující k výpočtu výživného. Tato tabulka nyní zařazuje dítě do jedné ze čtyř životních etap, dle níž mu náleží finanční částka.
- Výživné na dítě v předškolním věku by mělo činit cca 14 % čisté mzdy u jednoho dítěte, s každým dalším dítětem se o 2 % snižuje.
- Výživné na dítě na 1. stupni základní školy by mělo činit cca 16 % čisté mzdy u jednoho dítěte, s každým dalším dítětem se o 2 % snižuje.
- Výživné na dítě na 2. stupni základní školy by mělo činit cca 18 % čisté mzdy u jednoho dítěte, s každým dalším dítětem se o 2 % snižuje.
- Výživné na dítě na střední škole a vyšší by mělo činit cca 20 % čisté mzdy u jednoho dítěte, s každým dalším dítětem se o 2 % snižuje.
Výše výživného je pak samozřejmě ovlivněna dalšími faktory, např. zohledněním počtu dnů, kdy je o dítě pečováno, zohlednění specifických potřeb a podobně.
Zdroje: rozhovor s hlavním aktérem Honzou, dále pravniprostor.cz, dostupnyadvokat.cz