Článek
Luxusní přístavní město
Hongkong patří mezi nejsilnější ekonomiky světa, ale také mezi nejhustěji osídlená místa na Zemi. Na jednom kilometru čtverečním tu v průměru žije více než šest a půl tisíce lidí, což je skoro třikrát více než v Praze. Ke svému fungování potřebuje toto honosné a elegantní město velké množství lidí a to nejen těch na vrcholu společenského žebříčku. Prodavači, dělníci, údržbáři a další méně kvalifikovaní pracovníci, jsou k fungování tohoto obrovského mraveniště klíčoví. Aby toho ale nebylo málo, Hongkong patří i mezi nejdražší místa světa, což je ale pro mnohé nízkopříjmové obyvatele velký problém. Mnozí z nich svou situaci řeší spolubydlením, kdy se v jednom malém bytě tísní několik nájemníků. I takové bydlení může být pro některé lidi nedosažitelný luxus, a tady přicházejí na řadu COFFIN HOMES, v překladu „rakvové domovy“. Představte si, že veškerý váš osobní prostor, ale často i majetek, je na prostoru o velikosti jednolůžkové postele. Na tomto prostoru obyvatel nejen spí, ale často i tráví svůj volný čas. Takových „buněk“ je zpravidla na jednom prostoru i několik desítek a jejich obyvatelé tak vytvářejí dobrovolně nedobrovolné společenství.
Legální obchod s chudobou
Takže jak to přesně vypadá? Podnikavý hongkongský majitel vytvoří ve svém bytě například deset takových „rakví“. Často jsou tyto rakve obehnány překližkou nebo alespoň závěsy, ale jsou i klecová lůžka, kde je soukromí naprosto minimální. Někdy jsou buňky i dvě na sobě ale ani tak v bytě nezbývá místo na nic jiného, než společnou kuchyň a sociální zařízení. Kdo by si myslel, že tak dá ušetřit, tak by byl na omylu. Za svou „rakvičku“ si obyvatel zaplatí v přepočtu pět, ale i patnáct tisíc korun a takové bydlení tak stojí na metr čtvereční více, než pronájem luxusního bytu v centru města. V případě seniorů bydlení často stojí většinu důchodu, a staří lidé jsou pak odkázáni na přivýdělky, sociální pomoc nebo i žebrání. Někdy se zde „ukrývají“ i neúspěšní podnikatelé kteří přišli o vše, a tento způsob života jim umožňuje jistou dávku anonymity před zvídavými věřiteli.
Žití v takových podmínkách znamená v podstatě nulové soukromí, dusno, špatnou hygienu a hluk, ale dle obyvatel je to pořád o trochu lepší, než skončit na ulici bez střechy nad hlavou. Z bezpečnostního a právního hlediska je vše v naprostém pořádku. Tyto sdílené rakvové byty sice musí splňovat bezpečnostní a požární nařízení, ale nároky na jejich splnění nejsou podle všeho příliš vysoké. Majitelé takových bytů si přijdou na opravdu dobré peníze, a mnozí z nich si tímto způsobem vytvořilo výnosný a poměrně bezpracný byznys.
Místní úřady se sice nechaly slyšet, že pracují na nápravě situace a to formou městských bytů a komplexnějšího sociálního programu, ale vzhledem k populačnímu růstu obyvatelstva Hongkongu, je vyřešení situace stále v nedohlednu.
Zdroje: YouTube, YouTube, Theguardian, Theguardian, Theunion
