Zmizí poslední výhoda učitelské profese? Pokud ano, učitelé nebudou

Není to tak dlouho, co jsem na sítích opět sledovala emočně divokou detabu o tom, na co že si ti učitelé vlastně pořád stěžují. Peníze jim přece teď nedávno byly přidány a volna mají tolik, jako žádný jiný zaměstnanec. Tak se na to pojďme podívat.

1.) Učitelé mají stále stejně dlouhé volno v práci, jako před padesáti lety. Podle zákona o  pedagogických pracovnících mají všichni pedagogičtí pracovníci (tedy učitelé, asistenti, vychovatelé a další) stejný nárok na dovolenou: 40 dnů za rok.

2.) Je dobré si uvědomit, že jde o tzv. celozávodní dovolenou, jinými slovy, učitel si nemůže vzít dovolenou kdy ho napadne, ale škola ho uvolní většinou jen v době prázdnin. V jiné době je to totiž obrovský problém, někdo by musel za učitele suplovat a takové volno se dává opravdu jen ve velmi ojedinělých případech. Učitel tedy zásadně jezdí na dovolenou v té nejvyšší sezóně, kdy jsou pro cestování všude nejvyšší ceny a nemůže jet jindy za výhodnějších podmínek. Dnešní podoba hlavních letních prázdnin se změnila na konci školního roku 1894 – 1895 na dobu od začátku července do konce srpna a od té doby se takto zachovává. Předtím bývaly posunuté od půlky července do půli září.

3.) Délka dovolené se s časem vyvíjí. Ve 20. letech 20. století byla závislá na počtu odpracovaných let u zaměstnavatele. Od roku 1925 měli nárok na 6 dnů dovolené všichni zaměstnanci, kteří pracovali u jednoho zaměstnavatele alespoň 1 rok. Po 10 letech u téhož zaměstnavatele měli nárok na 7 dnů dovolené. Pokud vydrželi u firmy více než 15 let, mohli čerpat dovolenou v délce 8 dnů. Z toho skutečně mrazí. Délka dovolené se dnes v Evropě pohybuje mezi 4 a 6 týdny a nárok na ni mají prakticky všichni zaměstnanci. V ČR základ představuje 20 dnů volna. Ale pojďme ještě zpět do historie. V období první republiky měli výjimečné postavení státní úředníci. Oproti běžným zaměstnancům, kteří museli odpracovat celou dekádu, aby získali nárok na pouhý týden volna, se státní úředníci těšili mnohem velkorysejším podmínkám. Od roku 1926 jim byl přiznán nárok na dovolenou v rozsahu dvou až šesti týdnů za kalendářní rok. Délka dovolené se odvíjela od jejich služební třídy, do které byli zařazeni. O příslušnosti ke konkrétní třídě rozhodovalo několik faktorů - dosažené vzdělání úředníka, jeho pracovní výsledky a  také délka jeho působení ve státní správě. V roce 1934 došlo k významné změně v oblasti pracovního práva, kdy nový zákon sjednotil pravidla pro čerpání dovolené a zároveň ji výrazně prodloužil. Díky této legislativní úpravě se rozšířil okruh zaměstnanců, kteří měli na dovolenou nárok. Základní délka dovolené činila dva kalendářní týdny, a to pro pracovníky, kteří setrvali u jednoho zaměstnavatele minimálně šest měsíců. Zákon dále stanovil, že po pěti letech práce u stejné firmy se dovolená prodlužovala na tři týdny. Nejvyšší výměra dovolené pak činila čtyři týdny a byla podmíněna patnáctiletým nepřetržitým pracovním poměrem u téhož zaměstnavatele. Trochu přeskočíme, od roku 1968 existují volné soboty. zavedl se pětidenní pracovní týden, od roku 1984 byla dovolená v délce 3 kalendářních týdnů pro všechny zaměstnance. Od roku 2000 platí v České republice základní výměra dovolené v délce 4 týdnů za rok. Tato délka se však liší podle typu zaměstnání. Zaměstnanci ve státní správě, jako jsou pracovníci státních institucí, obecních a krajských úřadů či příspěvkových organizací, mají nárok na 5 týdnů dovolené ročně. Ještě výhodnější podmínky mají příslušníci bezpečnostních sborů, kterým přísluší 6 týdnů dovolené za rok. Nejdelší dovolenou pak mohou čerpat pedagogičtí pracovníci a akademičtí pracovníci vysokých škol, jimž náleží 8 týdnů dovolené v kalendářním roce.

