Napadl sníh, hurá na hory. Myslete ale na bezpečnost

Právo proniká na zasněžené svahy čím dál častěji. Lyžaři zrychlují, získávají sebevědomí, ale často nemyslí na to, že ublížit mohou nejen sobě, ale i svému okolí. Svůj podíl na bezpečnosti mají i provozovatelé lyžařských areálů, ať už se jedná o zabezpečení sjezdovek, nebo lanovek a vleků.

Koupíte-li si lístek a projdete turniketem, stáváte se účastníkem přepravy. Zabezpečení plynulého a bezpečného chodu je tu ale především na provozovateli. Ten je odpovědný za újmu, která se při přepravě stane, bez ohledu na to, zda za ni může nebo ne. Lanovka musí splňovat řadu bezpečnostních předpisů, obsluha musí být připravena kdykoliv pomoci a zasáhnout.

I tak je třeba být opatrní, a především poslouchat pokyny obsluhy a řídit se podle ukazatelů a piktogramů. Nevhodné chování může znamenat jak vykázání z přepravy, tak snížení náhrady újmy, pokud by se něco stalo. Stávají se ale i těžko předvídatelné věci. Utržený unašeč vleku může někoho zranit, o kotvu si můžete poškodit oblečení. Má-li újma původ v povaze provozu lanovky, máte nárok na náhradu.

Jízda na vleku či lanovce nekončí jen vystoupením či pádem, bezpečný musí být i nástup a opuštění prostoru lanovky. Soudy řešily případy, kdy se malý lyžař zranil o zpáteční lano kvůli nedostatečným pokynům obsluhy, či případ zlomeniny bederního obratle lyžařky, která spadla kvůli zledovatělému výstupu a nedostatečnému zabezpečení kolem stanice. Soudy většinou docházejí k závěru, že pokud lyžař neporušuje přepravní předpisy nebo se nechová v rozporu s pokyny, pak za újmu odpovídá provozovatel vleku či lanovky.

Dostanete-li se úspěšně nahoru, chcete také dolů. Z hlediska práva neplatí na českých sjezdovkách žádné dopravní předpisy a cesta z kopce není zákony regulována. Existují ale pravidla mezinárodní lyžařské federace, která se pro posouzení správné jízdy používají i u soudů, přestože nejsou formálním pramenem práva. V zahraničí, především v Německu a Rakousku, jsou podobná pravidla součástí místních zákonů. Co pravidla konkrétně obsahují? Kdo jezdí pravidelně na hory, nebude překvapen. Kombinují bezpečnost, zdravý rozum a principy slušnosti. Jak si tedy máte na svazích počínat?

Co je lyžařským areálem, najdete v zákoně o cestovním ruchu, co sjezdovkou pak v technické normě, která řeší její značení. Na sjezdovce běžně vznikají určité zdroje nebezpečných situací, se kterými musíte počítat. Proti běžným zdrojům rizika nemusí být lyžařský areál zabezpečen, pokud se vám v jejich důsledku něco stane, je to váš problém, měli jste si dávat pozor.

Mezi typické zdroje nebezpečí, které na druhou stranu pro mnohé dělají z lyžování zábavu, patří hrany terénu a jeho nerovnosti, stromy, rozježděný terén, proměnlivá či omezená výška sněhu, informační tabule, běžná údržba sjezdovky, sněhové bariéry od úpravy či zasněžení, ohraničení sjezdovky či opravné práce. Spouštíte-li se z kopce, musíte jet tak rychle a opatrně, abyste takovým rizikům uměli čelit, včas se jim vyhnout a zastavit.

Oproti tomu existuje výčet atypických nebezpečí, která musejí provozovatelé lyžařských areálů zabezpečit, aby zamezili možnému střetu lyžařů s nimi a snížili rizika úrazů a škod. Podpěry lan a pevná sněžná děla by měly být zabezpečeny matracemi, jiné překážky plůtky, srázy či nebezpečné odkloněné svahy sítěmi. Neznamená to ale, že v případě chybného zabezpečení je při každém úrazu vina na provozovateli areálu, i zde je to především lyžař, kdo svou jízdu musí přizpůsobit terénu a svým schopnostem. Chyby provozovatele a nárok na odškodné tak může snižovat spoluzavinění poškozeného, který nejel tak opatrně, jak by se od něho obecně očekávalo.

