Článek
Ze starých sci-fi knížek a filmů zjistíte, že představy tehdejších vizionářů o budoucnosti lidstva se velmi liší od dnešní reality. Lidé v nich křižují vesmír, střetávají se s mimozemskými civilizacemi, osídlují planety ve vzdálených galaxiích. Technologie se však ubrala jiným směrem. Stále jsme nestoupli jinam než na Měsíc a představa korábů elegantně plujících kosmem je stejně vzdálená jako kdysi. Na druhou stranu staří autoři naprosto nepočítali s rozvojem počítačů. Ve své proslulé knize Hvězdná pěchota z roku 1959 píše Robert A. Heinlein o vojácích v daleké budoucnosti, kteří bojují s obří populací agresivního kosmického hmyzu, překonají během krátké doby stovky biliónů kilometrů loděmi s nadsvětelnou rychlostí, mají speciální obleky a pro výpočet pohybu v kosmu používají… logaritmické pravítko! Není divu, že Heinlein ve svých představách neviděl počítačové mikroprocesory ani síť propojující celé lidstvo. První vlaštovky internetu se totiž objevily až po vydání jeho knihy.
Zrozen v laboratoři
Nejranější sítě umožňující vzájemnou komunikaci mezi počítači začali vědci budovat ve Velké Británii a Spojených státech. Britská síť se zrodila v Národní fyzikální laboratoři v roce 1967 čistě jako vědecký experiment. Zato americký ARPANET měl od počátku jasný cíl. Poháněla ho nejen touha po poznání, ale zejména strach z mezinárodního jaderného konfliktu. Vědci v armádní výzkumné organizaci ARPA viděli vzájemně propojenou počítačovou síť jako způsob, jak zajistit efektivní komunikaci velitelských center v případě nukleárního útoku a přerušení standardního telefonního spojení. ARPANET byl proto navržen tak, aby fungoval plnohodnotně i při vyřazení jakéhokoliv počítače z provozu. Zároveň měl zajistit vzdálený přístup k nejvýkonnější výpočetní technice na amerických univerzitách. Stavbu první verze sítě zajistila technologická firma BBN, mezi jejíž zakladatele patřil i potomek českých emigrantů Leo Beranek.
Protiatomová komunikace
ARPANET byl spuštěn v roce 1969 a o tři roky později už spojoval více než třicet uzlů. Krátce poté se propojil přes Atlantik s počítači v Norsku a Anglii. Zájem o něj stoupal rychlým tempem. Čím více počítačů se však k síti přidávalo, tím bylo patrnější, že uživatelům slouží ke zcela jiným účelům, než tvůrci projektu původně zamýšleli. Místo aby s její pomocí vzdáleně operovali na počítačích umístěných třeba na druhém konci kontinentu, začali síť využívat k vzájemné korespondenci. Ukázali tak cestu pozdějšímu vývoji internetu. Pro úplnost dodejme, že kromě Britů a Američanů vyvíjeli od roku 1973 vlastní síť i ve Francii pod názvem CYCLADES. Přestože se neprosadila tak jako ARPANET, přinesla řadu zásadních konceptů, zjednodušila fungování propojení a dnes patří k nejzásadnějším milníkům ve vývoji internetu.
Počítače z RVHP
Jak vypadala situace v normalizačním Československu? U nás se používaly hlavně počítače pracující na principu děrných štítků nebo pásek. Ve výzkumných ústavech a v závodech se v sedmdesátých letech vyskytovaly zejména sovětské počítače Minsk, polské Odra a české Tesla 200. Mezi nimi se však našlo i pár západních přístrojů od amerického IBM, švédského Saabu či několik britských systémů ICL. Ty se staly prvními uzly experimentální sítě u nás, která propojovala některá vysokoškolská pracoviště.
Základní kameny internetu
Pokud byla sedmdesátá léta ve znamení experimentů a prvních uzlů spojených datovou sítí, osmdesátá již připravovala půdu pro vznik plnohodnotného internetu. Hned v roce 1982 vznikla digitální architektura TCP/IP. Ta definovala základní pravidla pro komunikaci počítačů a umožnila spojení různých typů sítí z celého světa. Dodnes platí za základní protokol na internetu. Ve stejné době začal fungovat i protokol SMTP, stále používaný pro posílání a příjem e-mailů, a kodifikoval se systém domén. Jelikož se připojovalo čím dál více běžných uživatelů, armádní složka se oddělila do samostatné sítě MILNET a ARPANET přenechala pro civilní použití. V roce 1987 pak dostala síť jméno internet. To už spojovala více než 10 000 počítačů.
První webová stránka žije
Provoz ARPANETu byl ukončen v roce 1990. Rok nato odstartovala služba World Wide Web (WWW). Přišla se systémem stránek naprogramovaných v jazyce HTML, které si zobrazujeme na počítačích pomocí prohlížeče. Leckoho překvapí, že se web zrodil ve švýcarském CERNu, dnes známém hlavně urychlovačem částic. Vytvořil ho britský programátor Tim Berners Lee a hned napsal první webovou stránku info.cern.ch. Určitě se na ni podívejte. Stále funguje, a dokonce si ji lze spustit v módu, který věrně simuluje zobrazení a ovládání pomocí klávesnice na dobovém počítači.
V devadesátých letech pak vznikaly programy, stránky a služby, které známe dodnes. Aby se uživatelé lépe vyznali v množících se webových stránkách, vytvořili dva studenti v roce 1994 první vyhledávač Yahoo!. Uživatelé začali používat také prohlížeče Netscape Navigator a Microsoft Internet Explorer a v roce 1998 založili v Kalifornii další dva studenti, Larry Page a Sergey Brin, malý technologický startup jménem Google.
Z univerzit do každého mobilu
V Československu se s internetem experimentovalo již od roku 1990, oficiálně se ale k němu naše země připojila až 13. února 1992 na půdě ČVUT. V témže roce se začíná budovat síť CESNET. Nejprve měla za úkol propojit vysoké školy a vědecká pracoviště v zemi, brzy ji ale Ministerstvo školství jako zřizovatel nabídlo i pro komerční použití s plánem financovat z poplatků provoz a další rozvoj. Rozhodně to nebyla levná záležitost. Troufli byste si odhadnout, kolik stálo připojení na internet v roce 1994? Za nejpomalejší variantu o rychlosti 9,6 kb/s byste měsíčně zaplatili 23 470 Kč. Ta nejrychlejší, která dokázala komunikovat rychlostí až 64 kb/s, vyšla na 56 385 Kč!
Na přelomu tisíciletí bylo internetové připojení běžnou součástí domácností a digitální svět už jen rostl do šířky a do hloubky. Telefonní modemy, které byly pomalé, nespolehlivé a jejichž uživatelé museli draze platit za každou minutu strávenou online, nahradila technologie DSL, optické kabely a následně i mobilní připojení.
Rychle se vyvíjely webové stránky. S technickým zdokonalováním počítačů a připojení se na webu postupně objevily interaktivní prvky, animace či videa. Do digitálního světa se postupně přesunulo zpravodajství, bankovnictví i nakupování. V roce 2005 překonal počet uživatelů internetu miliardu, o pět let později dvě miliardy a v roce 2015 dokonce tři. A tak přestože se nevozíme do práce v létajících autech, nenarazili jsme na mimozemšťany a nekolonizujeme okolní planety, můžeme si díky digitálnímu propojení celé planety říci, že skutečně žijeme ve světě budoucnosti.
Mnoho dalších zajímavých informací o historii českého internetu se dozvíte na webových stránkách Muzeum internetu.cz.
