Článek
„Za komunistů bylo líp!“
Tvrzení, že za komunistů bylo lépe, mohl každý z nás slyšet nebo číst přinejmenším několikrát. Lepší ceny, lepší kvalita potravin a bezpečnější ulice bez bezdomovců – to jsou nejčastější argumenty lidí, kteří jsou přesvědčení, že za minulého režimu se žilo lépe a možná by se měl, alespoň z části, navrátit. Tito lidé ovšem nevědomě nebo možná záměrně zapomínají také na mnoho negativního, co s sebou režim nesl. Možná za to může nostalgická vzpomínka na mládí, kdy bylo všechno přece jenom tak trochu lepší, nebo i fakt, že běžné žití bylo o trochu jednodušší než dnes… Tedy pokud jste se drželi v davu a moc nevystrkovali hlavu.
Hlavně ty ceny…
Pivo za tři koruny a guláš za deset, to zní skutečně skvěle. Jenže pouze do té doby, než si uvědomíme, že průměrný plat v roce 1989, tedy v roce převratu, byl 3170 Kčs. A když srovnáme tehdejší průměrný plat – tedy zmíněných 3170 Kčs – s průměrným platem z roku 2022, což bylo 40777 Kč, tak tvrzení o „super cenách“ začíná dostávat trhliny. Pokud porovnáme tehdejší plat a ceny s dnešním platem a cenami, tak nám vyjde, že většina zboží dnes vychází levněji. A to i v případě toho nejběžnějšího, jako jsou rohlíky, které by v přepočtu na tehdejší poměr stály dnes přes pět korun za kus, nebo už zmíněné běžnější pivo, které by stálo 32 korun. Obyčejná televize by stála přes 150 tisíc a za pračku byste zaplatili téměř 80 tisíc. Litr benzinu by vycházel na stovku a kilo kuřete skoro čtyři stovky. Levnější by naopak byl chléb, služby jako třeba kadeřník nebo kino a v řádech procent i náklady na bydlení. Tehdy byste si navíc museli na nějaké zboží přivstat, nebo se bez něj prostě obejít, protože bylo nedostatkové. Dnes si po probuzení můžete naklikat nákup přes internet a za hodinu vám jej kurýr přinese až ke dveřím. Ne, nebylo levněji.
Jednodušší žití a bezpečnější ulice?
Pravdou je, že existovala možnost státních bytů, které vám mohly být přiděleny, pokud jste se pracovně upsali v nějakém z podniků. Po nějaké době, třeba po patnácti letech, byl byt váš. Bezdomovectví, jak jej známe, v podstatě neexistovalo, protože práce byla povinná, a kdo nepracoval, šel prostě sedět. Tedy teoreticky. Na druhou stranu pokud jste chtěli do vedoucí funkce, museli jste být ve straně. V hospodě jste si nemohli říkat cokoliv jako dnes, protože u vedlejšího stolu mohl sedět zasloužilý straník, nebo estébák na výzvědách. Režim s vámi neměl problém, tedy pokud jste se moc neptali, málo nemávali, neměli příliš dlouhé vlasy, neposlouchali „špatnou“ hudbu nebo „špatnou“ rozhlasovou stanici. Do světa jste se také moc nepodívali, pouze tam, kde žili „spřátelení“ soudruzi. A když už jste někam vyjeli, tak jste předtím strávili odpoledne na hranicích, kde vás mohla čekat kontrola celého auta. Ne, nebylo to lepší.
Zdroj: Autorský článek, zakomunistu
