Článek
Zmije není užovka
Na našem území se nejčastěji vyskytuje zmije obecná (Vipera berus). Je sice ohrožená a chráněná, přesto se s ní můžeme potkat nejen v přírodě, ale třeba i na okrajích měst či vesnic – rozšířená je po celém území ČR, nejvíce se však vyskytuje v podhorských a horských oblastech, jelikož se jí daří v místech s vyšší vlhkostí vzduchu. Neobvyklá není ani zmije ve vodě, jelikož umí dobře plavat – ve vodě ale standardně neútočí.
Jedná se o jedovatého hada, kterého poznáme především podle charakteristického spojitého klikatého pruhu, který ji odlišuje od užovky hladké, se kterou je zmije často zaměňována. Standardně zmije dosahuje velikosti 45–60 cm a od užovky ji odlišuje také tvar očí (kterého si ale mnohdy nestihneme všimnout) – užovky mají oči s oválnou kulatou zřítelnicí, oči zmije pak vynikají štěrbinovitou svislou zřítelnicí.
Jak poznat uštknutí zmijí
Dobrou zprávou je, že zmije sama od sebe na psa ani člověka nezaútočí, ani vás nebude pronásledovat, naopak zůstane nehybná a následně se schová. Pokud na ni však pes šlápne či ji jinak ohrozí, může zaútočit.
Uštknutí zmijí poznáte podle několika klíčových znaků. Typické jsou dvě malé, ostré ranky na kůži psa, které jsou pozůstatky po jedových zubech – vzdálené jsou od sebe zhruba 0,5 až 1 cm. Někdy se však může objevit i jen jeden vpich, pokud se otiskne jen jeden zub.
Problémem však bývá, že se zmije ihned po uštknutí odplazí, takže páníček často vůbec nemusí vědět, co se stalo. Pokud k němu dojde, pes se většinou lekne, a navíc ho samotné uštknutí bolí, proto hlasitě zakňučí a často také uskočí. V takovém případě je třeba ihned psa prohlédnout. Kromě samotného otisku zubů se v místě uštknutí během několika minut objeví otok, který je často bolestivý a teplý na dotek. Pes bude na dotek tohoto místa reagovat bolestivě, může kňučet nebo se snažit odtáhnout.
Projevy uštknutí a jejich závažnost
Závažnost projevů závisí na mnoha faktorech – množství vpraveného jedu, velikosti a věku psa (největší riziko je u malých psů, štěňat, starých nebo nemocných psů), celkovém zdravotním stavu a také na místě uštknutí. Nejčastěji bývají zasaženy končetiny nebo hlava (zejména čenich a tlama), protože je pes zvědavý a na hada často narazí při čmuchání.
Právě uštknutí do hlavy, krku nebo hrudníku představuje závažný problém, protože jed se z těchto míst dostává rychle do těla. Větší množství jedu pak zmije mají v jedových váčcích na jaře, jelikož se v nich hromadil po celou zimu, kdy zmije nelovila, a navíc je velmi toxický – uštknutí na jaře je tedy mnohem nebezpečnější než v pozdním létě či na podzim.
Mezi nejčastější příznaky uštknutí zmijí patří především otok, který se může postupně šířit i na okolní tkáně. Pokud došlo k uštknutí do končetiny, pes začne kulhat nebo ji úplně přestane zatěžovat. Projevy bolesti bývají zjevné, pes může být neklidný, nebo naopak apatický. Někdy se objeví i trávicí potíže jako zvracení a průjem. Pes může být celkově slabý a letargický, malátný a neochotný k pohybu. Vlivem šoku a působení jedu se často zrychluje dýchání a tep, a sliznice mohou změnit barvu na bledou nebo namodralou. V těžkých případech může dojít až ke svalovým křečím, selhání krevního oběhu a anafylaktickému šoku.
Co dělat, když psa uštkne zmije
Pamatujte, že v případě uštknutí psa zmijí hraje klíčovou roli čas a zachování klidu.