Nejjednodušší, co můžete udělat, je stáhnout si aplikaci Záchranka, která obsahuje modul Horské služby. V případě, že si na horách přivodíte úraz, za špatného počasí zabloudíte nebo se stane jakákoliv jiná nebezpečná událost, umožní vám aplikace telefonické spojení s nejbližším dispečinkem horské služby. Jedním kliknutím aplikace sama vytočí jeho číslo a lokalizuje vaši polohu. Pro případ, že zaměstnanec horské služby, s nímž se spojíte, nedokáže určit vaši polohu, obsahuje aplikace také lokátor, který vám sdělí přesnou lokalizaci pomocí GPS. Aplikace obsahuje i Knihu túr, ve které si můžete naplánovat trasu výletu a v případě, že do cíle nedorazíte v plánovaný čas, aplikace po určité době odešle notifikaci horské službě.

Jste-li nadšení turisté či horolezci a trávíte na horách velkou část zimy, měli byste zainvestovat nejen do sportovní, ale i bezpečnostní výbavy pro případ laviny. V současnosti se nejvíce používá osvědčená kombinace lavinového přijímače zvaného pípák, sondy a lopatky.

Všechny pípáky operují na stejné frekvenci a mohou spolu komunikovat – nezáleží přitom na značce ani na roku výroby. V případě, že se strhne lavina, může horská služba či přátelé, které kalamita nezastihla, přepnout své pípáky na příjem a dohledat rychle místo, kde leží zasypaný.

Pípáky fungují buď na analogové, nebo digitální bázi. Řada modelů také oba způsoby kombinuje a umožňuje uživateli, aby si vybral. Oba způsoby vyhledávání jsou stoprocentně kompatibilní. Analogový pípák představuje vynikající nástroj pro zkušeného uživatele, pro nováčka je ale lepší koupit si digitální pípák. Proč? Zatímco s klasickou konstrukcí se musíte spolehnout jen na akustický signál, digitální modely vás na displeji jasně nasměrují šipkou a pomohou s hledáním.

Jakmile s pomocí pípáku přesně zaměříte lokaci zasypaného, přichází na řadu další nástroj – lavinová sonda. Jedná se o jednoduchou skládací tyč. Zatímco vyhledání místa pípákem zabere v ideálním případě jen několik málo minut, vyhrabávání představuje zdlouhavější krok. Zachránce proto může pomocí sondy změřit hloubku zasypání a označit místo, kde by mělo začít odhazování sněhu. Tento mezikrok může zvlášť v situaci hlubokého zasypání pomoci ušetřit čas.

Nakonec přichází na řadu lopata. Jelikož je to časově nejnáročnější a nejnamáhavější krok v záchraně, je nutné nepracovat chaoticky. Doporučuje se hrabat v takzvané V-formaci. Zachránci se od bodu nálezu rozestaví do tvaru písmene V. Ten na špici je nejblíže zasaženému. Za ním je druhý zachránce na vzdálenost délky jedné lopaty od toho prvního. Ostatní stojí za nimi na vzdálenost délky dvou lopat a dále odklízejí odhrabaný sníh.

Aby se záchranná skupina vyvarovala únavy, střídají se pozice ve směru hodinových ručiček buď na povel zachránce na špici, nebo cyklicky každé čtyři minuty. Efektivní záchrana v případě skutečné lavinové pohromy není jednoduchá a stoprocentně stojí za to nejprve si ji vyzkoušet.

Velký trend posledních let představuje lavinový batoh, kterému se říká také lavinový airbag. Funguje podobně jako záchranná nafukovací vesta v letadle. V případě, že se spustí lavina, zatáhnete za táhlo a kolem batohu se nafoukne záchranný vzduchový polštář. Ten vám pak může pomoci udržet se na povrchu laviny a sníží pravděpodobnost, že vás sníh zasype do hloubky. Odborníci proto pro maximální bezpečnost doporučují zkombinovat klasickou záchrannou trojkombinaci pípák-sonda-lopata i s lavinovým airbagem.