4.) Zpočátku měli nárok na dovolenou jen učitelé (kde to bylo dáno sezonní povahou této práce, protože děti mohly chodit do školy jen tehdy, když měly volno od práce v hospodářství). Jinými slovy, učitelé mají už přes sto let 8 týdnů placené dovolené, zatímco ostatním profesím délka dovolené narůstala. Dnes má mnoho zaměstnanců 5 týdnů dovolené, protože týden navíc poskytuje mnoho zaměstnavatelů jako bonus. Učitelům se naopak délka placeného volna s postupem času spíše krátí. Dříve bývalo běžné, že v době malých prázdnin (Podzimní, pololetní, Velikonoční atd.) mívali učitelé volno. Dnes se o něčem takovém většině učitelů ani nezdá. Většinou mají školení a učí se nové věci. Garantované volno mají na většině českých škol už jen o velkých letních prázdninách a o jarních prázdninách. Školit se a učit stále novým věcem, to je dnes na většině škol už běžný standard.

Rozdíl v délce dovolené mezi běžným zaměstnancem a pedagogem jsou tedy 4 týdny, v mnoha případech však jen tři týdny, protože pět týdnů dovolené je dnes už u mnoha zaměstnavatelů běžný standard. K tomu připočtěme nevýhodu, že si pedagog nemůže vybrat dovolenou jindy než v nejdražší sezóně.

A že se mají učitelé božsky? Většina z nich by na jiném pracovním místě vydělávala peněz víc. Aby byli kvalifikovanými učiteli, musejí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském programu. Je také dobré si uvědomit, že učitelství už není to, co bývalo. Dnes se učitelé musejí pravidelně vzdělávat a učit se nemalému množství nových věcí, bez ohledu na jejich věk. Velmi často slyším od různých lidí, že se už po padesátce nechtějí nic nového učit. Kdyby se takto chovali učitelé, většina z nich by musela skončit a jít si hledat jinou práci. S novými technologiemi přicházejí nové možnosti a učitelé se tak musejí učit zacházet s novými technologiemi, počínaje těmi úplně nejjednoduššími (třeba chytré tabule, počítače v učebnách, internetové systémy pro zapisování známek, komunikaci s rodiči, systémy pro vytváření studijního zázemí pro studenty na vyšších stupních škol apod.) a konče těmi složitějšími, jako je využívání umělé inteligence ve výuce, samostatná tvorba výukových videí apod. Nejde však je o technologie. Mnoho školení je také v poslední době věnováno nejrůznějším znevýhodněním žáků, tedy dis všeho druhu, od dislexie počínaje, přes ADHD až po specifiké poruchy učení nebo chování. Ano, mluvím o běžných učitelích, ne o těch speciálních. Poruch je totiž u dětí ve třídách už takové množství, že k nich musí něco vědět úplně každý učitel. Sečteno a podtrženo, pedagogové se v posledních letech stále něco nového učí.

Pokud jde o platy, i když si veřejnost většinou myslí, že učitelé už mají těch garantovaných 130% celorepublikového průměrného platu, není to pravda. Na většině škol tento plat učitelé stále ještě nemají. Nemají zatím ani tzv. sabatikl, tedy placené volno po určitém počtu let práce. V zahraničí je to poměrně běžná věc a pomáhá učitelům nevyhořet a udržovat se na špici v oboru, který vyučují. Sabatikl totiž slouží k vlastnímu sebevzdělávání a kreativní práci.

Rozkouskovat prázdniny do celého roku? Zkrátit velké letní prázdniny? Proč? Většina učitelů by z toho byla nešťastná. Opravdu není snadné mít denně na starost výuku desítek nebo stovek dětí. Podle psychologů je důležité, aby měla dovolená délku alespoň 3 týdny v kuse, jinak si člověk neodpočine. Učitelé často končí se syndromem vyhoření, protože být každý den ve škole obklopen stovkami dětí, to už chce docela silné nervy. Mnozí rodiče mají problém vydržet být se svými vlastními dětmi. To nám pěkně ukázala pandemie Covidu 19. Kromě toho, mnoho dětí chodí do kroužků hlavně a zejména proto, aby je nemuseli „mít na krku“ jejich vlastní rodiče. Rodiče přijdou z práce a chtějí už mít klid.

Kdo nevěří, nejlepší bude si to vyzkoušet na vlastní kůži. Nakonec, učitelů je neustálý nedostatek, nebude to tak složité. Nejdříve dosáhnout požadovanou kvalifikaci a pak už hurá do škol! Je to přece leháro, tak i kdyby na omezenou dobu, každý si to může vyzkoušet. Pravda je ale taková, že se do školství zatím žádné davy nehrnou. Asi všichni vědí proč. A ti, co se tam hrnou, tak tam moc dlouho nevydrží. Zejména základní školy se totiž perou s tím, že jim noví učitelé odcházejí. Důvod? Jednoduchý: nedá se to vydržet.

