Článek
Boj na dvou frontách
Byl rok 1943 a německá situace na Východní frontě nebyla pro Hitlerova vojska příliš pozitivní. Bylo po bitvě u Stalingradu a po ní Sověti započali vlastní ofenzivu, se kterou Němce zatlačili zpět. Díky propracované obraně, založené zejména na manévrování a protiútocích, se podařilo Němcům frontu stabilizovat, ale i tak byly na většině fronty německé jednotky v defenzivě. Situace v zahraničí se také nevyvíjela příliš dobře. V Africe Německo utrpělo sérii porážek, Italové se tajně snažili vyjednávat s nepřítelem a navíc se Němci domnívali, že Spojenci chystají koordinovaný útok jak na Východní, tak Západní frontě. Hitler chtěl takové situaci předejít, a proto svým velitelům přednesl smělý plán. Tímto plánem nemělo být nic jiného než překvapivý protiútok na postupující Sovětské jednotky. Od tohoto útoku si Hitler sliboval ochromení Rudé armády a tedy nemožnost jejích zapojení do koordinovaného útoku. Většina Hitlerových velitelů byla proti plánu, a po vůdci chtěli přechod do aktivní obrany a zkrácení fronty. Hitler se tedy pokusil o kompromis, kdy útok měl být veden na Kurský oblouk, což byla část fronty, vkliňující do německé obrany a kde se nacházel velká část sovětských jednotek. Úspěšným útokem by došlo ke zkrácení fronty a citelnému zásahu nepříteli.
Jednoduchý plán, složité provedení
Hitlerův plán nebyl v podstatě nijak složitý – útokem ze severu a z jihu budou sovětské jednotky na výběžku obklíčeny a postupně v této vzniklé kapse poraženy. Sověti měli v tomto místě opravdu velkou část svých jednotek i techniky, a pokud by se plán setkal s úspěchem, velmi pravděpodobně by zasadil Sovětskému svazu citelnou ránu, která by se projevila na jeho schopnosti vést další ofenzivu. Plán od začátku rozděloval nejen vrchní velení nacistického Německa, ale odpor k němu vyjadřovali zejména frontoví velitelé. Argumentovali tím, že oblast je nejen silně bráněna, ale také rychle a hustě opevňována. Hitler se navíc rozhodl útok několikrát odložit, a to z důvodu nedostatečného počtu techniky, kterou chtěl na ofenzivu vyčlenit. Velitelé Vůdce nabádali, aby ofenzivu uskutečnil co nejdříve, než se stihne nepřítel více opevnit. Sověti navíc vyráběli výrazně větší množství tanků, a velkou část z nich posílali právě do Kurské oblasti. Po několika dalších odkladech bylo rozhodnuto o provedení ofenzivy – operace Citadela, do jejíhož čela byli jmenování zkušení velitelé Walter Model a Erich von Manstein. Model i von Manstein věřili v úspěch plánu, byť s ním v mnoha ohledech nesouhlasili.
Obrovská tanková bitva a vůdcova noční můra
Německý útok začal 5. července 1943 a už od počátku se potýkal s problémy. Mnoho nových tanků Panther mělo technické potíže. Sověti navíc, díky práci svých zpravodajských složek, o útoku věděli a dobře se na něj připravili. V prvních dnech se Němcům sice podařilo postupovat a vybojovat vzdušnou převahu, ale vše za cenu obrovských ztrát, které si nemohli dovolit. Sověti navíc začali do oblasti urychleně přesouvat nové zálohy a techniku a počet začal být velmi výrazný v neprospěch Německa. Hitler navíc zprvu odmítl žádost o nasazení záloh a naopak začal tlačit na urychlené dokončení operace. Když po několika dnech Hitler zálohy poskytl, bylo již pozdě a iniciativu začala přebírat Sovětská vojska. Situace vyústila 12. července v jižní části německého útoku v bitvu u Prochorovky – jednu z největších bitev této války, ve které se střetlo na německé straně přes 400 obrněnců, na straně sovětské pak téměř 900 obrněnců. Poté již Sověti přešli v podstatě všude do protiútoku.
Na severu se německým silám podařilo postoupit maximálně o 10 km, na jihu pak o 35 km. Spojení kleští a uzavření nepřítele do kapsy nebylo úspěšné a o většinu územních zisků Němci přišli během srpna. Ačkoliv německé ztráty byly mnohonásobně nižší než ty sovětské, Sověti své vojáky a techniku výrazně snadněji nahrazovali. Jednalo se o poslední velkou obranou operaci Sovětů, a o poslední velkou ofenzivní akci Němců na východní frontě.
Dne 10. července 1943, tedy v průběhu operace Citadela, se Spojenecké síly vylodily na Sicílii a Hitlerova noční můra se začala přeměňovat v realitu.
Zdroje: YouTube, Britannica, kniha Citadela - Bitva u Kurska - autor Robin Cross
