Pokud nemáte chytrý telefon, počítač ani internet, nejste občan

Odpověď na otázku je snadná: Nikdo. Zkuste si prožít jeden týden (možná by stačil i jeden den, ale ten týden bude zajímavější) bez chytrého telefonu, počítače a bez připojení na internet. Žádné e-maily, budete muset komunikovat jinak. Žádné aplikace, žádná obsluha bankovního účtu z mobilního telefonu. Důchod vám přinese poštovní doručovatelka a pokud budete potřebovat něco v bance, budete si tam muset zajít osobně. Za to vás samozřejmě potrestají zpoplatněním všech služeb, při kterých vám nějaký zaměstnanec banky bude k dispozici. Že by banky zdarma nabízely speciální přepážku pro seniory, kde by pracoval trpělivý člověk, ideálně vytrénovaný pro komunikaci s osobami ve vyšším věku, o tom si můžeme jen nechat zdát.

Všude po vás chtějí e-mailovou adresu a číslo na mobil. Když přiznáte, že e-mail nemáte, dívají se na vás v lepším případě jako na mimozemšťana, v horším jako na nesvéprávného občana, tedy „neobčana“.

Mnoho služeb si dnes bez internetu vůbec neobjednáte. „Běžte na náš web…“, „…to najdete na našich webových stránkách“, „na našem webu si stáhněte…“. Stáhnout si umíte tak leda kalhoty. Proto ale nejste ještě zbaveni občanství a stát by měl s takovou skupinou svých občanů počítat. Proč? Protože jich v ČR stále máme přes čtyři sta tisíc. To je číslo, které sice mnoho institucí a podniků vůbec nezajímá, ale současně je to také číslo, které víc než dost zajímá politiky před volbami. Zatímco při vyřizování potřeb třeba na České poště nikoho nezajímá, že e-mail nemáte, jakmile přijdou volby, všechny zajímá, komu dáte svůj hlas.

Třeba právě taková Česká pošta, český státní podnik, který z této věkové kategorie občanů poměrně dost profituje, protože dělá, co může, aby důchody chodily na účty Poštovní spořitelny, nenabízí seniorním klientům vlastně vůbec nic. Ba naopak!

Aby je potrénoval v mobilitě, zrušil jim nemalý počet poboček a mnozí starouškové se teď opravdu velmi těžce dostávají na jedinou vzdálenou pobočku, která jim zbyla. Když jsem se o tom nedávno bavila s jedním vedoucím pošty, reagoval tak, aby si prý tedy dotyčný vzal Ubera a na pobočku si dojel. Když nemá chytrý telefon? Když nemá aplikaci Uberu? Když mobil k placení nepoužívá? Zbývá taxi, ale to je zase poněkud drahý špás, který si jen tak každý senior dovolit nemůže. Proč pan vedoucí spíše nenabídl, že se pošta pokusí o znovudoručení zásilky, když byl dotyčný v době prvního doručení u lékaře? Inu proto, že jak byly pobočky zrušeny, tak ta jediná, která v této lokalitě zbyla, vůbec nestíhá. „To bychom museli mít dvojnásobek doručovatelů!“ obořil se na mě.

Je důležité zopakovat, že Česká pošta je státní podnik. Po nějaké soukromé firmě bychom jen těžko mohli požadovat, ať laskavě bere v úvahu, že v ČR žije nemalý počet občanů starších osmdesáti let, který má o jejich služby také zájem. Od státního podniku to však občan rozhodně požadovat může. Pokud se pozorně podíváte na služby tohoto podniku, zjistíte, že už se skoro jedná o diskriminaci uvedené věkové kategorie. Jak to? Inu proto, že:

