Článek
Přátelé, to že jsou Vánoce svátky klidu a míru hlásá kde kdo. Nemůžeme jim odepřít, že jsme během nich někdy trošku naměkko, nehádáme se tolik, i když bychom za jiných okolností dělali oheň na střeše, (však po novém roce bude čas vyčinit všem, kdo nás nakrkli). Občas si přilepšíme, jsme na sebe hodnější a mnozí myslíme na ty, co tu s námi již nejsou. Vánoční čas kouzlo v sobě má, ať chceme nebo ne.
Ale taky je to čas, kdy nestíháme, především letos nepečeme! A potom nakonec pečeme. Dárky sháníme na poslední chvíli. Je to doba, kdy se čas od času prořekneme, jak to celé vlastně je, lamentujeme nad přejedením se všeho možného, dáváme si sentimentální předsevzetí. Někteří se vídají s řidiči přepravních společností častěji než se širší rodinou. Já osobně zvažuji tykání s panem Charvátem z DPD.
Vánoční náladu už nějakou chvíli mám, a proto vás zvu k úsměvnému vánočnímu dění.
Jako každý rok zdobím stromeček o čtrnáct dní dříve, mám to ráda. To, že jsem blázen slýchám od kolegyně, která ho má pro změnu do března. Jamile ho uklidí, barví vajíčka. Tak kdo je tu víc na hlavu?
Domácnost ovšem ladím s první adventní nedělí a výzdoba postupně graduje a já cítím mírné vzrušení. To, že mi Mikuláš pošlape rok, co rok koberec v chodbě musím zkousnout, neboť je přece svatý!
Ale teď vážně, Vánoce mám ráda, ale to šílenství mi hlava nebere. Volám známým a nestíhají, protože musí tohle a támhleto. Ať na Vánoce všechno mají. Je to hon typu: A co to cukroví, už máš hotový? Stromeček kdesi loví v křoví, kupují ponožky synovi a pelech psovi. Tím hovor končí. Moment, ještě to zdraví.
Potom vyhrknout větu a dárky už máte? Vážení nemáme, nám je přece nosí Ježíšek. Říkám trošku ironicky a ozývá se tůůůůůt tůůůůt. Asi jsou naštvaní. Kdo ví?
Ráno kráčím městem, předbíhá mě sousedka volajíc…máslo, máslo nemám koupený. Je opravdový náledí a bum. Kotník je zlomený.
I přes nezdar to má své pozitivum. Na Vánoce není sama jako každý rok, i když cukroví rozdá všem a všichni berou. Se zlomenou nohou je s rodinou, a i přes úraz je šťastná, stejně jako vnoučata.
Kolegyně v práci je značně nervózní. Čeká ji generální úklid před návštěvami příbuzenstva a neví, zda ho stihne. Kocour jí rozbil oblíbený květináč s vánoční hvězdou a celé Vánoce má zkažené…Kvůli květináči? Ptám se mírně. Nechápu jak, ale dostáváme se do vyhroceného sporu a já rezignuji, přičemž kolega sedící opodál si začne broukat vánoční čas, je v každém z nás. Vzápětí vyfasuje několik úctyhodných titulů. Kolegyně s námi do začátku dovolené nepromluví, ovšem SMS: Krásné prožití vánočních svátků přeje Irena s rodinou, dostaneme oba. Uf!
Odpoledne se vracím autobusem domů a jsem svědkem dalšího sporu, kdy se dva muži přou o nesnázích českého vánočního kapra. Jeden si stojí za tím, že je to tradice, která se má podporovat, stejně tak prodej českých ryb, jinak půjde vše do háje. Druhý argumentuje nehorázným zacházením a stresováním kaprů při prodávání a nemohou se domluvit. A ty kosti k tomu všemu… Celé by to zakázal. V MHD to vře.
Musím potlačit nutkání po vzoru kolegy začít zpívat:
Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost, říká táta vždy, když chvátá na pohotovost.
Vánoce, Vánoce přicházejí…
S úsměvem jdu domů… ale co to? Pohodový pán od naproti zuří na balkóně a pokouší se rozmotat vánoční světýlka. Před třemi týdny jsem se pokoušela také a jsem si jistá, že nezdar při této akci zažívají mnozí. Věřte nebo ne. Spojuje nás to. Gratuluji těm, kteří to zvládli a obdivuju ty, kterým svítí celý dům, střecha, plot, auto, zahrada..
Je mi jasné, že občas nadáváme všichni. Ať jsou Vánoce nebo ne. Mnozí zuříme během svátků kvůli malichernostem, které jsou v našich očích důležité. Obdiv však mají všichni, kteří i přes nezdary, možný stres a pohromy nenechávají své blízké sami a vědí, že Vánoce nejsou (jen) o dárcích. A kde by Vánoce byly bez upřímné dětské radosti a bezprostřednosti.
Tak Šťastné a Veselé!
M.R.