- Zachovejte klid: Panika nepomůže ani vám, ani vašemu psovi, navíc stres zrychluje tep, a tím i šíření jedu.
- Zabraňte psovi v pohybu: Pohyb urychluje šíření jedu v těle. Ideálně ho vezměte do náruče nebo ho klidně uložte, případně ho přepravujte na nosítkách.
- NEVYSÁVEJTE jed z rány: Častý mýtus o vysátí jedu z rány může způsobit více škody než užitku. Riskujete vpravení bakterií do rány, nebo otravu vlastního těla jedem, pokud máte v ústech ranku. Ránu tedy nikdy nevysávejte, nevymačkávejte, nerozřezávejte ani ji neproplachujte!
- Uvolněte místo uštknutí: Jestliže došlo k uštknutí v oblasti krku, sundejte psovi obojek – místo začne natékat a mohl by se začít škrtit. Stejně tak je třeba sundat i postroj, pokud hrozí, že jej nebude možné v případě otoku sundat.
- Chlaďte místo uštknutí: Pokud máte možnost, přiložte na postižené místo studený obklad (namočený kapesník, cokoliv studeného), aby se zpomalilo vstřebávání jedu.
- Jeďte okamžitě k veterináři: Co nejrychleji vyhledejte veterinární pomoc. Zavolejte svému veterináři nebo nejbližší veterinární pohotovosti a informujte je o situaci. Sdělte jim, že vašeho psa pravděpodobně uštkla zmije, aby měl veterinář prostor připravit si sérum a infuze.
- Nepodávejte žádné léky: Nikdy psovi nepodávejte žádné lidské léky, ani se nesnažte ránu dezinfikovat alkoholem.
Léčba po zmijím uštknutí a šance na přežití
Veterinář po vyšetření psa zahájí léčbu, která spočívá především v podání séra proti zmijímu jedu, které neutralizuje jed a zabraňuje dalšímu poškození organismu. Dále se podávají intravenózní infuze pro podporu krevního oběhu a proplachování ledvin, léky proti bolesti a otoku pro zmírnění symptomů a antibiotika k prevenci sekundární infekce v místě uštknutí. V závislosti na stavu psa může být nutná i další podpůrná léčba, například léky na podporu srdce nebo ochranu jater.
Šance na přežití jsou vysoké, pokud je pes rychle dopraven k veterináři a je mu poskytnuta adekvátní léčba. Většina psů se plně zotaví, i když rekonvalescence může trvat i několik týdnů. Bez včasné pomoci však může dojít k vážným komplikacím, jako je selhání orgánů, a dokonce i k úmrtí.
Preventivní opatření pro předcházení uštknutí hadem
Jak už bylo zmíněno v úvodu, zmije obecná preferuje vlhká místa. Najdeme je na okrajích lesů, vřesovištích, loukách s vysokou trávou, rašeliništích, na březích potoků a rybníků, ale i na kamenitých stráních a hromadách dřeva. Jsou aktivní zejména za slunečného počasí, kdy se rády vyhřívají.
Pro prevenci uštknutí je klíčové dodržovat několik jednoduchých pravidel. V rizikových oblastech mějte psa vždy na vodítku, a to zejména v době, kdy jsou zmije aktivní (jaro a podzim, slunečné dny). Nenechte psa probíhat hustým podrostem, vysokou trávou nebo hromadami listí a kamení, kde se zmije rády schovávají. Vždy sledujte okolí a hledejte potenciální místa výskytu zmijí. Pokud zmiji uvidíte, obloukem se jí vyhněte. Může pomoci i výchova psa – naučte ho povel „zůstaň“ nebo „ke mně“, abyste ho v případě potřeby mohli rychle odvolat od nebezpečné oblasti.
Zdroje: novinky.cz, prvnipomocpropsy.cz, vaschovatel.cz, caskrmeni.cz