Děti dnes nejsou tak vychované, jako dříve. Mnohé přicházejí z rodin a nemají ani základní návyky, které by při vstupu do školy mít měly. Mnohé nejsou zvyklé kohokoliv respektovat a nechápou, že ve škole asi opravdu budou muset dělat to, co po nich učitel chce. Další jsou vysloveně drzé, na učitele verbálně útočí bez jakéhokoliv studu a ten si s tím vším musí poradit. To všechno by ještě šlo. Ze všeho nejhorší je ale práce s rodiči. Komunikace s rodiči dnes není vůbec jednoduchá věc, aby měl člověk samostatnou vysokou školu jen na to. Ten jejich drobeček je totiž vždy ten nejlepší a nejhodnější a rozhodně mu celá škola, všetně jeho spolužáků, ubližuje. Nebo se potkává učitel s rodiči, kteří naopak dobře chápou, že jejich dítě má problémy, ale nevědí si s tím rady. Přicházejí za učitelem a říkají: „Poraďte mi, co s ním mám dělat?“ Učitel má radit někomu, kdo má dítě znát nejlépe. Faktem však je, že pokud učitel s dítětem tráví při výuce například 3 hodiny denně, často s ním stráví více času, než rodiče za celý týden. To je pak ovšem těžké cokoliv radit…

Zdaleka jsem nevyjmenovala vše s čím se učitelé potýkají a co musejí řešit. Mnoho z nich už v květnu mele z posledních sil a hledí k velkým letním prázdninám jako k záchraně. Nutně si potřebují vydechnout a nabrat síly. Jestliže psychologové radí všem zaměstnancům minimálně 3 týdny dovolené v kuse, pak není divu, že učitelé jsou rádi za 7 týdnů dovolené v kuse.

Čeští učitelé nemají nejvíce prázdnin v Evropě. Ve Francii mají jak děti, tak učitelé mnohem více prázdnin. Nikomu to problém nedělá, protože ve Francii je pro pracující rodiče dostupný robustní systém péče o děti. Například:

Rekreační střediska (centres de vacances): Pro pracující rodiče školou povinných dětí jsou k dispozici státem řízená rekreační zařízení. Obvykle nabízejí ubytování. Existují také střediska pro volný čas a rekreaci (francouzsky centrum de loisirs), která nabízejí denní péči.

Soukromý prázdninový tábor: Soukromé tábory jsou dražší než státní zařízení, ale mohou být pro děti dobrým místem, kde se mohou setkat s jinými dětmi z různých zemí a také se naučit/zdokonalit svou francouzštinu.

Profesionální hlídači dětí (assistantes maternelles), au pair a chůvy: Tito nabízejí péči o děti buď u vás doma, nebo ve vlastních prostorách.

Bohužel, místo aby rodiče v Česku šlapali na krk vládě a politikům a chtěli po nich podobné možnosti, šlapou na krk pedagogům a kříčí - seberte jim prázniny nebo jim je alespoň zkraťte, ať nemáme potíže s hlídáním dětí! To ale pláčou na špatném hrobě.

Prázdniny by se neměly ani krátit, ani více rozmělňovat do celého roku. Naopak, mělo by jich být ještě více, aby i děti měly kdy nabírat sílu a odpočívat, protože i na ně se toho valí stále víc a víc. Kdyby stát nabízel takovou péči o děti jako ve Francii, měli by možnost si pořádně odpočinout jak rodiče, tak děti i učitelé. Tam jsme ale zatím nedošli.

Pro začátek by bylo fajn přestat útočit na délku prázdnin. Protože pokud zmizí poslední výhoda, kterou učitelská profese ještě má, tak do školství nepůjde už vůbec nikdo. Nebo jen ti, kteří by tam ani chodit neměli. To určitě nechceme…

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dovolen%C3%A1_na_zotavenou

https://npmk.gov.cz/muzeum/pro-badatele/nejcastejsi-dotazy-z-dejin-skolstvi#pocatek-skolniho-roku-prazdniny

https://magazin.almacareer.com/cz/tipnete-si-jak-dlouha-byla-dovolena-pred-100-lety

https://www.finance.cz/524072-pocet-dni-dovolene/

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/starostove-navrhuji-aby-ucitele-meli-narok-na-tvurci-volno/r~aead008e81f311e9b6a9ac1f6b220ee8/

https://radiozurnal.rozhlas.cz/ministr-skolstvi-platy-ucitelu-porostou-otevrene-ale-rikam-ze-130-procent-9071990

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/374121-psycholog-dovolena-ma-byt-tri-tydny-v-kuse-jinak-hrozi-vyhoreni

https://www.expatica.com/fr/education/children-education/school-holidays-in-france-137325/