Článek
Japonská touha po rozhodující zbrani
Jednotka 731 vznikla v době čínsko – japonské války v roce 1936. Tato válka začala oficiálně až roku 1937, ale už od roku 1931 probíhaly mezi japonskými a čínskými silami střety, vyvolané zejména z japonské strany. Zmíněná jednotka vznikla u města Charbin v Mandžusku, což byla okupovaná část čínského území japonskou armádou. Oficiální název jednotky byl „Oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody“, ale reálně šlo o výzkum biologických zbraní a pokusy s nimi. Velitelem jednotky byl po celou dobu Išji Širó, vystudovaný lékař a nadaný vědec. Právě jemu byl svěřen úkol objevit a připravit k použití biologické zbraně, které by Japonsko mohlo použít proti nepřátelům. Jelikož biologické zbraně byly pro japonské válečné plány klíčové, Širó dostal ke splnění svého úkolu velkorysé finanční prostředky. V okolí zmíněného Charbinu nechal Širó vylidnit několik vesnic a nechal zde vystavět obrovský komplex, kde bylo vše potřebné pro fungování projektu. Kasárna pro vojáky, chlévy pro pokusná zvířata, cely pro vězně a laboratoře pro výzkumníky. Dále pitevny, spalovny nebo rekreační centrum pro personál, prostě vše pro to, aby měl Širó vše potřebné po ruce. Oblast střežila japonská tajná vojenská policie „Kempeitai“, a vzdušný prostor byl nepřetržitě hlídán letectvem.
Absolutní dehumanizace obětí
Lidé, kteří byli vybráni k pokusům, byli Japonci nazýváni „maruty“ – čili klády. Zpravidla se jednalo o čínské civilisty, neprávem obviněné ze špionáže nebo protijaponských aktivit, ale mnohdy šlo o válečné zajatce, později i ty americké nebo sovětské. Po příjezdu do zařízení byli všichni zajatci pečlivě prohlédnuti a ošetřeni, aby na nich vědci mohli začít s pokusy. Na vězních bylo testováno cokoliv, co Japonci považovali za použitelné jako případnou zbraň. Vězni byli cíleně nakaženi cholerou, tyfem, úplavicí, tuberkulózou a dalšími chorobami. Japonci pak posuzovali, v jakých podmínkách a jak dlouho daný člověk vydrží, než zemře. Jak už bylo zmíněno - cílem výzkumu bylo použít tyto choroby jako zbraň, a tak další z častých pokusů bylo připoutání vězňů v oblasti dopadu a následné bombardování bombami naplněnými plynem tak, aby testy byly co nejvíce reálné.
Velký zájem měli japonští vědci na zkoumání sexuálně přenosných nemocí, proto byli nakažení vězni nuceni mít pohlavní styk s cílem oplodnit ženu, případně ji nakazit syfilidou nebo jinou chorobou ve chvíli, když už těhotná je. Japonci pak zkoumali dopady chorob jak na vězně, tak na nenarozené plody. Sexuální násilí vůči civilistům bylo v japonské armádě velice rozšířené a v komplexu 731 tomu nebylo jinak. Vězeňkyně byly ze strany dozorců nebo i samotných vědců znásilňovány i několikrát denně. Pokud se některé z vězeňkyň narodilo dítě, bylo odsouzeno k tomu stát se dalším testovacím subjektem.
Mnoho vězňů, kteří přežili bezprostřední vystavení pokusům, zemřelo následně při vivisekcích (pitvě zaživa), které samozřejmě probíhaly bez tišících prostředků, protože japonští vědci chtěli mít „nezkreslené“ výsledky.
Pokud tyto pokusy měly Japonsku přinést rozhodující převahu na bojišti, další byly pravděpodobně jenom ukojení choutek sadistických vědců, jako třeba přešívání končetin na jiná místa, zavěšování vězňů hlavou dolů a jejich sledování nebo injekční aplikování koňské moči do ledvin.
Odhaduje se, že za dobu fungování tohoto komplexu zde zemřelo nejméně 6000 vězňů. Další desetitisíce civilistů žijících v okolí zemřelo v důsledku ať už cílené, nebo náhodné kontaminace některou z chorob.
Váleční zločinci uzavírají dohodu
Po válce, stejně jako v případě nacistických zločinců, zůstalo mnoho japonských výzkumníků nepotrestaných. Mnoho z těch, kterým se podařilo dostat se do amerického zajetí, začalo pracovat pro USA. Další pak byli přinuceni vydat své výzkumné poznatky a dále mohli zůstat v Japonsku a pracovat mnohdy i na vysokých pozicích ve farmaceutických společnostech. Velitel jednotky 731 generál Išji Širó se po válce vzdal americkým silám a rovněž s nimi spolupracoval. Následně byl propuštěn a zůstal nepotrestán. Zemřel v roce 1959 na rakovinu hrtanu a na pohřeb mu přišlo několik bývalých a rovněž nepotrestaných kolegů z jednotky.
Sovětský svaz uspořádal v roce 1949 soud s několika japonskými vězni z řad vědců z jednotky 731. Navzdory očekávání dostali tito zločinci velice nízké tresty a už o několik let později byla většina z nich zpátky v Japonsku. Předpokládá se tak, že Sovětský svaz uzavřel s japonskými vědci stejnou dohodu jako USA.
Zdroje: nuclearmuseum, YouTube,
Unit 731: The Forgotten Asian Auschwitz, Derek Pua a Alistair Roger