Státní podnik tohoto typu, jehož služby jsou pro mnoho lidí zásadním způsobem důležité, má povinnost myslet na starší občany. Proč dávno neexistuje brožura, která by obsahovala všechny potřebné informace, které se dají dohledat na webu? Proč tuto brožuru dávno zdarma tato instituce neroznáší svým seniorům? Každá doručovatelka svůj rajon dobře zná a hned by věděla, komu takovou brožuru donést. Dříve existovalo papírové vydání všech PSČ a každý si mohl číslo dohledat. Ještě z doby socialismu jednu takovou knížečku doma mám. Proč se dnes už netiskne? I kdyby se za pár korun prodávala na pobočkách, zrovna tohle by si jistě senior rád koupil. „No, prostě se netiskne, protože si to každý může dohledat na našem webu!“ obořil se na mě pan vedoucí, když jsem ho prudila svým dotazem. Nemůže. Každý si to dohledat opravdu nemůže a je dobré zdůraznit, že zatím v ČR neexistuje žádný zákon, který by občanům nařizoval vlastnit internet, počítač nebo chytrý telefon. Tito lidé mnoho let pracovali a platili daně. I z jejich daní mnoho a mnoho let tento podnik existoval, jeho zaměstnanci dostávali výplaty a páni manažeři tučné odměny.

Ale abych se tady nenavážela jen do jediného státního podniku! Zpět k našemu testovacímu týdnu. V osmdesáti je člověk přece jura, proč se neproběhnout, že? Za bankovními službami osobně do banky, za vyzvednutím zásilky na jedinou poštovní pobočku široko daleko a za levnějšími potravinami? No, to těžko říct, protože když nemáte chytrý mobil, internet a aplikace obchodních řetězců, nebudete mít ani většinu slev. Zbývají staří dobří Vietnamci. Ti zatím žádné slevy navázané na internet a chytré telefony nezavedli.

I když to neplatí o všech, většina podniků a úřadů dnes nabízí své služby online. To znamená, že pro přístup k informacím a službám, které potřebujete, je nutné mít počítač, internet a chytrý telefon. Bez nich se opět pořádně proběhnete.

Nejspíš si říkáte, no a co. Jejich problém, že jsou nepřizpůsobiví, mají se to naučit. Proč ale tito občané jednou občany jsou a politiky a stát zajímají a jednou občany nejsou a nezajímají nikoho?

Představme si sami sebe, až nám bude přes osmdesát. Co asi bude v té době existovat za nové technologie, které teď ještě neexistují a my, kteří jsme nyní pracovně aktivní a vše zvládáme s přehledem, budeme staří a ty nové technologie pro nás už budou moc nové? Nezaplatili jsme si náhodou ve všech těch nemalých daních, které jsme za celý náš život státu dali, také nějaký ten nárok na lidskou důstojnost a na to, abychom nebyli přehlíženi? Kdyby lidská společnost za něco stála, našla by cestu a způsob.

Jsou osmdesátníci, kteří jsou čiperní, zdraví, a dokonce bravurně obsluhují chytrý telefon, počítač i internet. Využívají výhod, které nám technologie poskytují. To však neznamená, že jsou tak na tom všichni a už vůbec to neznamená, že je to jejich povinnost. To bych také mohla konstatovat, že se měli lépe učit všichni ti příjemci podpory v nezaměstnanosti, kteří jsou nezaměstnaní jen proto, že nemají pořádné vzdělání a nic neumí. Ano, asi se měli kdysi lépe učit, ale ne každý na to prostě intelektuálně měl. Proto je ale ještě nemůžeme ignorovat. I oni si možnost získat v nouzi nějakou finanční podporu, zaplatili v daních. Bohužel často mám dojem, že zatímco v tomto případě se nám to zdá normální, pokud jde o občany nevlastnící chytrý telefon, počítač a internet, tam najednou požadujeme, aby se oni sami změnili, jinak mají smůlu.

To už jen schází, aby těm starým a už opravdu hodně systémově nepoužitelným policajti na ulicích odebírali občanky, tak jako se ojetým autům odebírají techničáky. „Je nám líto, občane. Dosloužil jste, odebíráme vám občanku…“

Mimochodem, je dobré si uvědomit, že vůbec nemusíte být staří, abyste nechtěli vlastnit chytrý telefon, internet nebo počítač. Může přijít čas, kdy budete mít plné zuby toho, že díky těmto třem zázrakům o vás všichni vědí všechno. V porovnání s těmito technologickými výdobytky je totiž nějaká socialistická STB úplný žabař!

Nemusíte, opravdu nemusíte mít internet, chytrý telefon a počítač. Zatím vás k tomu nikdo nemůže nutit. Správně by vás však proto ani nikdo neměl diskriminovat, a to už bohužel v každodenní praxi tak úplně nefunguje!